Letem českým politickým světem Národní, evropské zájmy a možná federativnost

Národ, stát, občanství, parlamentarismus, ústavnost jsou fundamentální základy české občanské demokracie a demokratických mechanismů. Evropská sounáležitost a existence dějinné sounáležitosti je spojená s existencí národních identit v rámci středoevropského prostoru.

V evropském prostoru se vytvořila česká národní identita a státní suverenita v průběhu dějinného a civilizačně kulturního vývoje až do naší současnosti. Do současnosti evropské a americké civilizace v různém evropském dějinném uspořádání.

Za různých civilizačních pořádků a řádů až do dnešní globalizační a multikulturní současnosti. V různých časoprostorových dějinných jednotkách se měnila společenská, mocenská a kulturní evropská mapa a s ní i různé mocenské poměry a pořádky.

V dějinném a kulturním evropském prostředí prožil středověký, novověký a současný český národ období svých beznadějí a nadějí, tužeb a zklamání. Také i obnovy národních a státních identit a státní suverenity.

Česká státnost, národ a soudobá občanská a demokratická společnost dospěla až do stádia, kdy nastal všeobecný národní a státoprávní proces vytvoření evropského uniasmu. Unionismu nejdříve ekonomického a pak politicky mocenského celku. Celku stojícího svou kreativitou a kulturou v popředí soudobého civilizačního procesu. Procesu globalizace a multikulturnosti.

V tomto procesu vznikla evropská újma na společenském a mocenském postavení, kdy se podlomil morálně hodnotový evropský systém a evropská mocenská úloha. Mocenská a hospodářská úloha sociálně a ekonomicky rozdílné Evropské unie.

Evropské unie, která nepřekonala proces sjednocení evropských národů a státu. Evropa, která se dostala do mocenského střetu s jednou ze současných euroasijských supervelmocí o východní část evropského prostoru.

Demokratická a občanská Evropa, která sice dosáhla optimální životní úrovně a sociálních jistot na úkor své bezpečnosti jako celku, ale i národů a států, které sdružuje. Je to Evropská unie, která ve své byrokratické podobě a společenské a politické rozpornosti pozbyla schopnost vůdčí síly v evropské a americké civilizační etapě.

V období, kdy demokratická Severní Amerika v podobě supervelmoci řeší své mocenské a konfliktní vztahy s dvěma ostatními supervelmocemi, a kdy roste mocenská úloha mimo evropských vzniklých mocností. V období, kdy stále vedle demokracií existují i autoritativní a totalitní státnosti. Je to i období, kdy v českém prostředí se mění postkomunistické období v období určité společenské a občanské stagnace a hledání nových forem a revitalizace k upevnění dosažené životní úrovně a sociálních jistot.

V období, kdy se morálně, hodnotově, společensky, ekonomicky i sociálně vyhrotily občanské zájmy. Vedle celoevropské všeobecné krize je tu i krize v českém občanském společenství. Vznikla tak jako v celém evropském unijním prostředí. Prostředí hledání optimální cesty reformního a strukturálního charakteru společenské optimalizace a revitalizace.

V českém prostředí optimálního strukturálního charakteru, kdy krajské zřízení by bylo výhodnější zaměnit za zemské zřízení v pojetí Čech, Moravy a Slezska. Za nutnosti řady reforem a strukturálních změn společenského, ekonomického a sociálního charakteru.

To vše za nutného přehodnocení občanského hodnotového systému a nových demokratických a ústavních reforem. Zároveň i přijetí více demokratických a občanských prvků přímé a určité omezení nepřímé demokracie.

Zároveň stojí i současné unijní orgány Evropské unie před nutností zbavit se byrokratické zátěže, navrátit se z multikultury k evropským morálním hodnotám. V rámci evropského unionismu přehodnotit nutnost strukturální proměny a pokusit se sladit národnostní a státní struktury členských zemí do určité optimální podoby evropské federativní státnosti.

Federativní státnosti, propojující národní a občanskou identitu v novou sounáležitost evropského občanství. Evropská unie nemůže pominout, že na planetární úrovni vznikají různé druhy federativní státnosti, Federativní státnosti na úrovni supervelmocí a velmocí na všech světových kontinentech.

Nastává asi čas, aby se Evropa jako celek probudila z letargie a snažila se překonat všechny překážky a nastoupila cestu jednoty v malosti a malosti v jednotě, k překonání obtížnosti cesty součinnosti národního občanství s evropským občanstvím. Nastal asi čas k nastoupení strukturální proměny k novému mocenskému kulturnímu a kreativnímu postavení Evropy při tvorbě nového civilizačního pořádku a řádu v planetárním měřítku.

Literatura: z připravované publikace Federalizace a federalismus autora V. Ryneše