Článek
Nikdy jsem netušila, jak dokáže bolet zlomené srdce. Ale nebylo jen zlomené. Zlomilo se pouto, sny, budoucnost. Krev se řinula z ran a síla s nadějí odcházely s ní.
Psala jsem si deník, zkoušela stoická cvičení, pozitivní afirmace, automatickou kresbu, meditace… Vracelo se zoufání… Vždy ještě větší, o naději a nadšení z nového způsobu, který mi pomůže.
Dnes, když se ohlédnu… Zlomilo se všechno, ale ne já.
Hledala jsem dokonce věštby, naslouchala hlasu karet a toužila najít konec utrpení. Dnes jsem narazila na balíček tarotu, jen tak s lehkostí ho vybalila na stůl.
Deset mečů…
Mrtvá panda s deseti meči zaťatými v zádech, krev z ran vytéká… To přeci znám, ale tu bolest už si nepamatuji. Vidím jen výjevy obrazů ve vzpomínkách.
Konečně se to ve mně uzavřelo. Cítím klid.
Děkuji, že nemůže pršet pořád.
