Článek
Český ústavní systém v podstatě neumožňuje vládnutí jednoho politického parlamentního stranictví. Výsledkem je sestavování různě politicky silných koalic, a i rozdílné politické složení ústavních orgánů a jejich programovou orientaci. Českým politickým efektem se pak stává, že po čtyřletém volebním období dochází k častým změnám v české vnitrostranické a zahraniční politice.
V prvním čtvrtletí 21. století je jen pevnou konstantou pevná proevropská evropská orientace a demokratická občanská společnost a pluralitní demokratismus. Pluralitní demokratismus přinášející rozdílovou názorovou množinu v oblasti vnitrostátního vývoje. Názorovou rozdílnost, která až vyústila ve vytváření dvou protikladných politických táborů. Táborů, které se aktivně projevují při řešení vnitropolitické a zahraničně politické orientace a evropských mocenských trendů a proudů.
Českém současném politickém spektru se vyznačuje spíše v neoliberalistickém pojetí občanské demokracie proti národně evropskému jinému vidění současné demokratické společnosti. Tato rozdílnost vidění české společenské a politické současnosti z diskusního charakteru přešla do celospolečenské konfrontace názorové konfrontace. Konfrontace, kdy v demokratickém pojetí politické legitimity a korektnosti přechází do politické aktivizace na pokraji politické korektnosti až na okraj již nedemokratické nelegality.
Politické a mocenské rozpornosti vyústily až ve dvojí rozdělení v prostředí ústavních orgánů a diametrální programové rozličnosti na vnitropolitickou a zahraničně politickou orientaci. Orientaci, kam dále směřovat vytváření životní úrovně a sociálních jistot obyvatelstva. Zároveň, jak se účastnit evropského mocenského a politického vývoje v globalizované a multikulturní společnosti.
Za rozhodující okamžik o další orientaci směřování a trendech v české občanské společnosti zřejmě napoví výsledky komunálních a senátních voleb v letošním roce. Ukáže se, zda více důvěry v české demokratické společnosti má současná vládní koalice nebo opozice.
