Článek
Úvaha o české obraně a bezpečnosti
Úvahu o české obranné bezpečnosti je možno posuzovat od období federální a pak české působnosti prezidenta Václava Havla. Od jeho humanistického i neprofesionálního pojetí i zanedbání české obrany a bezpečnosti ve vývoji a perspektivách české státnosti, na spoléhání jen na příslušnost v Evropské unii a NATO.
Na období rušení a podcenění obranného průmyslu české armády a jejího vyzbrojení. Na období euforie, ve kterém došlo ke zrušení základní vojenské služby, snížení stavu armády a zanedbání branné přípravy obyvatelstva a civilní obrany.
Dlouhé dějinné období jsme prožívali v blahé ochraně Evropské unie a NATO. V období, kdy EU i NATO z jiného úhlu pohledu zanedbávalo evropskou bezpečnost a obranu. V období globalizace a multikulturnosti a konfliktních a krizových stavů na planetě. V období, kdy se začal měnit řád a pořádek, platný po druhé světové válce.
Teprve až konflikt ve východoevropském prostoru s ruskou evroasijskou mocností vyrušil EU z politické letargie a plně odhalil evropskou politickou a vojenskou slabost a zanedbání bezpečnosti. Zároveň se ukázalo, že nejen Česká republika, ale celá Evropská unie se věnovala
spíše životní úrovni a sociálním jistotám své různé národové entitě než obraně a bezpečnosti.
Najednou po první čtvrtině 21. století se ocitáme v situaci, kdy Evropská unie nepatří mezi supervelmoci a NATO a ztrácí svůj geografický a velmocenský význam.
NATO ztrácí svou původní úlohu v obranných a bezpečnostních zájmech Evropské unie. Je to období geopolitických změn a odklonu demokratické supervelmoci Spojených států amerických. Odklon do mimo evropských krizových oblastí. Je to období, kdy tři světové supervelmoci si začaly nově kolíkovat své zájmové oblasti, a kdy se posunula existence světové geopolitické rovnováhy mimo tradiční Evropu.
Vzniká otázka, zda je nutná za současných krizových a konfliktních situací znovu řešit reformně a strukturálně EU a NATO ve dvojkolejné podobě za vlastní obranné a bezpečnostní odpovědnosti. Nebo zvláště z hlediska geologického vývoje uzavřít nové spojenectví s demokratickou mimoevropskou super státností a demokratickými státy.
Lze se v českém prostředí zamyslet nad úvahou a názory:
1.
Reformy a nové struktury EU v oblasti obrany a bezpečnosti v nové reformní a strukturalizační formě a vzniku jednotné evropské armády k ochraně evropského obyvatelstva a zájmů, nové reformní NATO a nových dohod s mimoevropskými demokraciemi.
2.
Vytvořit novou českou obrannou a bezpečnostní koncepci vnitrostátní obrany, spolu podílnosti evropské a v rámci NATO. Na základě analytického posouzení více klást důraz:
- Na brannou připravenost obyvatelstva, armádních složek, personální zvýšení početního stavu, nové trendy v technice a technologiích, rozšiřováním záloh i branné přípravě mužů a žen v rámci povinných branných a bezpečnostních složek. Také na obnovu civilní obrany a výstavbu krytů pro období mimořádných situací
- Na odstranění poddimenzování v oblasti dronové a raketové ochrany, kybernetiky, umělé inteligence, informatiky.
- Na obnovu a výstavbu českého vojenského průmyslu a na rozšíření výroby nových technologií vojenského charakteru.
Jedná se jen o úvahy a názory, kam je nutno opřít státní úsilí v současnosti a v dalších letech. Úsilí, které podléhá korekci současných finančních a perspektivních možností finančního a ekonomického rázu. Možnostem při zachování životní úrovně a sociálních jistot obyvatelstva. Při hledání za těchto okolností nové rozpočtové odpovědnosti i snižování státní zadluženosti.
V současném volebním období, kdy se jedná o vyhraněnou rozpornost mezi vládní koalicí a opozicí, kdy v podstatě nelze přijmout odpovědné řešení. Při existenci občanského a národního nesouznění, které je předpokladem pro optimální koncepční řešení a realizaci v českém a evropském zájmu.
Je nutno, si ale uvědomit, že bez české politické a stranické soudržnosti v klíčových existenčních záležitostech se jen může stranická společenská a ekonomická stagnace jen prohloupit. Prohloubit ve stagnačním období, které prožívá současná Evropská unie.
Je třeba zanechat a potlačit iluze, že v dobách nejistých není třeba občanské svornosti a jednoty. Naopak potřebné je chtít a nalézat v českém politickém spektru vzájemnou t toleranci a shodu v prioritních záležitostech české, evropské současné a budoucí perspektivy. Perspektivy k obnově úlohy Evropy jako světové a jednotné supervelmoci.
Hádanka českého stranického spektra
České političky a politici, stranické krasavice a krasavci, okrojovaní poslanci! Kam se dát, to v české politice chce!
Do politického očistce a nové politické očistě, vzájemného smažení v pekelných plamenech osočování, nebo do náruče vzájemné stranické lásky v nebeských výšinách?
Kam vás česká občanská veřejnost vykopne a pošle v průběhu volebního období?
Do studené politické sprchy a kartáčování ctihodných politických pozadí nebo rovnou do poltického peklíčka na rožnění v plamenech politického zapomnění. Koho asi pošle do nebeského ráje v českých národních barvách?
Kam asi to milí občané bude? Které straně a kterým političkám a politikům asi dáte pro další volební období palec nahoru a komu palec dolů?
Za co se asi občanské palce budou zvedat nebo nezvedat? Za další společenskou stagnaci, nebo za východiska z krizových nouzí. Nebo za další cestu k občanské a demokratické společnosti, k nové revitalizaci a perspektivě!
