Článek
Úspěšný, ctihodný lide český
Úsměvy a jásot se proměnily v prvotní zamračení a pak v blbou náladu. Dnes, po více než třiceti letech budování v potu tváře něčeho lepšího, než byl komunismus, se musíme zamýšlet, co jsme vlastně vybudovali a kam ta naše „posraná“ demokracie dospěla. Odmyslíme-li si bezstarostnost politiků Evropské unie, pak se musíme zamyslet nad svou lehkovážností a rozháraností, když máme děravý deštník nad hlavou. Po letech mírového života a vysávání „zemského to ráje na pohled“ najednou s údivem sledujeme zdražení potravin, zdražení všech životních potřeb a pozvolné klesání životní úrovně. Úspěšný lidé český, jaká asi čeká budoucnost naše děti, vnuky a pravnoučata?
Dobří rodáci!
V České republice žijí jen samí „dobří rodáci“. Občas spokojení a občas nespokojení, ale mnohdy jsou plní blbé nálady, nicméně vždy jsou rozežraní. Po vypuknutí volebních „orgií“ však zhruba 40 % obyvatelstva sladké volební mámení ignoruje. Když již jdou k volbám, tak volí své představitele i jen 20 % většinou. Psí mazlíček se těší větší oblibě než politik, který se po zádech voličů snaží dostat se k moci. Občané nemají rádi korytářská prasata, když nemohou chrochtat a mlaskat sami. Co naplat, jsme jen lidé, ale máme rádi, když po někom můžeme hodit kamenem nebo jedovatou slinou. Ještě radši máme, když český zloděj honí jiného českého zloděje! A ještě radši, když jsou to naši sousedé! Dobří rodáci si libují při lízání svých životních „bebíček“. Bebíčka jiných s potěšením drásají a radostně pitvají a rádi vykřikují:
my jsme jiní! Vidíme, jak se jiní „pakují“, a my jenom pláčeme, obvykle ještě na jiném hrobě, a ještě ukradneme pohřební kytku. Plačte „dobří rodáci“, nikdo jiný nebude za vás plakat! Za komunistických časů, kdo neokrádal stát, tak prý okrádal svoji rodinu. Za postkomunistických časů, kdo si státem nevytírá zadek, tak prý ani „není čecháček“.
České zapeklité bludiště
Bludiště, ve kterém se bloudí a marně se hledají východy. Když již východ naleznete, spadnete jen do žumpy, z které vyleze zkorumpovaná stvůra, jež zavolá: pojď se s námi rochnit v močůvce. Voliči, voliči, neostýchej se, za to hnojiště si můžeš sám! Pojď s námi vytvářet novou politickou kulturu! Můžeš s námi ještě „rejdovat“ po státě českém, můžeš být byrokrat nebo technokrat a okusovat a líbat „nožičky“ evropským donátorům a rozebírat si evropské dotační fondy. Již se nejedná o miliony, ale o miliardy! Občane, voliči, nemůžeš zabloudit, vždycky padneš do hnoje. Pokud vylezeš ze smrdutého hnoje a podíváš se do zrcadla, pak řekneš: Fuj! To nejsem já!!
Česko – jak dál?
Nastává všeobecná mizérie obyvatelstva. Spojené státy a Evropská unie mají hlavu v oblacích neoliberalismu a sexismus hýbe občanskou veřejností, která se polarizuje. V českém prostředí zní halekání havlovců: „Pravda vítězí!“, kdy krize doléhá a v nedohlednu je vyrovnaný rozpočet. Avšak v dohlednu je snižování životní úrovně obyvatelstva. Důvěra obyvatel k politikům klesá na minimum. Životní úroveň, místo aby rostla, se dramaticky snižuje. Čeští „spasitelé“, koaliční vládnoucí elita, která slibovala vyrovnaný rozpočet, ve své reálné politice zadlužuje stát ještě více než předchozí vlády. Místo aby vládní koalice v krizových okamžicích hledala národní a občanské porozumění, jen zvyšuje sešup státního hospodaření do katastrofických rozměrů. Český ráj to na pohled! Český ráj se proměnil z komunistického kdákajícího slepičince na smrduté hnojiště rádoby demokracie, kde vypasená mocenská elita svými exkrementy zamořuje občanské ovzduší. Česko, jak dál? Ruská federace považuje evropskou a americkou civilizaci za úpadkovou a dekadentní a předkládá svou vizi autoritativní demokracie na překonání národnostních rozdílů v občanském společenství jako alternativu vývoje lidstva na planetě. Evropská a americká civilizace se postupně rozkládá a ztrácí svůj hodnotový systém a prožívá různé občanské krize a množinu názorových rozdílností na život jednotlivce a společnosti. Čína v pozadí sní o ekonomické nadvládě ve světovém měřítku založené na čínské hegemonii. Mezi těmito vizemi se potácí současná Evropa, ve své současné byrokratické a technokratické podobě. Snad optimální variantou pro český stát a národ je překonání vnitřní a evropské krize na základě občanské jednoty a vytvoření všenárodní koalice k překonání vlastní společenské, politické, hospodářské a sociální krize. Je třeba nabídnout nové uspořádání – ve smyslu sociální státnosti, na základě křesťanské mezilidské solidárnosti a humanity. Přesvědčit i ostatní národy, že cesta z evropské stagnace vede jen k vytvoření nové federální evropské státnosti a k nové úloze Evropy v geopolitickém uspořádání, založené na novém všelidském morálním systému.
Literatura:
RYNEŠ, Václav. Z hlubin české demokracie: politologická studie českého politického stranictví a postkomunismu. Praha: Epocha, 2024. ISBN 978-80-278-0164-0
