Článek
Liberální demokracie
Liberalismus a neoliberalismus je možno pokládat za svodomyslné pojetí lidské svobody, demokracie a sekularistického lidského hodnotového systému. Jako politická ideologie liberalismus má své základy v 17. století v Anglii a v osvíceneckém evropském období. Následně v období vývoje od 18. století až po 21. století. Do století rozvoje demokratické občanské společnosti, kde se profiluje v množině různorodosti společenského a politického významu.
Na začátku druhé čtvrtiny 21. století začíná liberalismus a neoliberalismus vykazovat stagnační prvky, a to jako celá řada politických ideologií v období globalizace a multikulturnosti. Ve stále se zrychlujícím procesu lidského poznávacího procesu, který je provázen existencí demokratické, autoritativní a totalitní státnosti na planetě, kde vzniká již jiné pojetí další lidské perspektivy.
Od začátku 21. století se ukazuje, že do rozdílnosti společenských a mocenských systémů současnosti vstupují globálně a multikulturně nové mocenské, ekonomické a sociální prvky, které posouvají civilizační vývoj na planetě k novým realitám.
Realitám, které provází jiné sociální proměny v autoritativní a totalitní státnosti a jiné procesy ve vývoji demokratických státností. V autoritativních a totalitních státnostech jinak probíhá r e g u l a c e svobody, demokracie a sekularizace než v demokratických státnostech. V demokratických státnostech, kde v občanském a demokratickém prostředí začaly vznikat zárodky a prvky stagnace hodnotového charakteru na základě další občanské a demokratické vize.
Vize a koncepce vycházející z lidských a občanských práv a touze obyvatelstva po životní úrovni na základě lidské solidarity a humanity. Demokratická a občanská společnost začala překonávat politické, ideologické, ekonomické a sociální ismy na vznikajícím novém hodnotovém základě. Vedle politického stranictví vystupují do popředí různá zájmová hnutí, korporace a občanské aktivy zájmového a společenského charakteru.
Zásadně se mění v lidském a civilizačním vývoji způsob a styl prožití života. Způsob a styl lidských životů na základě makroskopických a mikroskopických proměn strukturálního charakteru. Prioritami se v lidském civilizačním procesu stále více projevuje touha po mírovém soužití, životě v mírovém prostředí, mezilidská solidarita a humanita. To vše na základě klimatických změn obývání životně důležitých životních a energetických zdrojů. Umělá inteligence, robotizace, genetika, informatika zásadně a nově proměňují lidské úděly na planetě.
Mění i nutné lidské re g u l a c e a pojetí lidské s v o b o d y v občanské a demokratické společnosti.
Liberalismus v českém křesťanském a katolickém prostoru
Evropský a český liberalismus a neoliberalismus se v současnosti promítá v množině mnohotvárnosti. Mnohotvárnosti v pojetí škály ideologické rozmělněnosti. Rozmělněnosti ve smyslu až existence různosti mezi ideovými prvky socialistickými, sociálními, genderovými, ale i k různému ideologickému pojetí sekularizace v občanské společnosti.
Český neoliberalismus má svůj vznik v občanské demokratické společnosti a v návaznosti na tradiční sekularizovaný liberalismus 1. republiky, kdy se však rozšířila škála protináboženské až náboženské netolerance.
Je možno podotknout, že za období socialismu a komunismu se vyšponoval český sekularismus do pozice odsudku náboženství a do vzniku satelitního socialistického křesťanství a satelitního i kolaborantského nekonfesního lidovectví.
V socialistické a komunistické státnosti vznikl k ř e s ť a n s k ý s o c i a l i s m u s a k ř e s ť a n s k ý s o c i a l i s t a. Je to období, kdy český katolicismus se dostal do postavení určeného k ideovému společenskému odumírání, kdy živá náboženská víra se udržovala v politicky neangažované společnosti, kdy společenská katolicita existovala jen v evropských demokratických státnostech.
Pád socialismu a komunismu přinesl nové období občanské a demokratické státnosti a vystoupení českého katolicismu z politicky neangažovaného prostředí postupně do nové republikové státnost, a rovněž tak vzniklo nové pojetí ekumenismu v občanské společnosti.
Do této nově se tvořící občanské společnosti však společně vstoupil křesťanský socialistický křesťan, a i politicky neangažovaný. Do české občanské společnosti též vstoupila dříve politicky neangažovaná, avšak socialistická sekularizovaná občanská veřejnost.
Nastala výměna komunistických a socialistických kabátů za demokratické a vzniká i nový druh sekularismu. Nově se tvořící občanská společnost se stala občanskou směsicí, toužící po novém uspořádání v demokratickém pořádku a řádu.
V českém katolicismu a katolicitě dochází k přehodnocování a svobodnému výkonu již demokratické katolické církve v tradicionalistickém a občansky progresivním směrování za účasti již občanských věřících v nové české státnosti.
Česká katolicita se proměnila v nové demokratické již ne katolické stranictví (za 1. republiky), ale v konfesní, oslovující lidi dobré vůle. Do katolické církve se vrátila kněžská emigrace z exilu ve smyslu víry, naděje a lásky a odpouštění, se česká církev vydala na novou cestu ve vzniklé občanské společnosti
Jinak vše bylo v katolicitě v křesťanském stranictví. V období komunismu a socialismu v emigraci i v domácím prostředí vymřela katolická občanská emigrace a v české prostředí zanikly pokusy o návaznost na před komunistické období katolického pojetí mezilidské a sociální solidarity a humanity.
Do popředí se dostali místo křesťanských sociálů bývalí křesťanští socialisté. Tato nová křesťanská garnitura postupně zaměnila křesťanský socialismus za křesťanský liberalismus a národní tradicionalismus za spojení se stranickým spektrem sekularizovaného neoliberalismu se zaměřením na sekularistické pojetí českého obyvatelstva.
V nově vzniklém postkomunistickém období v evropském a českém katolickém prostředí vzniklo nové životodárné duchovní chvění propojující tradicionalismus s novým pojetím, pastorací, evangelizací a misijní činností. Do popředí se dostává osobní víra vedle církevní organizovanosti a VĚTŠÍ OTEVŘENÍ DO SEKULARIZOVANÉ OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI.
Naopak v křesťanském stranickém spektru stále převažuje příklonnost k českému neoliberalismu, který je spojen s příklonem k současné stále více sekularizované Evropské unii.
V DOČASNÉ SOUČASNOSTI, KE KŘESTANSTVÍ SE HLÁSÍCÍ STRRANICTRVÍ SPÍŠE VZDALUJE NEŽ PŘIBLIŽUJE KE KŘESŤANSKÉMU A KATOLICKÉMU SOLIDARISMU, MEZILDSKÉ SOLIDARITĚ A SOCIÁLNÍMU REFORMISMU.
Naopak čeká katolická církev, kdy náboženství je vtlačováno do úlohy jen kulturní instituce, nalézá svou hlavní úlohu nejen v náboženském a národním tradicionalismu, ale v posilování víry v občanské společenství v sociální a charitativní a kulturní oblasti. Zřejmě jejím posláním se stává účast na obnovení křesťanských a českých a evropských morálních hodnot a nových demokratických perspektiv.
Katolicismus ve svém dějinném a civilizačním vývoji je stále obnovující se ŽIVÝ organismus, stále se CHVĚJÍCÍ A OBNOVUJÍCÍ V PLANETÁRNÍM, EVROPSKÉM A ČESKÉM PROSTŘEDÍ.
