Jak jsem začal sbírat modely autíček

Tento příspěvek rozhodně NENÍ pokusem o objektivní novinařinu, kde je popsáno, jak se sbírají modely aut, a jaké překážky vás mohou čekat. Je spíše fejetonem. Subjektivním popisem mých osobních zkušeností, kdy, připouštím, každý může jiné zkušenosti mít, jiné pocity při sbírání modelů získat, a já si nekladu za cíl tvrdit, že to co píšu, musí nutně potkat každého, že jsem snědl všechnu moudrost světa, a že tak, jak píšu, to má každý. Ale já to tak měl, já to tak zažil.

Asi bych měl začít od toho, že vždy jsem něco sbíral. Od mala. Je mi přes padesát let, takže předmětů, které jsem sbíral, je celá řada. Odznaky, známky, pohlednice, telefonní karty (tam jsem měl jednu z nejucelenějších sbírek této zemi), mince, bankovky, prostě leccos. Jsem takový sběratel – nadšenec. Sbírání mne těší. Svoje sbírky jsem postupem času rozdal, nebo, v případě telefonních karet, docela výhodně zpeněžil, když jsem po rozvodu neměl peníze.

A nedávno mne popadla vášeň sbírání modelů autíček. A tak jsem je začal sbírat. Líbí se mi vozy minulé éry, tedy řekněme orámované lety 1945-1990, v měřítku 1:43. S nadšením jsem se pustil do sbírání.

A jakkoliv jsem si myslel, že mne mnoho při sbírání nepřekvapí, opak je pravdou. Za ten půlrok, co se sbírání věnuji, jsem zjistil zajímavé věci, zažil zajímavé zážitky. Které jsem dříve nezažíval, a při sbírání jiného nezažil. Modely autíček jsou obor specifický, dost svérázný.

Začnu od toho, což mne překvapilo, že modely autíček někdy ve svém životě sbíral více méně skoro každý. Když jsem se začal zmiňovat o mé nové vášni, zjistil jsem ke svému údivu, že skoro každý má doma nějakou sbírku. Většinou tedy dost neucelenou, více méně náhodně sestavenou, ale má. Nejedná se ovšem zde o sběratele, ale o nadšence, či spíše bývalé nadšence.

Co mě ale velmi zarazilo, je skutečnost, jak moc lidí bere sbírání autíček nikoliv jako hobby a radost, ale jako business a možnost přivýdělku. Těmto lidem jsem začal (v duchu) říkat PŘEKUPNÍCI. Vím a mám zkušenost, že takoví jsou v každém sbírání. Já sám jsem jejich pravý opak. Se svou sbírkou jsem se vždy rád chlubil, povídal si o ní, naopak rád vyslechl vyprávění jiných, ale o zisk mi nešlo. Nikdy. Ovšem zatímco v jiném sbírání jsem měl pocit, že podíl překupníků ke sběratelům je tak 20 na 80, tedy pětina překupníci, zbytek sběratelé, tak u autíček mám pocit přesně opačný. Zcela bezskrupulózní a zisku lační překupníci tvoří 80% a sběratelé tak 20%. Možná se pletu, možná jsem měl jen smůlu na lidi, ale to, co já jsem potkal, tento vzorek byl. Překupníky nezajímáte Vy, ani Vaše sbírka. Jde jim jen o to na Vás „něco trhnout“, to je jejich jediný cíl. To, že sbíráte něco, a třeba Vám to dělá radost, je vůbec nezajímá, a vlastně to možná ani nechápou. Jste jen peněženka. Nic více.

Kamarád mi říkal, že jsem bloud. Že dnes je taková doba. Že můj postoj, kdy se chci sbírkou chlubit, a naopak obdivovat sbírku jiných, aniž bych na tom já chtěl něco „trhnout“, je dávno pryč. Že jsem z minulého století, dnes je to prostě tak, člověk člověku vlkem jest, a o peníze jde na prvním místě. Ale myslím, že nemá tak zcela pravdu. Jsem na jisté sociální síti členem několika skupin. A občas se tam najde někdo, kdo se chce jen pochlubit svým modelem, ukázat světu, co má. Pravda, 90% komentářů jsou (omlouvám se) k pozvracení. Komentáře typu: „No, a?“ nebo „Za kolik prodáváš “, ano bez otazníku, nebo: „To už dneska nemá žádnou cenu, hoď to do koše!“, či „Za sto koupím?“, ano tentokrát s otazníkem, jsou zcela běžné. Ale též se objeví pochvala, či normální komentář. Takže svět není zkažený, jen někteří lidé jsou vadní.

Překupníci jsou vůbec zajímavý živočišný druh. Mohl bych o zkušenosti s nimi psát dlouho, byť jsem nováčkem ve sbírání. Ale nechám překupníky svému temnému osudu, a půjdu dál, k další zkušenosti.

Tou jsou pedofilové. Respektive já měl zatím tu čest zřejmě jen s jedním. Našel si mne na největším aukčním portále. Nebudu jmenovat, ať nedělám reklamu, ale asi tušíte, který to je. Začal mi psát. Projevil jsem totiž zájem o jeho nabízený model. Napsal jsem mu, popravdě, že jsem začátečník, že modely se mi líbí, a že mám asi dvacet kousků. Dnes jich mám již kolem šedesáti, ale tehdy to byla dvacítka. Psal mi. On sám je prý asi největší sběratel v republice, modelů má spousty a odkud jsem? Tak jsem mu napsal odpověď a on, že se musíme sejít, jít k němu domů, má tam modelů, že mi budou očička přecházet. A když se domluvíme, nějaký mi i možná dá. Nakonec, když v rámci komunikace vyplynulo, že jsem muž věku předdůchodového, ztratil o komunikaci zájem. Nevím. Třeba mu křivdím. Třeba pedofilem není. Třeba je to jen překupník. Což tedy v mých očích je ve své podstatě stejné.

Mimochodem, to že je někdo asi největší sběratel modelů autíček v republice, jsem za poslední půl rok slyšel asi osmkrát od různých lidí. Ale pojďme zpět. Takže jsme probrali překupníky, kterým jde jen o zisk a sbírání je jim vlastně ukradené, pedofily, kterým jde asi taky o něco jiného, nežli o autíčka, a na řadě jsou podvodníci.

Těch je mraky, a jsou velmi nápadití. Od těch, kteří si někde stáhnou nějakou fotku, zboží pak inzerují, vyberou platbu a zboží nezašlou, až po ty sofistikovanější. Protože podvod typu, že někomu zašlete peníze, s vidinou toho, že získáte model o pět set korun levněji, nežli je obvyklé, někomu koho vůbec neznáte, je vlastně něčím, o co jste si říkali, a dobře Vám tak! Ne nemyslím to zle, ale pokud nepoužíváte mozek, nedá se nic dělat. Jsou ale i podvody jiného charakteru. Může Vám přijít zboží poškozené, kdy o tom MUSEL prodávající vědět. To se mi stalo, byl to model autíčka, které jsem vydražil za 69 korun, tak jsem to nijak neřešil. Stalo se mi též, že jsem za 110 korun vydražil model. Prodávající na fotografiích držel model mezi dvěma prsty v ruce, nafotil jej ze všech stran. A když to přišlo, zjistil jsem, že barva na modelu je odloupnutá. A víte, kde? Přesně tam, kde měl prodávající prsty. Taky jsem to neřešil.

Mezi podvody řadím i to, když prodávající v sekci MODELY 1:43 nabídne model v rozměru 1:72. A nafotí to tak, aby to nebylo na první pohled poznat. A do popisku to nenapíše. Zaplatíte, přijde Vám něco, co by on za tu cenu, co jste dali, nikdy neprodal.

Různých vykuků je celá řada. Mají různé postupy, ale když používáte mozek, tak se sice občas nachytáte, ale není to tak časté.

Co by stálo ještě za zmínku je skutečnost, že mladí dneska téměř nesbírají. Já sám, účastniv se burzy autíček, jsem zděšen pozoroval, kolik velebných kmetů, včetně mé osoby, je přítomno, a jak málo mládí máme mezi sebou. Můj syn mi na to řekl, že sbírání věcí je záležitostí minulé doby, kdy věci nebyly. Dnes, když je všeho dostatek, tak mladí nemají tendenci něco sbírat. Úplně s jeho názorem nesouhlasím, neboť určité množství mladých mezi sběrateli vidím, ale je fakt, že většinou sbírají starci. Jako já. Vysvětluji si to tím, že alespoň se máme domů na co těšit (na sbírku), a že máme pocit, že jsme něco dokázali (když přibyde nový kus).

Poslední zkušenost, kterou bych napsal, je zkušenost s cenami. Naprosto nechápu některé ceny. To, že se nějaký model autíčka prodá za 8000 korun vlastně chápu. Já bych to nedal, ale je to třeba rarita, někdo to chce, tak, proč ne? Ale co nechápu je to, pokud někdo prodává v aukci model za cenu od jedné koruny, s tím, že pokud koupíte model hned, je za 150 Kč, bez aukce. A o řádek níž, jiný prodejce, prodává úplně identické autíčko momentálně za 222 Kč, s tím, že dražba stále běží. Proč ten zájemce, který nabídl 222 Kč, neklikne o řádek výše a nekoupí to za 150? Já to nechápu. Nebo, existuje jedna známá firma nabízející modely aut. Má, mimo jiné, své www stránky a tam e-shop. Ale prodává i v hračkářstvích. Například. Jeden, konkrétní model, se nabízel na aukčním portále za 1300 Kč. Někdo přihodil, dražba probíhala. A přitom TEN STEJNÝ výrobek, v ten a samý čas, je na e-shopu té firmy za 799Kč a poštovné. Neřeknu, kdyby se jednalo o model, který již není k dostání. Tam bych to pochopil. Ale proč někdo nabídne 1300 Kč za něco, co si může úplně stejně složitě koupit za 799 Kč? Tak to nechápu. Ale možná nejsem ještě tak znalý, možná to nějaké logické vysvětlení má. Stejně jako to, že když se objeví v prodejnách tabáku časopis s modelem, kdy cena je 499 Kč a ve stejný den se objeví tento časopis s modelem na aukcích za 699 Kč. Za prvé mne udivuje, že někomu stojí ty dvě stokoruny zisku za ten výdej energie, za druhé nechápu, proč si to kupující raději nesežene v těch trafikách, protože vím, že obejde-li jich několik, časopis získá, a za třetí cítím, že tady se střetává právě překupník se sběratelem, kdy, což jste možná pochopili, já sám osobně nemám o překupnících valného mínění.

Závěrem snad jen jediné. Sbírejte. Cokoliv. Je to legrace, má to své kouzlo. Já sám se svou sbírkou, která je skutečně v samých počátcích, kochám, těším a přináší mi radost. Od překupníků se cíleně odstřihávám, o své sbírce se bavím jen se sběrateli, vlastně jsem ve svém okolí takového zatím našel jen jednoho jediného. Třeba časem poznám ty správné lidi. Jak psáno, tento fejeton neměl za cíl dělat objektivní novinařinu. Jen popsat, subjektivně, jaké zážitky jsem získal při sbírání autíček. Potkal jsem podvodníky, pedofila (zřejmě), hochštaplery, ale také nadšence, co mají sbírání jako koníček. Tak, jako já. Nenechte se odradit a vězte, že svět je nádherné místo k žití. A sbírat cokoliv je činnost bohulibá a žádoucí.

Váš Vasil Kladívko.