Článek
Za vedoucí úlohy se oporou komunistického systému staly represivní složky státu: lidové milice a v občanské sféře Národní fronta sdružující politické strany a společenské a zájmové organizace, na základě vedoucí úlohy KSČ. V rámci tohoto systému hrály důležitou úlohu občanské výbory. V čele občanských výborů byl obvykle komunistický představitel, který dostával úkoly a byl pověřen (zvolen) jeho řízením. Občanské výbory se většinou skládaly z 1/3 z komunistů a 2/3 bezpartijních nebo jinostraníků (v případě potřeby se scházely komunistické skupiny s rozhodujícím právem). Bezpartijní a příslušníci nekomunistických stran si členstvím v občanských výborech vylepšovali své pracovní a politické pozice. ZO a ZV KSČ obvykle prověřovaly své méně aktivní členy a ukládali jím stranickou povinnost zapojit se do činnosti v místě bydliště. Na úrovni místních organizací se obvykle zapojovali komunističtí důchodci, kteří byli doplňováni aktivními komunisty z místa působnosti stranických organizací. Komunisté v občanských výborech podle potřeby vytvářeli stranické skupiny s rozhodující pravomocí. Důležitou úlohu sehrávaly občanské výbory ve větších městech a na sídlištích. Členství občanských výborů znamenalo pro občany bez politické příslušnosti lepší uplatnění na pracovištích i v zájmových organizacích. Pro některé občany možnost se zviditelnit, ale i jinak politicky angažovat a získávat různá doporučení pro rodinné příslušníky. Občané, kteří se potřebovali ještě více zviditelnit, vstupovali do Svazu československého a sovětského přátelství (SČSP). Pro komunisty, kteří chtěli dělat pracovní nebo politickou kariéru bylo členství potřebností a rovněž tak pro funkcionáře a členy nekomunistických stran. Pro život ve vesnickém prostředí bylo důležité členství v JZD, kde rozhodující úlohu měla komunistická skupina v jejich orgánech. Lidové milice byly ozbrojenou složkou KSČ a tvořily se a působily na většině pracovišť, a to na všech stupních státní a hospodářské výstavby a jejich činnost byla těsně spjata s činností ZO a ZV KSČ. Obvykle jejich organizační páteř tvořili pracovníci zvláštních úkolů a kádrových útvarů a vedoucí pracovníci. Lidové milice se skládali výhradně z příslušníků KSČ. Páteří totalitního systému byli: MO, ZO, ZV a stranické skupiny KSČ – v místě bydliště to byly Občanské výbory, SČSP, na pracovištích orgány ROH a Lidové milice. Navrhovací a schvalovací řízení pro veřejné a politické funkce: Funkcionáři nekomunistických stran a funkcionáři orgánů Národní fronty podléhali zvláštnímu navrhovacímu a schvalovacímu systému, ve kterém důležitou úlohu hrály orgány KSČ a StB. Výjimku tvořilo jen krátké období „pražského jara,“ kdy se částečně uvolnily nomenklaturní pořádky a bariéry totalitního systému. Nomenklaturní pořádky byly postupně plně obnoveny po příchodu sovětských vojsk. Pro uplatnění v oblasti zastupitelských orgánů obecně platilo, že kdo se chce uplatnit, musí se dostat do hledáčku orgánů KSČ, které měly za úkol, na základě početního a sociálního rozpisu, včetně počtu komunistů a jinostraníků a bezpartijních naplnit dané kvóty. Rozpisy určovaly: počty jinostraníků, dělníků, žen, mladých, zástupců společenských a zájmových organizací a komunistů. Návrhy předkládaly: OV, ZV a MO KSČ, prostřednictvím příslušných orgánů NF, nekomunistické strany a společenské a zájmové organizace a schvalovaly příslušné orgány KSČ na základě jejich vyjádření, pak příslušné orgány Národní fronty. Obvykle návrh na zastoupení mládeže příslušel ČSM (SSM), ženy se navrhovaly prostřednictvím Svazu žen podle přidělené kvóty pro jejich zastoupení, lidovci obvykle navrhovaly zemědělce, socialisté inteligenci a dodržení sociální skladby, pak většinou ustavené pracovní komise. V rámci ČSM (SSM) byla pravidla, že vedoucí funkce v rámci organizace byly určeny příslušníkům a případně kandidátům členství v KSČ. Členství v základních organizacích nebylo vázáno na členství v KSČ, ale předpokládalo se do budoucna. Členové bez politické příslušnosti se mohli uplatňovat v zájmových a pracovních aktivitách při orgánech mládežnické organizace. Nemohli však zastávat nomenklaturní místa stanovená orgány KSČ. 204 Možnosti pro uplatňování v celém politickém systému byly následující: Kandidát nebo člen KSČ; příslušník jiné nekomunistické strany; mladý a nejlépe dělník, tedy perspektivní pro budoucí členství v KSČ; vysokoškolský student s doporučením vysokoškolského orgánu KSČ; odborník bez politické příslušnosti, o kterého jeví zájem místní nebo základní organizace KSČ. U funkcionářů NV a funkcionářů zastupitelských orgánů všech stupňů byla nutná doporučení: vlastních orgánů strany nebo masových a zájmových organizací a jejich stranických skupin KSČ. U jiných politických stran doporučení stranických orgánů a jejich nomenklatury pro zákonodárné a zastupitelské funkce. Doporučení příslušných orgánů KSČ v místě bydliště nebo zaměstnání. Schválení příslušnými orgány NF a KSČ prověření SNB nebo StB, že navržený se nedopustil trestné činnosti vůči státu nebo jiné nepřátelské činnosti vůči socialistickému zřízení. Zvolený zastupitel nebo funkcionář podléhal: hodnocení činnosti orgánů vlastní strany nebo vysílající organizace; hodnocení stranické skupiny v orgánu, do kterého byl zařazen; hodnocení příslušného orgánu. Veškerá kladná hodnocení byla nutná pro možnost dalšího uplatnění v oblasti Národní fronty, nekomunistického stranictví a ve funkcích společenských a zájmových organizací. V oblasti činnosti Národní fronty se uplatňoval systém delegování na principu určených kvót pro jednotlivé členské organizace a stanovené nomenklatury pro zastoupení v jednotlivých volených i nevolených orgánech i v pracovních komisích. V celé organizační struktuře rozhodující slovo měli komunističtí funkcionáři a skupiny komunistů ve volených orgánech. V rámci normalizačního procesu byly pak i určeny řídící pozice pro příslušníky jiných politických stran ve volených funkcích a v aparátu NF. V normalizačním období, kdy prověrkové komise ustavené v rámci celého politického a ekonomického a společenského prostředí socialistického státu, posuzovaly a rozhodovaly o prohřešení se proti socialistickému zřízení a marxismu leninismu, fungovaly tyto komise pod dozorem předem prověřených představitelů KSČ a Národní fronty. Neprověření prověrkovou komisí obvykle znamenalo i ztrátu zaměstnání a řadu životních obtíží. V rámci nekomunistického stranictví platila zásada, že kdo neprojde prověrkami v místě bydliště, zaměstnání a v politických a jiných funkcích nemůže vykonávat stranické funkce a musí na všechny funkce rezignovat, v případě stranických pracovníků se i jednalo o propuštění ze stranického zaměstnání. V případě volených stranických funkcionářů a výkonů funkcí v zákonodárných sborech a v zastupitelských orgánech se vyžadovala rezignace. V rámci prověrek uvnitř KSČ se jednalo i o vyřizování osobních účtů, zamlžování a zaretušování skutečností, ale i o vzájemné vyřizování nejen politických účtů, ale i osobních antipatií. Část reformních členů KSČ prošla prověrkami na základě různých závazků uzavřených s bezpečnostními orgány státu. Funkcionářská činnost a věrnost socialistickému zřízení se odměňovala řadou různých státních a stranických vyznamenání, při různých příležitostech slavnostních státních akcí a výročí. V socialistickém státě pracovníci aparátu nekomunistických stran a společenských a zájmových organizací podléhali schválení příslušných orgánů KSČ a NF, ale i prověření bezpečnostními orgány. Toto se týkalo všech tajemníků a všech pracovníků aparátu od okresní, krajské, až po ústřední úroveň a rovněž se to týkalo všech volených funkcionářů a zvláště předsedy a předsednictva. Tajemníci NF organizovali politické a zájmové akce a přenášeli úkoly orgánů KSČ do jinostranického prostředí a společenských a zájmových organizací. Placení členové jejich aparátů pak měli za úkol a za povinnost hlásit všechny mimořádné záležitosti a zjištění. Jednalo se zvláště o náboženskou aktivitu a aktivity všeho druhu protistátní a protestní činnosti. V rámci krajů, okresů zvláštní postavení měly i seskupení funkcionářů KSČ, a to zvláště při mimořádných záležitostech a událostech ve složení: vedoucí tajemník KSČ, předseda NV, tajemník Národní fronty, náčelník SNB, náčelník StB a někdy byl i přítomen i náčelník Lidových milic. 205 Některé základní vazby a vztahy z období totality: ZO a ZV KSČ - ZÚ, kádrový útvar, Lidová milice ZO a ZV KSČ - SČSP, ROH, ČSM (SSM) Ředitel, předseda KSČ, předseda ROH, vedoucí ZÚ, vedoucí kádrového útvaru, velitel milic MO - občanský výbor, společenské a zájmové organizace a organizace nekomunistických stran v příslušné územní působnosti. Působnost OV a KV KSČV: Lidové milice NV, orgány Národní fronty, stranické organizace, represivní složky státu, podniky a instituce působící v územní působnosti příslušných orgánů. Svolávaných stranických akcí se obvykle účastnili příslušní územní představitelé ÚV a PÚV KSČ, poslanci zákonodárných sborů.
