Článek
Začněme „válkou na Ukrajině“, přesněji podporou obrany suverénního státu napadeného sousední velmocí bez vyhlášení války. O příčinách se už napsalo hodně a je zbytečné něco dodávat. Na jedné straně jsou informace z mnoha různých zdrojů a svědectví z místa, na druhé straně jsou dezinformace, většinou z několika málo zdrojů, zato 100× opakované. Zajímavější je historické ohlédnutí. Pamětníci vědí, že v době války ve Vietnamu komunistická strana (tedy stát) podporovala „neochvějně“ hrdinný vietnamský lid před americkou agresí. (Ve skutečnosti zahájili severovietnamští komunisté „partyzánskou“ násilnou socializaci jižního Vietnamu a USA se pokoušely této „socialistické revoluci“ vojensky zabránit, ale to nechme protentokrát stranou). Principiálně jde o to, že tehdejší komunisté o podpoře svého favorita nediskutovali (a kromě vojenské pomoci přitom stát dlouhodobě dotoval tamní ekonomiku v rámci RVHP „na úkor vlastního obyvatelstva“). Proto je úsměvné (i když je to smutný úsměv), když současní komunisté, jejichž předchůdci se oháněli internacionální solidaritou, otočí o 180 stupňů a slibují voličům zastavení pomoci. Kromě toho také slibují více peněz potřebným, referendum, masivní růst mezd a další benefity. Jsou to sice sliby asi tak platné jako ty o nevyvlastňování majetku, ale většina lidí má bohužel sliby ráda, i když jsou nereálné.
Druhým z velkých témat jsou emisní povolenky. ČR jako jedna ze stran Rámcové Úmluvy OSN o změně klimatu má povinnost připravovat a pravidelně aktualizovat národní inventarizace emisí skleníkových plynů (tuzemsky i globálně stále rostou). EU vytvořila v návaznosti na mezinárodní dohody vlastní Evropský systém emisního obchodování, který v současnosti funguje i v ČR a motivuje ekonomiku k přechodu na „méně škodlivou“ produkci energie. Dalším krokem je zavedení poplatků i za domácnosti (celkově produkují přes 20 % emisí), na kterém se shodly všechny země EU. Hnutí ANO se snaží tvářit, že nic takového Babiš neschválil (schválil prý jen „obecný“ Green Deal jako ochranu prostředí – to máme věřit, že je tak hloupý, že nedomyslel praktický dopad, ostatně už tenkrát narýsovaný?). Tyto „vícenáklady“ pro domácnosti jsou nutnou (ne však jedinou) podmínkou pro přežití budoucích generací. To není ideologie, ale odborná prognóza napříč mnoha přírodními vědami od fyziky přes chemii až po matematické modelování. Pokud nějaký „jiný odborník“ (obvykle ekonom nebo politik) tvrdí něco jiného, je to jeho vizitka, nic víc (stačí si udělat inventuru a hned je jasné o jaké skupiny v obou případech jde – nejsou srovnatelné). A jestliže tedy nějaké strany slibují „zrušení“ tohoto opatření, soustředí se na méně informovanou většinu voličů, ochotnou uvěřit čemukoli.
Protože ani vládní strany nejsou schopné podobné nepopulární (zato nezbytné) kroky objasnit a podpořit, je to nepěkné vysvědčení pro společnost jako celek. Dokládá to i fakt, že „progresivní“ strany nedokázaly (čti: díky lobbingu nechtěly) prosadit tak jednoduchou a všeobecně prospěšnou věc jako zálohování vybraných obalů (ke kterému stejně v budoucnu dojde, protože rostoucí požadavky na recyklaci dnešní „dobrovolný“ systém nezvládne). Místo toho budou dobrovolníci ještě pár let vytahovat plasty a plechy z potoků.
Velkým tématem je zachování vlastní měny, kde se kupodivu žádný velký boj neodehrává. Selským rozumem, na který se většina opozice ráda odvolává, by se zdálo, že velký prospěch z dnešní situace mají především banky. Je jich u nás nemálo a evergreenem je vyvádění jejich zisků k zahraničním matkám. Další zastánce vlastní měny je přirozeně vedení ČNB. Tato instituce stojí nemalé provozní náklady, nicméně centrální vedení také není zadarmo. A pak jsou tu směnárny se svými kurzy „jakože bez poplatků“. Výhodou tedy je hlavně „vlastní měnová politika“, což ale pro exportní firmy, kterých je prý většina, znamená jen náklady navíc. Inu, masivní nákupy cizích měn (kvůli zachování nízkého kurzu, který nás údajně zachránil před deflací a nezaměstnaností), které byly po pár letech s obří ztrátou zase prodány, je asi ukázkový příklad „samostatné síly národní měny“ státu naší výkonnosti. Díky koruno. A obavy ze ztráty hodnot úspor? Měli jsme zhruba dvojnásobnou inflaci než tradiční země EU, takže ano, úspory v Kč dostaly hodně na frak. Jenže co jsou „nějaká čísla“ proti pocitu suverenity, i když je falešný. Je to politický kapitál, takže která politická strana by se dobrovolně vzdala možnosti využívat nebo zneužívat měnovou situaci?
Smutné shrnutí průzkumů a prognóz lze formulovat tak, že ve volbách zřejmě s mírnou většinou zvítězí „opoziční“ strany (a jejich slepence). Jejich velkohubé plány však skončí pouze jako vnitrostátní marginální opatření, která budou mít vliv pouze na další zaostávání za vyspělými zeměmi. V důležitých věcech bude mít hlavní slovo unijní proud, což bude výmluva pro „nesplnění slibů“ a zdroj koaličních hádek. Bohužel tuto situaci zase „odskáče obyčejný občan“. Takže se těšte nebo běžte k volbám, ale po zralé úvaze.
