Článek
Politologické a filozofické úvahy Christianizace
V civilizačním, středověkém a středoevropském prostoru, dochází k procesu pokřesťanštění a zároveň k postupnému vzniku křesťanské státnosti asi v období okolo 8. století našeho letopočtu. Nová náboženská víra postupně nahrazuje pohanská vyznání a propojuje středoevropskou státnost s náboženskou vírou. Vzniká evropská křesťanská státnost a Svatá Římská říše propojená s římsko katolickou církví.
Křesťanství ve dvou základních podobách byzantského a římského katolicismu proniká a stabilizuje se v evropském prostoru. Křesťanská duchovní a státní sféra (v různé mocenské a společenské podobě) se stabilizuje a stává se duchovním proudem v mocenském a náboženském střetu s i s l á m e m .
Křesťanský duchovní proud a náboženské proudy se vytvářely v dějinném kontextu v rozdílném společenském a duchovním prostředí v různých časoprostorových jednotkách. Snahy o jednotnost náboženské víry většinou narážely na rozdílnosti mocenského charakteru, které v různých podobách vstupovaly do náboženského a církevního prostředí. Křesťanství, jehož centrem se stala Evropa, provázel různý druh sektářství a náboženské heréze i různé mocenské vstupy a zájmy mocenských státních (panovnických) struktur na náboženské a církevní prostředí.
Středověkou křesťanskou Evropou otřásal proces ideové (náboženské) diferenciace a na druhé straně střet s mocenskými zájmy i s l a m i s m u . Rovněž též mocenské a náboženské rozpory a války mezi evropskými křesťanskými státy. V evropské křesťanské státnosti a zvláště Svatou římskou říší (později německého národa) začal rozkladný proces a vnitřní diferenciace uvnitř katolicismu), kdy sektářství přerostlo v různá reformační hnutí za podpory různých vládnoucích elit. Zároveň křesťanství (zvláště katolicismus) začal pronikat (tak jako islám) na světové kontinenty. Začalo evropské a křesťanské ovlivňování a podmaňování obyvatelstva ve jménu mocenských zájmů, kde náboženská víra byla spojená s územní expanzí a mocenským a ekonomickým kořistnictvím.
Lidský civilizační proces neprobíhá jen ve znamení evoluce, ale i ve znamení revolučních změn (většinou násilného charakteru). Evropské mocenské a politické proměny spolu se stálými změnami mocenských, ekonomických a sociálních proměn postupně vyústily i v nové duchovní proudy a pohledy na úděl člověka v lidském materiálním prostředí. Do lidských dějin vstoupilo nové duchovní nazírání osobního a společenského významu, které přinesla Velká francouzská revoluce. Do panovnického světa „panovník z Boží milosti“ vstoupil nový fenomen l i d a o b č a n s t v í charakterizovaný heslem „volnost, rovnost, bratrství a nová lidská bohyně „Rozum.“ V nové a jiné formě oživily se antické „doutnající“ republikánské a proti náboženské tendence. Tendence, které byly ztvárněné v militantní ateismus a odluku státu od náboženství a náboženských církví a organizací.
Zároveň do evropského prostředí vstoupil parlamentarismus a podíl obyvatelstva na správě věcí veřejných. Ústavnost a občan jako nositel „vůle lidu.“ Lidu, který se postupně proměnil v národ a ve státní formy. Začaly i odlučovací procesy evropských kolonistů na jednotlivých kontinentech a začaly i vnikat nadnárodní konfederace a federace (zvláště v bývalých koloniích).
TENTO PROCES BYL SPOJEN S NÁBOŽENSKOU SVOBODOU A TOLERUJÍCÍ I RŮZNOU FORMU SVOBODY PRO NÁBOŽENSKY NEVĚŘÍCÍ VE VZNIKAJÍCÍ DEMOKRATICKÉ A OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI.
V PRŮBĚHU NĚKOLIKA STOLETÍ SE LIDSTVÍ NA PLANETĚ ZA NÁRˇUSTU LIDSKÉHO POZNÁVACÍHO PROCESU A TECHNICKÉHO A TECHNOLOGICKÉHO ROZVOJE RYCHLE MĚNILO. JE TO OBDOBÍ, KDY LIDSKÉ, OSOBNÍ A SPOLEČENSKÉ DIMENENZE A FORMY SE DOSTALY DO STÁDIA GLOBALIZACE A MULTIKULTURY NA PLANETĚ
Z KATOLICISMU se v dějinném procesu stalo nejen evropské, ale světové náboženství, kdy sociální teologie z náboženského prostředí začala oslovovat obyvatelstvo na planetě svou mezilidskou solidaritou a humanitou. Katolicismus v různých etapách lidských údělů a společenských a mocenských systémů byl schopen oslovit obyvatelstvo, ale i provádět v době své stagnace i procesy r e k a t o l i z a c e a inovace svých evangelizačních a pastoračních forem.
V českém prostředí římské a byzanské křesťanství postupně nahradilo pohanství a oslovilo obyvatelstvo a aktivně se zúčastnilo jeho upevnění v středoevropském prostředí. Římská katolická církev ve středověkem prostředí několikrát překonala stagnační okamžiky (sektářství, herezi a různé formy deformací a reformací). Dokázala se renovovat v období husismu, evangelické reformace, sekularizace při obnově české státnosti. Lze konstatovat, že několikrát překonala období sekularizace při vzniku československé státnosti, za německé okupace, v období komunismu. V období vzniku novodobé České republiky stála u zrodu občanské a demokratické státnosti i doznívajícího protikomunistického období. Období, ve kterém jako mnohokrát v dějinách české státnosti hledá cesty k nové evangelizaci a pastoraci.
Křesťanství a katolicismus přes různé zvratové a dějinné okamžiky se staly nositelem české státnosti, kultury, vzdělanosti v dobách pro národ nejistých v českém, středoevropském a evropském prostředí.
KŘES´TANSTVÍ A KATOLICISMUS JE SKUTČNÉ DUCHOVNÍ SKALISKO PRO NOVOU ETAPU ČESKÉ SPOLEČ N O S T I PRO 21. STOLETÍ.
KŔES´TANSTVÍ A KATOLICISMUS SVÝM DUCHOVNÍM PROFILEM JE FENOMENEM V L I D S T V Í I V SOUČASNÉ ČESKÉ OBČANSKÉ A DEMOKR A TICKÉ SPOLEČNOSTI.
Civilizační vývojové linie
V současném vývoji lidské civilizace převládají vývojové směry etnické, národní, náboženské demokratizace občanské společnosti. Na planetě se vytváří stále větší organizační a státní celky – federace. Multikultura, globalizace a stále více se rozvíjející proces lidského poznání. Poznání osobního, společenského, kulturního a vesmírného charakteru. Do popředí se dostávají životní důležité zdroje a životní úroveň a sociální jistoty podmiňující existenství lidství na planetě. Lidská a občanská práva, životní styl a způsob prožití lidských životů, ale i další perspektiva lidství.
Jsou to i morální hodnoty nejen osobního, ale i společenského významu. Jsou to priority pro mezilidskou solidaritu a humanitu.
Současná geopolitická a geografická situace a mocenské rozdělení lidského světa na demokratické, autoritativní a totalitní státnost umocňuje možné rozcestí pro další lidskou civilizaci na planetě. Rozcestí dalšího vývoje evolučního nebo revolučního charakteru. Vývoje, který může omezit, zpomalit nebo i přerušit mírové snahy lidské společnosti. Lidství na planetě dospělo do okamžiku, kdy mocenská rovnováha současných řádů a pořádků se jeví jako velice křehká. Kdy existuje možnost dalších až vesmírných perspektiv nebo i možnost konce existence lidství (případně zásadního omezení) na planetě. Je zde však stále lidský faktor a osobní a společenská odpovědnost homo sapiens – člověka moudrého.
