Článek
V lidském civilizačním vývoji se promítají v různé mytologické, mystické a náboženské podobě Trojjediný, Jediný, Jedinečný Bůh, v různých epochách lidských dějin a v různém uměleckém ztvárnění. V lidské civilizaci křesťanská Christianizace je spojená a propojená s intimním prožitkem víry, tak i s různorodým propojením se státní mocí v dějinných etapách lidské civilizace, ale i s rozlukami a odlukami až k nezávislé mezilidské humanitě a solidaritě ve vývoji lidstva na planetě.
V lidském civilizačním vývoji a v různých časoprostorových jednotkách se promítá předkřesťanský a pak křesťanský vývoj lidských údělů na planetě. I lidská mytologie. Také i náboženská víra spolu s nenáboženskou materiální skepsí v dějinných fázích lidstva na planetě. V dějinném procesu probíhala i různá forma a propojenost náboženství ve vývojových etapách lidské civilizace a vzájemné vztahy, interakce a různé společenské propojenosti.
Vývoj lidského společenství na planetě vždy byl propojen s vývojem lidského poznávacího procesu, limitujícího změny a proměny duchovního a materiálního rázu a života na planetě. Také limitující rozdílnosti vývojových a společenských trendů a proměn na jednotlivých planetárních kontinentech.
Do vývojových a společenských trendů náboženského i nenáboženského charakteru, vstupuje Desatero Božích přikázání a Ježíš Kristus, jeho lidský vstup, lidské ukřižování a jeho vzkříšeni, ale i jeho odkaz, jak prožívat lidský úděl ve víře a v lidském existenčním údělu. Vstup Ježíše Krista znamenal i vznik existence prvotního apoštolského křesťanství, intimní a osobní víry a její vstup do lidského dění v židovského prostředí a jejího postupného rozšiřování na jednotlivé světové kontinenty. Vzniká římská katolická a apoštolská církev i církevní rozkoly a sektářství, které se objevuje v různých podobách po celé období římské katolické a apoštolské církve. Rovněž tak různý druh soužití a existence za různých společenských a mocenských řádů lidstva na planetě. Různé zlořády a nepravosti a náboženské války za existence různých mocenských a společenských podtextů provázely a provází působnost Božího lidu v civilizačním a vývojovém procesu. Ve znamení společenských problémů se konají církevní synody jako pomocné sbory pod papežským vedením, kde církev zaujímá stanoviska vnitřního a věroučného a duchovního vývoje lidské společnosti. Společnosti, kdy nástupci Ježíše Krista se stali papeži, jeho zástupci v lidství s duchovní hierarchií, s Božím lidem, s dogmaty víry, rituály, biskupy a katolicky věřícími s dějinami lidské Spásy. Také s evangelizací, pastorací vnitřně a na venek působící v různých fázích společenského vývoje.
V různých etapách lidského civilizačního vývoje vstupují biblická dějství do osobních životů a do celého lidského společenství svou schopností zaujmout svou morální a lidskou podstatou Oslovovat věřící i nevěřící s možností vždy aktualizovat biblické příběhy v různém civilizačním prostředí. Římská katolická církev apoštolská zná mnoho forem intimního náboženského vyznání a společenského a sociálního působení a oslovování věřících a nevěřících. Ve formě osobního i společenského prožití náboženské víry. Víry za existence různých politických systémů a v různých lidských pořádcích a řádech.
Víra, naděje a láska je krédem prožití lidských údělů v náboženské intimitě, ale i v různém lidském organizačním uspořádání. Je symbolem lidské rovnosti před Bohem i hledání lidské rovnosti v lidském společenství. Ve svém civilizačním a dějinném procesu při hledání mezilidské rovnosti překonávala různé lidské pořádky a řády na základě své morální zásadovosti, která dospěla k mezilidské solidaritě a humanitě.
Římskou katolickou a apoštolskou církev ve svém náboženském poslání má i snaha o ekumenické sjednocení křesťanství i hledání vzájemné tolerance s nekřesťanskými náboženstvími a církvemi. Náboženská zbožnost i násilné a nenásilné hlásání náboženské víry a náboženské války s politickou příchutí odrážely a spojovaly vývoj křesťanství v evropské i mimo evropské oblasti. Křesťanství ve všech organizačních podobách bylo spojeno s kulturou i středověkou vzdělaností. Vzdělaností, která se postupně oddělovala od církevního školství a nabyla novou formu a nové zrychlení a oddělení směrem k přírodním a humanitním oborům Také nastal proces postupné odluky evropské i jiných státností od římského katolicismu a k postupnému sekularizačnímu procesu. Církev vždy hrála roli v lidské sociální oblasti, charitě a péči o potřebné, nemocné a přestárlé.
V dějinném procesu katolická církev se postupně začala obklopovat náboženskou a sociální spolkovou činností, která se proměnila v politický a stranický katolicismus. Od 18. století postupně vznikl ochranný společenský kruh okolo církve, kdy první okruh tvořily řády a vznikající kongregace, katolická spolková a sociální a charitativní činnost a katolické politické stranictví, zakládané na idejích katolických (křesťanských) morálních hodnot. Morálních hodnot, přenášených do společenské, politické a státní sféry v různých státních i mocenských seskupeních místního, lokálního a globálního charakteru a významu.
V lidském společenství však pokročily i sekularizační procesy a na síle nabyl i militantní a nemilitantní ateismus. Rovněž tak islám se svou militaristickou podobou, šířící se současně s křesťanstvem v lidském společenství, a to v podobě propojení islámské státnosti s náboženským islámem. V lidských dějinách se římská katolická a apoštolská církev od 19. století postupně dostala do střetu se sílícím ateismem ve společenských a různých státních sférách a vznikajících a rozvíjejících se ideologií. Do sféry vzniku občanského a demokratického prostředí, které jí začalo přisuzovat jen podřadnou kulturní roli v občanských a politických strukturách. Je to také období, kdy římská katolická a apoštolská církev se otevírá celému lidskému světu a oslovuje všechny lidské bytosti. Římská katolická a apoštolská církev stala se vlajkovou lodí celosvětového křesťanství. Je to stále chvějící se náboženský organismus se širokých řečištěm různých forem vyznání víry a stálou vnitřní a vnější progresí v lidství na planetě.
Katolický tradicionalismus, mysticismus, stále se progresivní chvění a vyznávání víry a společenský život ve víře získal a získává novou dimenzi. Dimenzi nejen různých forem osobního vztahu s Bohem, ale i nová duchovní oslovení racionálního a emočního charakteru. Vzniká i nový vztah k duchovním a morálním hodnotám v občanské a demokratické společnosti. Vzniká i odklon od tradičního církevního organizování do sféry intimních a skupinových a duchovních a náboženských zážitků a prožitků na okraji církve, nebo vedle církve, v občanské a demokratické společnosti. Do Božího daru lidských existenčních údělů vstupuje spíše i individuální přístup lidských bytostí k Božímu Slovu ve volnější než v církevní formě vedle a v souběhu s římskou katolickou a apoštolskou církví. Církevní sociologie, filozofie náboženská víra nachází stále nové cesty k oslovení lidských bytostí již v globálním a multikulturním lidství na planetě. Na planetě, kde římská katolická a apoštolská církev je světelným majákem nejen pro křesťany, ale i jinověrce a lidi dobré vůle.
V lidské civilizaci na planetě stále zůstává záležitost smrtelného údělu a lidského duchovna, překračující lidskou smrtelnost k duchovní nesmrtelnosti. Dějinná možnost lidské spásy a lidského vykoupení v kosmickém prostoru je stále otevřená.
Lidský hmotný a prašný rozptyl vždy se rozplývá v kosmickém prostoru a lidské bytosti zanechávají vždy své duchovní i hmotné odkazy dalším lidským následovníkům v náboženské víře nebo nevíře, generacím v další lidské spirále, pnoucí se do kosmického neznáma.
Lidská duchovní podstata v náboženské víře překračuje bariéru smrti k nesmrtelnosti k duchovní podstatě Boži prozřetelnosti z katolického hlediska k Trojjedinému Bohu. V lidském pojetí věže katedrál a chrámů směřují do nebeských duchovních výšin a pitvorné chrliče k zemskému povrchu.
V pojetí islámu islámské minarety představují existenci posmrtného a pozemského ráje kdesi na nebeské báni.
V nenáboženské vizi lidé bez náboženské víry a různí skeptici nalézají svůj lidský popel v nicotě nebo v různých alternativách a teoriích o životě ve vesmíru nebo životních koloběhů.
Lidská křesťanská náboženská touha po nesmrtelnosti je spojena s lidským životním a hmotným údělem ve vesmíru a ve stálém hledání křetínského Trojjediného Boha
Smutná událost
Ve svatém roce 2025 o velikonočních svátku odešel Svatý Otec a papež František. Odešla osobnost mimořádné pokory a lidskosti, která posunula duchovní mentalitu a náhledy v lidské současné společnosti do další perspektivy v 21. století. Osobnost, která otevřela náhledy na život ve víře a podle víry uvnitř římské, katolické a apoštolské církve nejen v lidské intimitě, ale i celospolečensky. Osobnost, která formovala poslání církve v multikulturním a globálním prostředí 21. století. Odchází z lidského života osobnost, která razila nové duchovní směry a cesty v rámci křesťanství a římské katolické a apoštolské církve k nové duchovní a civilizační lidské perspektivě.
