Článek
Rovnost
Nejstarším pojetím rovnosti je rovnost před Čechami, z čehož vyplývá i rovnost lidských bytostí navzájem a během jejich lidského života. V politickém myšlení 17. a 18. století, z hlediska původního práva vyplývá, že všichni lidé jsou si rovni z hlediska společné lidské podstaty Lidstvo se dostalo do stadionů práva a politické rovnosti. Hledání rovnosti vyrovnáváním životních startovacích čar začalo i hledání zajištění životní úrovně a sociálních jistot pro všechny lidské bytosti. Lidstvo dospělo k politické rovnosti, ale ještě nedospělo k rovnosti sociální a ekonomické.
V dějinném vývoji lidstva je politika provázána sociálním a ekonomickým rozvojem obyvatelstva. Bohatství a chudoba se prolínají dějinami lidstva a společenskými a politickými systémy V posledních dvou staletech se do centra ideologických diskusí dostal zápas a soutěž dvou navzájem si konkurujících společenských a politických systémů. Kapitalistický systém je založen na trhu hospodářství a soukromém vlastnictví a socialistický je založen na státním vlastnictví, kdy oba systémy mají své výhody a nevýhody. V obou systémech v některých formách mohou existovat družstevní vlastnické vztahy. Základem soukromého vlastnictví je právo vyloučit ostatní z užívání. Společné vlastnictví lze definovat jako právo nevylučovat ostatní, jedna se o nějakou kolektivní formu vlastních vztahů.
Státní vlastnictví je obyčejně vlastnictví získané a spravované ve jménu lidí nebo občanů státu. V současných společenských a politických systémech z pozadí ekonomiky a míra jednotlivých vlastnických vztahů a zvlášť demokratické i nedemokratické státnosti stále více vystupuje míra státního vlastnictví k ostatním vlastnickým formacím. Nevyskytuje se mezi vlastnickými vztahy, které se promítá do společenské nerovnosti lidských bytostí v oblasti ekonomické a vyvolává společenskou a sociální krizi Perspektivně asi do popředí budou vystupovat nové formy státního vlastnictví, které vznikají z hlediska společenské nezbytnosti a při hle dávání a nastolování nových mezilidských vztahů, ve litických systémech.
Perspektivní vývoj člověka a lidstva se zřejmě bude rozvíjet ve znalostech hledání osobních a společenských jistot a zajištění životní úrovně jednotlivcům a lidstvu. S tím zřejmě bude souviset i změna práva a práva jehož prostředí ve společnosti, kde vzniká i právo na rovnocenné sociální a ekonomické postavení lidské bytosti ve společnosti a v rámci společenských a politických struktur. Právo na život je větší prioritou než právo na svobodu, protože bez života není ani svoboda. Jakákoli vlastnická práva jsou bezcenná a nepřipraví ho o užívání v okamžiku fyzické smrti. Lidské právo má jen platnost, pokud existuje lidská bytost a bez její existence není ani lidské právo. Právo na lidskou rovnost nevyplývá z lidské duchovní a fyzické disharmonie, ale z lidské životní existence v průběhu zrození a rovnosti lidských životů.
Může prolomit lidskou nerovnost? Může lidstvo překonat evropskou a americkou civilizaci? Může lidstvo překonat kapitalismus a tržní hospodářský systém i demokracii a parlamentarismus?
Prozatím neexistují reálné alternativy, které signalizují, že tento druh civilizace již dospěl do stagnace a postupného rozkladu, a to již zjevují určité rozkladné prvky. I v dějinách lidstva lze rozeznat, že jediné civilizace vznikly a zanikly a na jejich rozpadu vznikly jiné
Jiným společenským jevem je, že lokální lidské civilizace se stále vyvíjejí na kvalitě vyšší úrovně, ale že se vždy stále prolínají, až přerostly v planetární působnost. Na začátku 21. století vzniká již planetární civilizace, která začíná vstřebávat různé civilizační, etnické a kulturní proudy a dochází ke konfrontaci různých kultur a náboženství, ale i ideologických a politických systémů.
Evropská a americká civilizace dala lidskému společenství: křesťanství, demokracii, parlamentarismus, státní správu, ale i občanskou společnost, která je založena na deklaraci lidských a občanských práv a svobody. Společenství založeno na demokracii a volebním právu, ústavách a na kapitalistickém tržním hospodářském systému a soukromém vlastnictví
Současná lidská civilizace sdružuje všechny žijící lidské bytosti na planetě, a to v různých politických systémech a za různých a vynikajících životních podmínek. Prvotní křesťanské, a pak socialistické a komunistické snahy o rovnost lidských bytostí v sociální a ekonomické sféře selhaly a prozatím nebyly úspěšné. V současnosti se ještě těžce probojovává ve světovém měřítku občanská rovnost a občanská práva před zákonem Vzdálená je ještě vize práva na sociální a ekonomickou rovnost, životní úroveň a sociální jistotu, ale již vznikla postmoderní vize sociálního státu, tedy jen jako záměr a vzdálený cíl, ke kterému se lidstvo přibližuje ve svém vývojovém procesu. Viz o vzniku sociálně spravedlivého státu je však spojena se zájmem současných civilizací a na jejich rozkladném procesu vytváření civilizačních trendů, ale i na základě nového společenského kvasu a vzniku nových podmínek pro zachování života, lidské bytosti a společnosti, jakož i limitujících prvků pro další rozvoj lidstva.
Již dnes můžeme pozorovat, že do popředí lidského zájmu se dostatečné zájmy: omezení válečků, trvalý mír, odsuzování nelidského jednání, boj proti chudobě a hladu, využívání surových a jiných zdrojů, podmiňujících další život na planetě. Když panovalo otroctvi, poddanství, nebylo volební právo, nebyla základní lidská práva – to už lidstvo dokázalo překonat
Na začátku 21. století jsou nové sociální vize ještě v rozporu se spo-lečenskou realitou, ale lidstvo již dospělo a překonalo různé etapy svého vývoje a dospělo až k demokratické a občanské společnosti. Nastavuje asi období i pro nové vize a nový pohled a hledání nových perspektiv. Může to být vize, kdy křesťanský hodnotový systém prostoupí lidskou civilizaci, kdy lidská rovnost před Bohem osloví tak, že bude jen využít, ale i vyžadovat sociální a ekonomickou rovnost mezi lidmi navzájem.
zdroj:
RYNEŠ, Václav. Perspektiva lidstva, člověka a sociální stát. Praha: Knihař, 2015. ISBN 978-80-86292-75-5.
