Článek
Ministryně spravedlnosti se jistě považuje za politicky neutrální, věrohodnou a odpovědnou osobnost. Je osobností s právnickým vzděláním. Je možná však také klást otázku, zda ve svém osobním a politickém životě je znalkyně českého právního řádu a jeho respektování. Malé osobní nedopatření ve svých vědeckých titulech, těžko se chápe u renomované právničky i političky. I malé osobní právní selhání může mít důsledek na osobní a politickou věrohodnost. Osobní klopýtnutí politika nebo političky se vždy promítá do osobního života i do občanské veřejnosti. Je i realitou zmatečnost s používáním různých vědeckých titulů zvláště v politickém prostředí.
Jiná je však záležitost, zda je křišťálově neposkvrněné, když na fotografii se před českou veřejností přátelsky líbají odstupující a nastupující ministr spravedlnosti. Je i poněkud nevěrohodné, že na místo význačného člena strany ODS deleguje předseda koaliční vlády a předseda ODS přední stranickou osobnost.
Lze se právem domnívat, že vznikající aféru na dvou ministerstvech s předními představiteli ODS mělo být z hlediska politické kultury a objektivnosti i věrohodnosti svěřeno spíše do rukou nezaujatých odborníků, a to na krátké předvolební období.
Vzniklá aféra má tři roviny. Jedna je politická, druhá případně trestně právní a třetí osobního charakteru. Předseda ODS a zároveň předseda koaličního hnutí Spolu nejen že přiznal pochybení, ale i chybu. Chybu, která se týká odpovědnosti nejen ministra spravedlnosti, ministra financí, ale i samotného ministerského předsedy.
V české občanské a demokratické společnosti a v jejím kulturním a politickém prostředí mělo by být samozřejmostí, že při pochybnostech, týkajících se rozhodovací činnosti na dvou klíčových ministerstvech, nestačí demise zainteresovaných osobností, ale že celá vláda má požádat o důvěru.
Po druhé – k české politické kultuře a politické odpovědnosti
Není tajemství, že máme za předsedu koaliční vlády Spolu univerzitního profesora a profesního politologa. Prý se jedná o osobnost, která představuje nejvyšší morální hodnoty v českém politickém spektru. Je to i možná pravdivé, ale vstupem do stranického a politického prostředí asi převzala tato osobnost moresy a politický mocenský pragmatismus, které tak příliš neodpovídají jeho předešlému osobnímu profilování.
Lze se domnívat, že v politické branži převzal metodiku polopravd až nepravd, osočování jiných i pohrdání jinými názory. Stal se politickým manipulátorem, představitelem politického mlhovce i zametačem různých politických a společenských záležitostí nejen tak zvaně pod koberec, ale i do veřejného propadliště. Opravdový osobní kredit si pošlapal až nemorální mocenskou pragmatikou a frázovitostí a vyprázdněností politických projevů, leckdy i hraničících s lidským pohrdáním. Stal se osobností, a i jedním politikem, který je umisťován v politické oblibě na poslední místa.
Tato osobnost bez charisma se stala vyznavačem pragmatismu bez morální a ideové zásadovosti, která se až opíjí politickou mocí. Pro někoho stále zůstává představitelem současné p o l i t i c k é k u l t u r n o s t i a p r o n ě k o h o někým, který přispěl k značnému rozvinutí i k politické nekulturnosti, k rozdělení české veřejnosti na dva nesmiřitelné tábory. Tato osobnost nedokázala stát se sjednocovatelem v oblasti vnitropolitické i zahraničně politické. Tato osobnost nedokázala vytvořit v české společnosti a jejím politickém spektru pravou lidskou solidaritu a humanitu.
Po třetí – k české politické kultuře a odpovědnosti
V našem státě je prý všechno v nejlepším pořádku a brzy dohoníme i předběhneme nejvyspělejší demokratické evropské státy. Prý nějaké chybičky a chyby se v našem státě vždy najdou. Současná vládní koalice je prý nejlepší v novodobé české státnosti. Je to koaliční vláda občanské o d p o v ě d n o s t i a z o d p o v ě d n o s t i a své občany vede k zářným zítřkům. Není to prý vláda pragmatická a nelpí na vládní moci. Je to prý koaliční vláda křišťálově transparentní.
Kdo prý vládní koalici Spolu pomlouvá z opozičního a mediálního prostředí, prý není demokratický! V českém koaličním i v celém politickém spektru těžko se hledají charismatické osobnosti, ale lze nalézti spíše průměrné politické osobnosti, ale i řadu politických vykuků, prospěchářů a osobních a skupinových egoistů.
Po čtvrté – k české politické kultuře
Česká vládní koalice je prý příkladem české politické kulturnosti. Je prý vždy svorná a jednotná, i když se z ní vystupuje a vnitřně se okopávají politické kotníky. Dá se i konstatovat, že je jednotná v okamžicích, kdy ve veřejném prostoru se řeší její politické aféry. Je jednotná, když se bagatelizují společné a jednotlivé stranické aféry koaličního a vládního hnutí. Je zde koaliční jednota v mlžení a zatloukání všeho nekalého i korupčního, co vypluje na veřejný povrch. Jednotlivé vládní a koaliční strany vždy jen sjednocují aspekty společné politické moci. Vládní koalice Spolu podle mocenské potřeby je jednotná a podle egoistické stranické potřeby je proklamovaná jednota v politické nevábné kanalizaci. Pokrytectví se tak projevuje k vlastním členským základnám a k politickým příznivcům. Jiná politika ve státní politice a jiná v komunální. V českém občanském a demokratickém prostředí jaksi politická kulturnost má i svou velice pokryteckou dimenzi.
Po páté – k české politické kulturnosti
Těžko je možno nevidět, že česká politická kulturnost se v současnosti nachází v mrazivém a ledovém období. Politické programy jsou nahrazovány, zvláště u vládní koalice, smrští plytkých frází, referencemi a deklaracemi spíše papírového rázu. Opozice stojí na stanovisku nutných reforem a revitalizace a nového pořádku, který si prý schovává do posledního a před – volebního měsíce.
Taková je realita české politické kulturnosti. Taková je realita, kde je můj a váš domov. Domov, kde k společné pohodě a k vzájemným lidským a občanským vztahům máme stále daleko.
Otřásá se celý vládní a soudní systém?
Lze soudit, že současný vládní a soudní systém se v současnosti neotřásá, ale jen se chvěje. Jen tu a tam se z pozic obou systémů ozývá něco o chybičkách a chybách v aféře s virtuální měnou. Hledá se nějaká časová osa k celé vzniklé aféře. Vládnoucí koalice Spolu a předseda vlády bagatelizují a zamlžují podíl dvou ministerstev a ministrů a jejich osobní odpovědnosti ve smyslu politickém společenském v občanské a demokratické společnosti.
V současnosti se ještě nejedná o případné vyvození soudní a trestní odpovědnosti příslušnými orgány státu, ale o p ř i m ě ř e n á opatření politického rázu. Darovací aféra virtuální měny státu přece nebylo jen selhání odpovědnosti osoby ministra spravedlnosti, ale selháním kontrolních mechanismů ve vládní sféře a uvnitř koaliční vlády. Je zde i neopominutelné hledání nové ministryně spravedlnosti i podílu na aféře u soudních orgánů.
Až ironicky vyznívá slovní hříčka nové ministryně spravedlnosti z řad ODS k aféře. Mimochodem, prý se jednalo o blbost ministerstva spravedlnosti. Potažmo a deduktivně její předchůdce může být blbec. Tak možná i ten, který blbce do role ministra spravedlnosti vybral. Opravdu výstižné vyjádření členky ODS k politické aféře?
Druhá současná aféra tentokrát předsedy nejsilnější opoziční strany zase ukazuje na určité rozpornosti uvnitř současného soudního systému a až politické aktivizace v českém soudnictví. V průběhu řady let dva osvobozující rozsudky a jejich znehodnocení nadřízeným soudním orgánem a nepřímo nařízením a závazností pro nižší orgán je i nejméně určitou n e z v y k l o s t í a defektivitou v českém soudnictví.
V okamžicích předvolebního období a vypuknutí velké vládní aféry vzniklo i direktivní soudní rozhodnutí. Rozhodnutí, znehodnocující dva osvobozovací rozsudky a soudní rozhodnutí o předložených důkazech. Česká občanská veřejnost může oprávněně cítit určité znepokojení s českým justičním pořádkem a organizačním pořádkem na úrovni koaliční vlády.
Ve společenské a politické anualizaci a souhrnné syntéze lze i vyjádřit domněnku, že ve vládním i soudním prostředí se vyskytuje až nezdravá politická a k t i v i z a c e na ú k o r o d b o r n o s t i. Účelové potlačování kontrolních funkcí z hlediska různých zájmových bublin, které charakterizují negativní stránky současné demokratické společnosti.
Stále též se více ukazuje nevhodnost politických náměstků, a tak zvaných odborných poradců na všech úrovních státní správy a samosprávy. Politické řízení oddělené od úřední odbornosti. V pojetí spravedlnost a soudnictví spíše odbornost spojená s účelovou až neúměrnou aktivností. Nelze ani zapomínat, že v pozadí se objevuje nesystémová rozpornost mezi vládní a soudní mocí. Koaliční vláda a ani předseda vlády objektivně vládní odpovědnost za pochybení ve vládě a vládní koalici n e p ř i j a l !!
Vážení občané, asi nastal čas hodit za hlavu politické palčivosti dne. Hurá a hurá do dovolenkového ráje! Za krásami přírody a hřejivým sluncem! Politická kulturnost i společenská nezbytnost si nás zase na podzim najde. Nadejde i možnost vyjádřit se k tomu, co se nám v současnosti v občanské společnosti líbí nebo nelíbí!
