Jsem Brad Pitt, miluji Tě, přiletím, pošli 1000 USD na letenku

Moje kamarádka Věra poslala Bradu Pittovi 1000 USD na letenku. Samozřejmě, byl to podvod. Psala si s někým, kdo se jí představil jako Brad Pitt, idol jejího srdce. Postupně ji natolik zmanipuloval, že na konci toho všeho ji to stálo 1000 dolarů.

Věru znám. Dlouho. Celý ten příběh je samozřejmě velmi absurdní, ovšem největší absurditu mu dodává skutečnost, že kdo Věru zná, řekl by, že to je opravdu k nevíře. Ne, že se toto děje, ale že se obětí stala právě Věra. Ona racionální, zcela pragmatická a reálně uvažující osoba.

A já bych se rád, na příběhu Věry, zamyslel nad tím, co vede ženy (ale i muže), že posílají své úspory falešným Bradům Pittům, vojákům vracejícím se z misí, či doktorům z dalekých zemí, kteří touží žít jinde, nejlépe zde v ČR, a jedinou překážkou je malá platba, kterou musí uhradit, a na kterou nemají peníze.

Všechno jsou to podvody, a my se tomu smějeme, když to čteme. A říkáme si, že snad ani není možné, aby lidé byli tak naivní a hloupí. Stejně, jako jsme se nejednou smáli s Věrou, nad některými příběhy těch lidí. A pak se mi Věra svěří, že je o 1000 USD lehčí, neboť Brad Pitt ji o ně připravil. Bídák!

Možná by bylo dobré, na konkrétním příkladu Věry zkusit najít nějaké zobecnění takového chování. Takže Věra. 51 let, rozvedená. OSVČ. Masérka. Ne erotická. Normální, klasické masáže. Denně si vyslechne tolik příběhů od svých pacientů, že by mohla napsat každý den jednu knihu. Lidé na ni nakládají při masážích svoje starosti. O její starosti se nezajímá nikdo. A že ona jich má až nad hlavu!

Dvě dcery, které má, jsou již dospělé. Ale to neznamená, že s nimi nemá žádné trápení. Naopak. Obě holky mají vztahové problémy. Ačkoliv již obě mají věk na své děti, Věra stále není babičkou, neboť dcery se k „tomu“ zatím nemají, resp. nemají vhodné protějšky.

Přítele, nebo partnera, Věra nemá. Je sama. Jak jsem psal, je rozvedená. Její návrh na rozvod podávala ona. Když jsme se o tom jednou bavili, tedy o důvodech rozvodu, řekla mi, že (cituji): „….to takhle již dál nešlo. Musela jsem to udělat. S ním se nedalo žít!“. Od jejího rozvodu uplynulo skoro deset roků. Za tu dobu měla, pokud vím, jen dvě delší známosti. Jednu asi dvouletou, druhou asi roční. Jinak je sama. Není žádná poběhlice, aby vymetala bary a lovila muže na jednu noc, ale pokud vím, i tuto „jednonoční“ zkušenost si jednou jedinkrát za těch deset roků „střihla“. Prostě a jednoduše stalo se to, Věra na to není hrdá, ale svět se nezastavil a ona má alespoň na co vzpomínat.

„A čím tě zaujal?“ ptali jsme se Věry tehdy s mojí paní, když se nám Věra s tímto zážitkem na jednu noc svěřila.

„Byl ve správný čas na správném místě. Voněl mi, hezky mluvil, měl hezké ruce,“ popisovala ona. A dodávala, že tedy vše měl obráceně, nežli Mirek. To je právě její exmanžel, se kterým se rozvedla, a se kterým to již NEŠLO. Mirek byl balík. Tuctový chlap bez jiskry.

Ta „jednonoční“ Věřina známost tehdy nijak nepokračovala. Věra by snad i chtěla, to ne že ne, ale ON, tedy ten rytíř na koni bílém, se nějak jaksi již neozval. A to přitom její telefonní číslo měl. Ona jeho ne. A tak to skončilo. A jak píšu, i další dvě Věřiny známosti po rozvodu, které měla, skončily. Vždy proto, že to „prostě nešlo“. Jak Věra prohlásila, raději být sama, nežli s tímto.

Věra je docela pohledná, ale musím doplnit větu: na svůj věk. Prostě a jednoduše, je to ženská, co se s ní život nijak nemazlil a je to na ní vidět. Ale pro mnoho mužů je to ještě „hratelná ženská“, to zase ano. Prostě normální, padesátiletá ženská.

„To jsou neskuteční exoti!“ popisovala nám, kdo se jí ozývá.

Ano. Věra vždy měla své nároky. Když jsem poslouchal, jak musí muž jejího srdce vypadat, nestačil jsem se divit.

„A tys někdy takového, jakého teď hledáš, měla? Mirek takový byl?“ ptám se. Sedíme u nás, pijeme kávu a Věra nám vysvětluje, jak se na seznamkách srocují exoti.

„Mirek? Ne! Ale já chci konečně něco víc, než byl on. No… hledám především NORMÁLNÍHO chlapa. Je mi jedno, jak vypadá. Fakt na vzhledu skoro nezáleží. Tedy, takto. Nesmí mít pupek, nesmí být zadlužený, nesmí chlastat, měl by ke mně vzhlížet, měl by mít alespoň základní přehled o světě, nebýt zkrachovalec, mít vyřešenou minulost, neměl by mě chtít vlastnit, ale dát mi nějakou volnost v životě, měl by mít hygienické návyky, měl by mít nějaké obstojné bydlení, být gentleman a nemělo by mu činit problém za mě zaplatit v restauraci. Měl by mít hezké ruce, pevné tělo, nebo alespoň pevný zadek, měl by sportovat, ale ne zas nějak přehnaně moc, měl by mít rád psy, a neměl by nahlas dýchat. Ale jinak nemám žádných větších nároků,“ vysvětlila nám svoje postoje.

No. Nikoho si nenašla. Každý měl vždy nějakou chybu. Nikdo nebyl Brad Pitt. Toho ona miluje. Panečku, to je chlap! Takového mít! Věra jej obdivuje tak moc, že se dokonce na jisté sociální síti přihlásila jako členka jeho fanklubu. A věřte tomu, nebo ne, Brad ji dokonce osobně přivítal. Poslal jí soukromou zprávu, kde ji vítá na svých stránkách. Anglicky. Věra odpověděla. Poděkovala. Když se Brad dozvěděl, že je Věra z Čech, zajásal. Čechy zná. Byl tady, natáčel zde, rád by se sem ještě někdy podíval. A jaké štěstí. Syn jeho asistentky mluví česky. Ona ta asistentka je původem Češka. Brad by se ten jazyk také rád naučil. Takže jestli Věra bude souhlasit, mohou si psát česky. Brad to dá tady, v USA, synovi asistentky přeložit, sám se na tom trochu přiučí a Věra, jestli jí to tedy nevadí, mu pak česky odpoví.

A tak si Věra psala s Bradem Pittem česky. O naší zemi. O památkách tady. O tom, jak je tady krásně. A také si psali o Věře. O jejím životě. Brad se ukázal jako vnímavý a pozorný společník. Každou volnou chvilku při natáčení svého nového filmu, který natáčel v Kanadě, psal Věře. Jejich dopisování začalo být stále důvěrnější. To nebylo to, co Věra zažívala denně v práci. Tedy, že na ni někdo nakládal svoje starosti a Věra mu masírovala záda. Tady to bylo naopak! Brad jí naslouchal a vážil si jí. Chápal ji. A podporoval ji.

„Jsi skvělá. Já věřím, že člověk je anděl s jedním křídlem. Až když najdeme protějšek k sobě, který do nás zapadne, můžeme létat, pokud jej ale pevně objímáme,“ psal jí. Věra souhlasila. Tak přesně to cítila. Každý člověk je skládačka, která má někde na světě protikus. A ona jej konečně našla. Je to Brad Pitt.

O svém dopisování s ním nikomu neřekla. Za prvé věděla, že by jí to nikdo nevěřil. Za druhé ji o to on sám požádal. Kvůli novinářům. Takže, kdyby se ona někde zmínila, musel by on, ač nechtíc, dopisování okamžitě ukončit. A to byla věc, kterou Věra nechtěla dopustit. Protože to, že ji tu a tam pípne zpráva od Brada, byla krev jejího života. Ona konečně žila. Konečně měla pocit, že svět je plný slunce. Konečně cítila, že ONA je žena, žádoucí a žádostivá. Protože tady byl Brad. A přijít o něj, to by ona snad nepřežila. Takže mlčela. Mlčela a poctivě odepisovala na každou zprávu. Ty zprávy, to bylo její jídlo. Její vzduch. Její všechno.

Nikdy ji nepožádal o peníze. Zpočátku byla velmi ostražitá. Není přece hloupá. Čte ve zprávách, co se děje. Ale on si s ní jen psal. A pak, jednou, navrhl, že přiletí. Opravdu. PŘILETÍ! Tajně a jen za ní. Na jednu noc. Budou spolu jednu noc, na hotelu. Na luxusním hotelu. On jej samozřejmě zaplatí. Budou spolu tajně, přes noc. A ON se ptá, zda ONA chce? Zda souhlasí? No to je mi otázka! Do celého světa by nejraději křičela nahlas: „ANO, ANO, ANO!“. Již dávno je jejich konverzace velmi intimní. To jen Věra ví, jaké má Brad starosti. Mladých holek může mít, kolik chce, ale on hledá zralou ženu. Takovou, která jej pochopí, utěší, podpoří. Slovanské ženy se mu líbí. Vlastně, Věra se mu líbí. Ano, tak to napsal. Věra je, podle Brada, krásná. Brad vyjádřil pochybnosti, zda i on pro Věru, až se potkají, bude sympatickým a milým společníkem? Moc by si totiž on přál, aby jejich setkání bylo takové, na které ani jeden nezapomene. Protože Věra je (podle něj) VÝJIMĚČNÁ a on je jen obyčejný Brad Pitt. Věra jej ujišťuje, že se nemá čeho obávat. Že ON je pro ni mužem jejího srdce. A jestli bude chtít, je ona ochotna mu dát více, nežli jen své srdce. I jiné části svého těla. Toho těla, které poslední dobou začala Věra trápit v posilovně. Došla si k holiči. Nechala udělat nehty. Prostě chce být pro Brada krásná.

Brad neměl na letenku. Respektive, nemohl z důvodu utajení, ji zaplatit. Věra byla požádána o peníze. Vše jí Brad vrátí.

„Kolik?“ ptala se Věra.

„5000 USD,“ odpověděl roztoužený Brad.

„Tolik nemám. Mám jen 1025 USD,“ přiznala smutně Věra, když sečetla své miniúspory a převedla je v duchu na dolary.

„To stačí. Zbytek si tajně půjčím od asistentky režiséra,“ odpověděl Brad.

Věra poslala. A když jí Brad napsal, že je tady komplikace, že musí zaplatit dalších 7500 USD za absenci při natáčení, a jestli by si Věra nemohla půjčit, že jí to vše osobně vrátí, došlo jí to. Po první platbě procitla. Jak jsem říkal, ona není hloupá. Rozhodla se nic neposlat. Ale nechtěla stále věřit, že tak hloupě naletěla. Takže si nakonec přece jen půjčila. Od nás. Na letenku do Barcelony. Tam měl Brad zrovna totiž, dle svých zpráv natáčet, a odtud měl za Věrou přiletět. V Barceloně o žádném americkém filmovém štábu nic nevědí. Ptala se na hotelu, ptala se taxikářů. Když napsala Bradovi, kde je, odpověděl, že v Barceloně čeká, až mu Věra pošle ty peníze. Napsala, že je taky tady a nikdo o něm neví. Brad odepsal, že tu natáčí tajně, že porušila inkognito. Napsala, že tomu přestává věřit, že se bojí, že on je podvodník, a že ona vše ohlásí policii, jestli se tady v Barceloně alespoň na minutu nesetkají…. a Brad se odmlčel. A Věra pochopila.

„Já myslela, že Brad je jiný, nežli ostatní muži, ale on je stejný, jako všichni ostatní,“ štká pak u nás.

„Věro. Co sis myslela? Copak jsi fakt tak blbá?“ ptám se jí diplomaticky.

„Když já jsem myslela… když já jsem věřila… když já jsem doufala… já prostě myslela, že zrovna já a on bychom mohli spolu… mně bylo jasné, že to třeba není na zbytek života, ale myslela jsem si, že třeba na pár dní, týdnů, měsíců, bych já a on… že bychom spolu mohli…,“ pláče.

Zamýšlím se nad ní. A nad tisíci podobnými lidmi. A dochází mi, že lidé jsou dnes především sami. Že nejčastější emocí, kterou lidé zažívají, je SAMOTA.

„Věro, proč si nenajdeš normálního chlapa?“ ptám se.

„Normálního? Copak jsou?“ odpoví mi otázkou ona. A začne mi jmenovat, jaké negativní vlastnosti dnes muži mají.

Kolem mě je spousty opuštěných a osamocených mužů i žen. Muži hledají, stejně jako ženy hledají. A obě skupiny mají něco společného. Ani jedna není ochotna dělat kompromisy.

„Já už ve svém věku chci jen někoho k sobě, ale nepotřebuji s ním žít. Jen prostě tu a tam se vidět a vědět, že někde někdo pro mne je,“ odpoví mi Věra.

Ano. To je přesně to. Nedovedu si představit, že by se moje babička rozvedla s dědou proto, že (cituji): „….to prostě již s ním nešlo!“. A že můj děda byl skutečný samorost. Ale tehdy se prostě lidé nerozváděli. Představa, že moje babička, zmalovaná jak štětka, s umělými ňadry a s cigárkem v ruce sedíc někde na zahrádce v kavárně říkala kamarádce, že nepotřebuje chlapa na život, ale jen na občasné povyražení, a aby věděla, že někde někoho má, mi přijde naprosto absurdní a úsměvná.

Ano, možná, že moje babička nedožila vedle dědy šťastná. Ale možná, že ano. Že nakonec šťastná byla. Nevím. Doba pokročila. Dnes je svět plný žen kolem padesátky, které nemají chlapa. A nevím, nepřipadají mi šťastné. Možná se pletu. Možná šťastné jsou. Ale když si vzpomenu, jakou jiskru v očích měla moje babička, tak takovou jiskru v očích dnešních padesátek nevidím.

Ženy si vybojovaly svoje místo na slunci. Muže nepotřebují k ničemu. Dnešní doba je taková, že být rozvedená není žádné společenské stigma. Naprosto. Takže rozvod je pro ženu mnohdy logickým krokem v jejich manželství. Ženy se cítí nenaplněné, zklamané a muži, které mají doma, jsou dle nich balíci. Ne, neplatí to samozřejmě vždy. Může se stát, že muž je násilník, nevěrník, karbaník, či jiný „ík“. Nechci říkat, že rozvod je vždy špatný. Ale co chci říci, že skutečně kolem sebe vidím desítky osamocených lidí. Ať mužů, či žen.

A tito lidé hledají lásku. Chtějí k někomu patřit. Ale některým se nechce dělat kompromisy. Ale kompromis k lásce a vztahu patří. Neoddělitelně.

A pak se může stát, že taková osamocená žena si začne psát s Bradem Pittem. To je muž, jak má být. Nemlaská při jídle, nekouká po jiných, nedává přednost fotbalu, nechodí do hospody, nemá děti z předchozího vztahu, ale také neexistuje. Ovšem žena v ten okamžik věří tomu, čemu věřit chce. Stejně jako muž na jejím místě, který je ochotný uvěřit, že ona osmnáctiletá začínající modelka ze země bývalého SSSR se zamilovala do padesátiletého pupkatého údržbáře z Prahy, a naplnění jejich lásky brání jen 2500 dolarů na letenku, které jí on musí poslat, tak i žena píšící si s Bradem Pittem věří, že ON přijede. Ona s ním zažije noc, na kterou ani jeden nezapomene, a pak spolu prožijí zbytek života, který jim ostatní budou závidět. A na konci toho všeho je podvedený muž a podvedená žena. A kdyby se ti dva, tedy oba podvedení lidé toužící po lásce a po soužití s někým, setkali, tak je dost dobře možné, že vzájemně nad sebou ohrnou nos. Proč by také ne? Zmiňovaný muž ještě přece má na to, aby sbalil osmnáctku, co podle fotek vypadá skvěle, a ta žena má na to, aby okouzlila Brada. Tak se navzájem přece se sebou nebudou zahazovat.

Věra se stáhla sama do sebe. Když jsem jí vysvětlil svůj názor na to, proč je dnes tolik osamocených padesátek, které si myslí, že se kolem nich točí svět, ale on se netočí, Věra mi vytkla, že jsem šovinista, že mám být rád za svoji paní, a že jednou zapláču.

No, nevím. Možné to je.

Vzpomínám na svoji babičku. Jednou, to bylo někdy v sedmdesátých letech minulého století, kdy jsem byl malé dítě a ona mne hlídala, přišla na návštěvu k nám nějaká její kamarádka. Já byl malé dítě, hrál jsem si, ony si povídaly. A mně utkvěl v hlavě útržek rozhovoru mezi nimi.

„Ona se rozvedla. A odešla od něj. No, to si pomůže. Copak si myslí, že někde někdo na ni čeká?“ mluví o nějaké, nepřítomné, kamarádce.

„No, ona míří vysoko. Říkala, že takhle to už nešlo. A říkala, že čeká, že si vezme náměstka. Až ten se rozvede!“

„Pche! Proč by to dělal? Kdepak. Ona je úplně hloupá. Co si myslí. Že na ni náměstek čeká? Nebo, že na ni čeká Karel Gott? Měla být ráda za to, co má. Všude je něco, nikdo není dokonalý. Ani ten její nebyl, ale ani ona nebyla. Kdepak. Tyhle rozvody. To je divná móda. To za nás nebylo!“ uzavřela kamarádka babičky svoji úvahu. A řešily něco dalšího.

Dnes ženy píší Bradům Pittům. Posílají jim peníze. Ano, i dříve byli sňatkoví podvodníci. To vím. Ale mám pocit, že dnešní osamění lidí je mnohem větší, nežli bylo dříve. Podle mne za to může doba. Sociální sítě. A obecně sociální odloučení. Kolem mne vidím mraky osamocených lidí. Neříkám, že jsou všichni nešťastní. Ale mnozí mi nepřijdou šťastni. Jako třeba Věra. Ta v sobě cítila tolik touhy po lásce a vztahu, že ji to stálo tisíc dolarů. A upřímně řečeno, jinou, méně ostražitou, by to stálo možná mnohem více.

Taková je doba, takový je svět.

Co si o tom myslíte Vy? Moji čtenáři. Vidím to dobře, nebo to vidím špatně? Napište do komentářů. Třeba jsem jen zbytečným pesimistou.

Váš Vasil Kladívko.