Článek
Jde o pana Gerlocha a paní Šípovou. Protože nesleduji detailně právní „situaci“, oba jsou pro mě novými jmény. Vlastně o panu Gerlochovi jsem zaregistroval zprávu, když předběžné opatření ústavního soudu (ve věci pravomocí prezidenta zastupovat stát) komentoval jako „právní botu“. Bez ohledu na podstatu věci mě zaujalo především to, jak skromně předpokládá, že je moudřejší než deset ústavních soudců dohromady. Takže mě nepřekvapilo, že tento člověk neuvedl své 15leté členství v KSČ ve svém životopise a nevidí ani důvod se za to omlouvat. A také chápu, že kandiduje za ANO.
Vrátím se však k duelu obou kandidátů: je třeba měnit ústavu? Šípová, která v horní komoře zasedá přímo v ústavní komisi, se zásahy do základních pravidel státu nesouhlasí. Podle bývalého děkana právnické fakulty je naopak čas na silnou debatu o Ústavě, kterou by chtěl „nejen zpřesnit, ale doplnit například o možnost celostátních referend“. Protože právě probíhá sněmovní projednávání o návrhu a především: „Koalice našla shodu na parametrech zákona o celostátním referendu“ (5. června, Události, komentáře, Libor Vondráček a Karel Haas), tak je taková úprava ústavy zcela nepochopitelná (nebo nošení dříví do lesa).
Ovšem zaujme také nápad páně Gerlocha: „Nebo otázka manželství osob homosexuální orientace. Zase typická otázka pro celostátní referendum. Co si přejí sami voliči?“
Co je „ústavního“ na tom, aby o touze dvou lidí (jakékoli orientace) být spolu rozhodovali voliči? Absolutně nic, pokud platí preambule ústavy (o nedotknutelných hodnotách lidské důstojnosti a svobody či o rovnoprávných občanech). Uštěpačný člověk by řekl: co se v mládí o kolektivizmu naučíš, ve stáří nezapřeš.
Třešničkou na dortu už je Gerlochův požadavek, aby prezident požádal Ústavní soud o zpětvzetí svého kompetenčního návrhu, protože to údajně přispěje ke zmírnění napětí mezi vládou a prezidentem. Nepřispělo by to ani náhodou, naopak by Macinka zvýšil tlak na prezidenta a oslavoval by „své vítězství“ nad ním. Uvedené napětí totiž vyvolal jednoznačně člen vlády, který nominoval na ministra kryptofašistu s kompetencí blízkou nule. Toto napětí pak zesílil premiér, když jeho účast v Ankaře skončila debaklem (poslední řečník, nulové výsledky) a reputaci státu podržel prezident. Prezident by byl blázen, pokud by stáhl svou žádost o rozhodnutí ústavního soudu (kterému se hodlá podřídit bez podmínek, na rozdíl od vládních členů, kteří hodnotí soudní výroky podle toho, jak jim vyhovují).
