Článek
V českém středověkém státu je státní symbolika spojena s orlicí na pečeti Přemysla Otakara I., s písní Hospodine pomiluj ny, se štítem s českým lvem, s písní Svatý Václave, s pečetí vyjadřující motivy českého lva. Na českých panovnických pečetích se objevuje svatováclavská symbolika a znaky jednotlivých historických zemí. V Čechách do 13. století byl používán rodový erb černá orlice na stříbrném štítě, zdobený červeným plamenem (plamenná orlice). Od doby Přemysla Otakara II. se používá nový český znak: bílý dvouocasý lev na červeném štítě. Český lev a symbolika jednotlivých zemí se objevuje na znaku českého kurfiřta i na korunovačním znaku Karla IV. Pro rakouské panovníky znamenal český královský titul především význam pro postavení v římské říši, který zaručoval vedoucí postavení mezi říšskými kurfiřty. Jednoduchý znak z roku 1752 již vyjadřuje centralistické tendence rakouského soustátí řídit země podle titulu: království, vévodství, ostatní země s nižšími tituly. Později bez vyjádření nějaké souvislosti byly seskupeny: Čechy, Morava, Slezsko, Horní a Dolní Lužice. Po zániku římské říše a vzniku rakouského císařství poklesl význam českého královského titulu v novém říšském a německém prostředí. Spojování zemských znaků Čech, Moravy a Slezska bylo zakázáno. V rámci habsburské monarchie, vznikla hymna Zachovej nám, Hospodine císaře a naší zem s definitivním textem z roku 1854. V rámci vzniku rakouského císařství nahradil římského orla orel rakouský, který měl na hlavě korunu bez svatozáře. V období vzniku novodobého českého národa se zemské symboly Čech staly českou národní symbolikou. K této symbolice přispěla i píseň Kde domov můj, která se stala neoficiální českou hymnou. Jiným symbolem se stala svatováclavská koruna, která symbolizovala českou státnost, a to zvláště, když se panovníci habsburské dynastie odmítali korunovat za českého krále. Bílá a červená zemská vlajka Čech byla po roce 1848 považována za národní symbol, do roku 1920 plnila úlohu československé státní vlajky (znovu tak v období 1990 až 1992, jako státní vlajka České republiky v Československé federaci).
Po vzniku Rakousko -Uherska se císařský orel a uherský znak, ocitly vedle sebe. V rámci Předlitavska však dochází k další centralizaci (1915), kdy pro Předlitavsko začalo platit „rakouské země – Rakousko“. V rámci protirakouského odboje vznikly bílé a červené stužky symbolizující české státní barvy. Za první světové války legionářské prapory byly červenobílé a opatřené symboly českých zemí a Slovenska s různými motivy. Znak národní rady československé vyjadřoval znaky jednotlivých zemí a Svatoplukovy pruty jednotu. Vlajka českých legií (1918 a 1919) měla uprostřed žluté československé iniciály ČS. Státním symbolem Československa se stala trojbarevná vlajka (1920), kdy bílá barva vyjadřuje čistotu, červená prolitou krev za vlast a modrá klidnou bezmračnou oblohu. Velký znak vyjadřoval i souvislost s územním rozdělením mezi Československo a sousední státy (například Hlučínsko, Ratibořsko, Těšínsko). K české hymně Kde domov můj, bylo připojeno slovenské Nad Tatrou se blýská (1918) a v Podkarpatské Rusi se po hymně ještě hrála píseň Podkarpatští Rusíni. V období první republiky byla používaná vlajka, malý, střední a velký znak a prezidentská standarta. Neobyčejného významu česká národní symbolika dosáhla při zániku první republiky a v období druhé republiky, kdy se národ vracel k symbolům české státnosti. V období protektorátu Čechy a Morava se protektorátní vlajka vyvěšovala společně s nacistickou říšskou vlajkou a před hymnou Kde domov můj zněly obě říšské hymny Deutschland, Deutschland über alles i píseň Horst‑Wessl‑Lied. Oficiální vlajkou se staly tři pruhy: dolní modrá, červená a bílá, malý a velký znak a zvlášť existoval říšský znak Sudet – Reichsgau Sudetenland. Období let 1945–1948 bylo ve znamení návratu československé symboliky. Po roce 1948, při výročích a různých slavnostech, se zpívala po československé hymně i hymna Sovětského svazu, později tato praxe byla omezena a znovu se rozšířila za husákovské normalizace po roce 1970 a pak zase zanikla. Socialistický státní znak za socialismu charakterizovala husitská pavéza, pěticípá hvězda nad hlavou dvouocasého lva, který měl na své hrudi červený štítek s modrou siluetou Kriváně a se zlatými plameny v modrém poli. Za Federativní republiky 1990 až 1992 měl státní znak na štítě v horní části českého lva a slovenské hory se slovenským křížem a v dolní části opačně. Současný znak České republiky je velký a malý. Na obou znacích je český lev s korunkou, v horní části štítu naproti sobě má moravskou orlici a v dolní části Slezskou černou orlici se stříbrným půlměsícem. Český lev byl původně jednoocasý a nahradil ve 12. století plamennou svatováclavskou orlici. Česká a československá národní a státní území, tradice a symbolika je neodmyslitelnou součástí českých dějin a vyjadřuje pomocí symbolů smysluplnost a identitu českých státních a národních dějin a jejich neustálý smysl i v globalizovaném a multikulturním lidském světě.
