Článek
Je možné se domnívat, že se jedná o nepřesné vyjádření současného duchovního a náboženského stavu. Lépe je asi považovat duchovní a náboženský stav v české občanské společnosti za stav, kdy náboženský a duchovní život se různým způsobem promítá do životního dění, tak jako i spíše materiální způsob života s určitým duchovním zaujetím. Zaujetím duchovními životními prvky a mezilidským solidarismem a lidskými občanskými demokratickými prvky.
Ve vývojovém trendu české občanské demokracie se však objevuje určitý odklon od nábožensky organizovaných forem k intimním duchovním a náboženským vyjádřením a k množinám různých duchovních a náboženských bublin. K různým názorovým bublinám uvnitř náboženských organizací a církví a rovněž ve volném a neorganizovaném prostředí duchovního a náboženského charakteru.
V lidských údělech v demokratické a občanské společnosti stále více vstupuje prolínání a prostupování víry v něco a v někoho, do lidských údělů. Vytváří se tak nějaká duchovní a náboženská zóna, ve které se vzájemně prostupují a životně PROPOJUJÍ hmotné podstaty s duchovní a náboženskou. Vyostřuje se lidské pojetí dobra a zla a lidské pravdy a právnost. Životní zóna, ve které se na základě civilizačního poznávacího procesu stále více smývají rozdíly mezi přirozenou a nadpřirozenou duchovní a náboženskou vírou a lidským poznávacím procesem. Do civilizačního vývoje v občanské a demokratické společnosti proniká stála více mezilidská OSVÍCENOST a PROSVÍCENOST, kdy mezi množinami a různorodostí lidských práv se nachází a vyčnívá možnost a existence nadpřirozené lidské PRAVDY.
Možnost existence duchovní sféry, posmrtné ROVNOSTI jiného existenčního rázu. V náboženské víře a v křesťanském pojetí BOHA z různorodého lidského přirozeného a nepřirozeného úhlu existenčního lidského pohledu. Z jiného úhlu množiny úhlů pohledu končí lidská existence v nicotě a v ní i lidská duchovnost a náboženská víra.
Právě asi v sekularizované občanské společnosti se setkáváme s rozpornostmi dvojího druhu. Uvnitř materiálních životních vyznavačů jakož i náboženských věřících. Propojujícím pojítkem se stává u jedněch hlubší vnik duchovna do jejich životních údělů a u druhých hledání navýšení duchovně náboženských postojů v existenčním životním toku. Dochází v občanské a demokratické společnosti k určité proměně životních postojů a způsobu vnímání reality životních osudů v globalizovaném a multikulturním lidském světě.
Lidský civilizační proces dospívá do poznání a nového hledání i zdůvodnění své existence i možné posmrtné duchovní existence ve stále neprobádaném kosmu.
Je přirozeným jevem soudobého křesťanství, že ve svém civilizačním a kontinuálním společenském vývoji dospívá k novým formám misijního, pastoračního a evangelizačního poslání. Poslání a k NOVÉMU OSLOVENÍ osobního a společenského charakteru. Z hlediska římského katolického a apoštolského vyznání v osobním životě a společenského a humanitního vyznání víry, a to v různých společenských, státních a politických systémech.
Do sekularizované občanské společnosti v různých formách dopadá nová duchovní výzva intimního a společenského prožití lidských existenčních údělů.
