Článek
O čem by zpíval Karel Kryl dnes?
12. dubna 2024 by Karel Kryl, velikán naší kultury, oslavil 80 narozeniny. Je tomu 30 let, kdy nás ve věku nedožitých padesátých narozenin opustil navždy.
Já se nyní pokusím zamyslet nad tím, o čem by Karel Kryl zpíval dnes. A též, jaký by byl jeho posun v čase, pokud by stále žil a jeho životní pouť nebyla přerušena. Tedy, jak by se vyvíjel od devadesátek dodnes.
Pana Kryla jsem neznal osobně. Takže vše, co nyní napíši, je jenom můj osobní postoj, osobní názor a nemám ani špetku tendence vydávat to za nějakou neměnnou pravdu, či dogma. Prostě píšu jen to, co si myslím, že by bylo, kdyby bylo. Máte-li názor jiný, napište do komentářů. Budu rád.
Jen doplním, že Karla Kryla znám jako posluchač. Domnívám se, že docela nadstandardně, neboť svého času byl Karel Kryl mým idolem. Byl jsem na jeho dvou koncertech, mám (snad) všechny jeho desky (CD). Četl jsem nejen knížky od něj, ale i knížky o něm. Prostě, jak říkám, svého času byl mým velkým idolem. Hltal jsem jej, byl pro mne No.1.
Tak tedy, přenesme se do roku 1994. A popusťme uzdu fantazii. Událostem, které se nestaly. Tehdy, v březnu, utrpěl Karel Kryl infarkt, ze kterého se ovšem zotavil a již v květnu 1994 vystoupil jako čestný host na koncertu Jaroslava Hutky.
Karel Kryl těžce nesl nástup moderního a bezskrupulózního kapitalismu, který, dle něj, v naší zemi obhajoval Václav Klaus a svojí nečinností přikrýval Václav Havel. Karel Kryl byl velká persona kultury a jeho politické názory byly slyšet. V letech 1994-1996 se ostře vymezoval proti oběma Václavům. Nemohl přenést přes srdce, když se, dle něj, národní klenoty republiky prodávají cizákům. K politice se vyjadřuje rád a často. Je věčný rebel. Jeho kritika je ovšem ostrá a zasahuje cíl s přesností ostrostřelce. Když Karel Kryl něco řekne, sedí to.
Politika Karla Kryla trápí. Ale též jej trápí to, jak náš národ začíná kulturně upadat. Nástup komerčních televizí, a s tím spojené pokleslé zábavy pro nejširší davy, je pro Karla Kryla červeným hadrem pro býka. V roce 1996 vydává Karel Kryl album: Slepé oči smrtihlava. V tomto albu zúčtuje se vším, co považuje v dnešní době za dekadentní. Od prolhaných politiků, po rezignaci národa na vlastní kulturu. Po letech bude zmíněné album označeno za přelomové. Dokonce za legendární. Faktem je, že se jej prodá přes 220 000 kusů a Karel Kryl se stane bohatým člověkem.
Politici o Karla Kryla stojí. Hrozně moc touží po tom mít jej na seznamu kandidátů. A to, jak se říká, napříč politickým spektrem. Karel je ovšem nesmlouvavý. Kdykoliv se s nějakým politikem setká, má k němu pak převážně kritiku. Leader ČSSD, Miloš Zeman, láká Karla do řad své strany. Karel velmi přemýšlí, že by se stal kandidátem za tuto stranu. Ale nakonec prohlásí o všech těch politicích, že jsou to „příštipkáři“, vysměje se jim, od politiky si drží distanc. Ale vyjadřuje se k ní. Stává se z něj věčný nespokojenec. Nic není dobře.
Karla Kryla lákají do politiky opakovaně. A on opakovaně odmítá. Nakonec o něm v jednom rozhovoru jeden známý politik prohlásí, že on je taková NEŘÍZENÁ STŘELA. A má pravdu. Karel Kryl kritizuje trefně všechno a každého. A mnohdy, ne-li vždy, má pravdu. Také se soudí. Například s komunisty, kteří použili jeho píseň ve své kampani.
„Komunisty nenávidím!“ nejde pro drsná slova daleko Karel Kryl.
Ale i s bulvárem se soudí. Jeho milostné eskapády jsou soustem pro bulvární tisk. Tu novou dobu Karel Kryl vůbec „nepobírá“. Nechápe, jak může jeho publikum, které na něj chodí a zpívá s ním jeho písně, současně hltat zprávy o tom, která ze zpěvaček byla objektem Karlova zájmu? Vždyť přece jde o dílo, nikoliv o to okolo. Těžce též nese zradu některých spolupracovníků, kteří neváhají pro mrzký peníz zásobovat bulvár pikantnostmi o Karlově životě. Karel Kryl to nechápe.
Ale Karel Kryl si přes to všechno svoje publikum zachovává. Je hvězdou, je ikonou. Odmítá pozvání jako porotce do televizních soutěží, je uzavřený, ale stále tvořící.
Někdy kolem roku 2004 vydává další album. Jmenuje se: NEŘÍZENÁ STŘELA. Kvalita alba je nižší, nežli u předchozího titulu, ale přesto stále velmi dobrá. Problém je, že Karel Kryl nezachytil nástup nových kopírovacích technologií. Jeho album je sdíleno, pirátsky kopírováno, nakonec se prodá jen 7000 kusů, což paradoxně považuje vydavatel za megaúspěch.
„V dnešní době, co blbneš, Karle? Kdo může, zdarma si to okopčí!“ vysvětlí mu nakladatel.
Karel Kryl tomu nerozumí. Jeho koncerty jsou stále vyprodané, ale diváci již nebroukají s ním jeho písně. Mají mobily, na ně vše natáčí. A pak se vše objevuje na síti. Karel Kryl proti tomuto trendu bojuje. Již nechce vystupovat na velkých akcích. Jezdí do menších klubů, hledá sepětí se svým publikem, ale to je již generačně jinde. Každý po něm chce, aby hrál Anděla, nebo Veličenstvo kat, kdežto Karel Kryl se chce vyjadřovat k aktuálním událostem. Má nové písničky, ale rádia hrají jen ty staré „odrhovačky“.
A tehdy, někdy kolem roku 2010-2012, se Karel Kryl dočká něčeho, co je pro každého umělce tou nejstrašnější věcí, jaká jej může potkat. Přestane si rozumět se svým publikem. Ten věčný rebel (a též věcný rebel) najednou vidí, že to, proti čemu on rebeluje, lidi skoro ani nezajímá. Že za ním chodí jen z nostalgie. Pro písničky z let šedesátých!
Přestane koncertovat. Jezdí jen minimálně. Má také svůj věk. Trochu rozvíří vlny šoubyznysu, když v roce 2019 poskytne jednu ze svých písní do reklamní kampaně jednoho hypermarketu. Neudělá to pro peníze. Těch má dost. Chce jen být znova viděn a slyšen. Ale pro publikum je to již jen zestárlý Karel Kryl. Pokud někam přijede, chtějí po něm, aby zpíval Anděla. A on sedí, hraje na kytaru, zpívá Anděla a pak povídá svoje názory. Lidi ale názory toho nespokojence moc nezajímají. Chtějí písně. Staré písně.
Už to pomalu vypadá, že takto Karel Kryl dožije. Dostává různé ceny za celoživotní dílo, nabízejí mu řády. K těm řádům asi tolik: Každý z prezidentů, Havlem počínaje, přes Klause a Zemana, opatrně sondovali, co by Karel Kryl řekl na to, kdyby mu udělili Řád za zásluhy v oblasti kultury? Karel je posílal všechny kamsi. Ale pak vyměkl. Přijal řád od Zemana. Měl jej rok. Pak jej teatrálně vrátil a neodpustil si k tomu svůj komentář.
A jak bylo psáno. Vypadalo to, že takto to i skončí. Jenže osud mínil jinak. Přišly dvě události, které život Karla Kryla ovlivnily zásadně! První byla v roce 2020 a byl to Covid. Tehdy Karel začal opět psát písně a lidé je začali poslouchat! Jeho nové písně!
Zpíval o tom, jak je špatně nechat si vzít svobodu. Jak se musí lidé za svobodu prát! Stal se kritikem Babiše. A stal se hlasem proticovidovým. Pak to přešlo. Karel Kryl dostal Covid, ležel na JIP. A málem jej to „skolilo“. Ve svém proticovidovém tažení polevil. Ale pak, když se vše uklidnilo, Karel opět začal jezdil po koncertech. Na velké haly si již netroufá. Jezdí jen menší akce. Tak do 500 diváků. Vždy jsou lístky vyprodané během několika chvil. Ten muž je legenda.
Na jeho koncertech nesmí chybět onen pověstný Anděl, ale lidé znají a chtějí i nové písně. A Karel jim je dopřává.
A jak bylo psáno, události, které změnily Karlovy dny, byly dvě. První byl tedy Covid. A co bylo tou druhou událostí? Ruský vpád na Ukrajinu.
Jakmile se stala ta věc, kdy Rusák vtrhl na Ukrajinu, kdy ji jako horda opilých fanoušků začal znásilňovat, Karel Kryl jakoby byl zasažen bleskem. Kruh se pro něj uzavírá. Neměl rád Rusáky. Nikdy. A nyní cítí, že jiný národ zažívá to, co on, Karel Kryl, zažíval po srpnu 1968. Karel cítí, že musí nějak pomoci. Je mu skoro 80, takže sil moc nemaje. Ale zpívá. Zpívá a jezdí mezi lidi. Chce všem otevřít oči.
„Prší a venku se setmělo….!“ zpívá s Karlem dav na náměstích. Karel Kryl se opět vydává mezi davy. Ne, nejde o písně a jejich kvalitu. Jde o poselství. Karel Kryl to bere osobně. On proti Putinovi.
Jak se píše v jedné básni, jejímž autorem není Karel Kryl, ale Jiří Dědeček:
„….Vraťte mi nepřítele
A jděte do háje
Anebo do prd*le!…“
Přesně tak to Karel Kryl má. Opět má svého jasného nepřítele, opět je jasné, kde je dobro a kde zlo. Zatímco v letech minulých byl jen věčným kverulantem, kterému nebylo nic dost dobré, dnes je morálním majákem. Mužem naděje.
O čem by tedy dnes zpíval Karel Kryl?
O Ukrajině. O Rusku. O té hnusné a hrozné válce. Dovedl by krásně skládat slova a jistě by nám zanechal mnoho nádherných a tklivých písní. A bylo by to tak dobře.
Karel Kryl byl mužem, jehož slova jsou solí života pro náš národ. Více takových mužů. Vždyť ne každý dovede slova poskládat tak, aby i po letech z nich mrazilo.
Děkujeme, Karle Kryle.
Z rozmlácenýho kostela
v krabici s kusem mýdla,
přinesl jsem si anděla,
polámali mu křídla.
Díval se na mě oddaně,
já měl jsem trochu trému.
Tak vtiskl jsem mu do dlaně
lahvičku od parfému.
A proto prosím, věř mi,
chtěl jsem ho žádat,
aby mi mezi dveřmi
pomohl hádat,
co mě čeká
a nemine…...
