Článek
Loudání.
Svět se v tu chvíli točil rychleji. Proti mně. Každá minuta se zdála jako hodina.
Pamatuji si ranní slunce. Hrozící ručičky hodin. A malé ručičky, které nemohly najít rukávy.
„Pospěš si, proboha!“
Najednou se čas zastavil. Jen dvě modré oči se zvedly.
„Maminko, proč se na mě zlobíš?“
To byl ten moment. Vždyť já se nezlobím na ni…
A co dělal on?
Možná spal. Možná tam nebyl. Možná psal jí…
