Článek
Zkusím objasnit, proč patřím k těm druhým. Není to tím, že začíná klasicky jájínkovsky („před několika dny jsem vystoupil na poradě severomakedonských velvyslanců…“), ale tím, že obsahuje přemíru klišé (tj. otřelé a máloříkající, významově vágní a automatizované výrazy). Několik příkladů: „Moc se přesouvá. Ekonomická. Technologická. Vojenská. Mění se i demografie. Těžiště světového dění se posouvá ze severního Atlantiku směrem k Asii.“ Kromě toho, že každý si pod pojmem „těžiště světového dění“ představuje něco jiného, je jisté, že „světové dění“ se odehrává tu tam, jindy onde. Zkrátka přesouvá se neustále. Pan ministr jen nechtěl přímo říct: „roste vliv Číny, přimkněme se k ní“, tak raději „přesouvá těžiště“. Zkrátka v první části proslovu Macinka objevil Ameriku (svět mění).
V další části se objevuje věta (bez zřejmé návaznosti na předchozí text) „Že existuje jeden správný pohled na společnost, ekonomiku, evropskou integraci, migraci, energetiku nebo klima. A že člověk, který tento pohled zpochybňuje, nemá pouze jiný politický názor, ale že je s ním něco v nepořádku.“ Takže pro pořádek: „jiný politický názor“ je u nás možný a běžný od roku 1989. Nikdo s tím přece nemá problém, proto máme tolik politických stran nebo v případě ekonomie různých směrů. Ovšem ministr to přehnal, když si neodpustil svůj oblíbený „jiný“ pohled na klima. Z jeho tvrzení jednoznačně plyne, že vědecký pohled „není jediný správný“. A protože je to naprostá hloupost (odporující objektivní realitě), člověk začíná pochybovat, zda jeho „jiné“ pohledy na vše ostatní nejsou obdobné. Protože například „pohled na energetiku“ by měl být především odborný, zatímco vlády preferují politická (krátkodobá) řešení.
Mluvnicky zajímavý je také výrok „My tento pohled nesdílíme“. Kdo je My? My Macinka První nebo My, institut VK (který hlásá už delší dobu zcela identické výroky)?
Macinka dále připomíná, že „v lednu jsem zahraničním velvyslancům v Praze řekl, že každé významné zahraničněpolitické rozhodnutí této vlády chceme poměřovat třemi jednoduchými otázkami. Je dobré pro bezpečnost České republiky? Je dobré pro prosperitu České republiky? Je dobré pro svobodu jejích občanů?“
Takže jsme se dozvěděli, že „My“ znamená zřejmě „vláda“, ale nenapadá mě, jak se třemi jednoduchými otázkami naloží naši velvyslanci v zahraničí (kde mají vlády na srdci blaho především svých občanů).
Další bod zní: „Patříme na Západ“. ALE. Následuje řada klišé – „loajalita neznamená rezignaci na vlastní úsudek. A spojenectví neznamená, že Česká republika přestane mít vlastní zájmy“ – jako by o tom někdy někdo vůbec uvažoval (ovšem Macinkovi fanoušci se vyžívají v tom, že názorové oponenty obviňují přinejmenším z velezrady).
Vrchol proslovu (je uveden i v záhlaví na stránkách MZ) zní: „Chci po vás úsudek, aktivitu a výsledky“. A především: „Chci, abyste se na svět dívali primárně českýma očima“. Současně „A pokud vaše profesionální analýza nebude odpovídat převládajícímu názoru v Praze, tím spíš ji od vás chci slyšet.“ To ovšem není povzbudivé s přihlédnutím k personálním čistkám na MŽP, kde Motoristé významné zastánce odlišného názoru vyhodili a nahradili nekompetentními spolustraníky nebo sponzory.
Mezi další perly patří: „Není možné vnímat svět očima jediného konfliktu.“ Všichni víme, že ve světě je momentálně několik dost významných konfliktů, proto nikdo nevnímá jen jeden, ale Macinka musí svému okolí alespoň naznačit, že Ukrajiny už bylo dost. Jiný skvost: „Stejně tak nesmíme dovolit, aby jediná bezpečnostní hrozba zakryla všechny ostatní.“ Nevysloveno, ale silně to připomíná zlehčování ruské hrozby (mimochodem právě v době, kdy sílí útoky proti evropské infrastruktuře a průmyslovým cílům a nejpodezřelejší není Írán nebo Tálibán, ale Rusko). Kromě toho NIKDO neříká, že ruská hrozba je jediná.
Nutno zmínit, že proslov obsahuje také obecně platná konstatování, bohužel většinou právě v úrovni nicneříkajících výroků typu: „Diplomacie založená na čekání na instrukci je diplomacií, která přichází pozdě. Ale my chceme diplomacii, která přichází včas“ nebo „Současně musíme systematicky kultivovat i prostor, který je nám nejbližší“ (jak tomu uvěřit, když sledujeme Macinkův přístup k prezidentovi) či „svět příštích deseti let nebude světem posledních třiceti let“ apod. Bez ohledu na tato prohlášení však dosavadní vystupování ministra Macinky vyvolává dojem, že podobné výroky sám považuje za prázdné fráze.
Klíčové sdělení je už na začátku. Údajně jsme si mysleli, „Že význam moci bude klesat a poroste význam pravidel. Dnes už víme, že tomu tak není.“ Nevím, kdo čekal pokles „významu moci“, ovšem dodržování pravidel je civilizačním výdobytkem a je celkem pochopitelné a funkční. Jenže podle ministra zahraničí ČR význam pravidel klesá. To nepochybně platí v totalitních systémech a dočasně se to snaží prosadit také v USA, ale čekal bych od zástupce státu, že bude dodržování pravidel spíš prosazovat, než omlouvat jejich porušování.
