Článek
Věřit někomu, že udělá z ČR nejlepší místo na Zemi je víceméně totéž, jako věřit jinému, že ukončí válku na Ukrajině za 24 hodin. Praxe ukázala, ukazuje a bude ukazovat, že v těchto extrémně nepravděpodobných případech platí přísloví „Sliby – chyby“. Přesto je takto důvěřivých lidí (u nás) podle posledního průzkumu volebních preferencí 30,5%. Ve skutečnosti je takových lidí ještě mnohem více, protože lákavé sliby jsou prostě neodolatelně svůdné. To samo o sobě nezakládá výše uvedenou prognózu, nicméně to vypovídá o kvalitě společnosti, která se u nás pravděpodobně jen mírně liší od celosvětového průměru, a která vstupuje do předpovědi jako aktivní činitel.
Ale k věci. Možná jste viděli jeden z několika sci-fi filmů, kde mimozemská hrozba celoplanetární populaci přinutila jednotlivé státy ke spolupráci, která nakonec lidstvo jako celek uchránila. Realita ukazuje, že nejde o sci-fi, ale pouze o druhou část zkratky, tedy o fikci. Ve stejné situaci totiž lidstvo už je díky klimatické změně a reakce nejsou ani trochu optimistické. V prvé řadě si laici nebezpečí vůbec nepřipouštějí a jsou ochotni věřit žvástům, že vědecká komunita se mýlí a celé je to „zelená ideologie“. Ve skutečnosti vědecká komunita připouští, že se mýlila především v tom, kdy významné dopady nastanou. Vypadá to, že nastanou dříve, než se původně očekávalo. Takže letošní mimořádná vlna extrémních teplot v Evropě se sice nemusí příští rok opakovat, ale je jisté, že během příštích pěti, šesti let bude překonána. Jistota vyplývá z fyzikálních skutečností, především z neustále se zvyšující koncentrace tzv. skleníkových plynů v atmosféře. Pro jistotu: fyzikální zákony nejsou ani okrajově závislé na názorovém přesvědčení diskutujících. Politici, z nichž někteří elementární povědomí o podstatě problému nepochybně mají, směřují aktivity alespoň k budování odolnosti proti klimatické změně (což třeba v případě ostrovních států v Tichomoří nebylo a není možné). Ovšem i to naráží na nespokojenost voličů. Tato odolnost je přitom iluzorní, protože beze změny současného prokazatelně neudržitelného vývoje budou tato opatření srovnatelná s protiatomovými kryty, které v případě potřeby jen oddálí konec.
Odpůrci přechodu na bezemisní technologie mají plnou pravdu v tom, že i kdybychom se vrátili do jeskyní, současné klima neovlivníme (oni si sice myslí, že klima je „neovlivnitelné“, ale ve skutečnosti to platí proto, že setrvačnost klimatického systému je velmi velká). Současně dokazují, že myšlenka o spojení celého lidstva pro překonání hrozby je v současných podmínkách zcela nereálná. Hlučná skupina ignorantů strne „mlčící“ většinu. Nevadí, že ještě nedávno tvrdili, že elektromobilita nemá budoucnost, zatímco realita je jiná, zase si najdou své téma. Namátkou nenávist proti obnovitelným zdrojům: slunce nesvítí v noci, proto je solární elektrárna k ničemu a ještě škodlivá: vyrábí, i když to zrovna nepotřebujeme, a zabírá přece půdu (že dálnice zabírají stokrát víc? to je „jiná“ věc). Ti, co křičeli, že nejvíc škodí prostředí Čína a proto je zavádění „zelených“ technologií v Evropě střílením do vlastní nohy, nenesou žádnou odpovědnost, proto nemusí reagovat na skutečnost, že dnes je Čína světovou jedničkou těchto technologií.
Chudé státy správně říkají, že problém způsobily rozvinuté země (tak ať to řeší ony, žádné „společně“). Některé rozvinuté země sice vynakládají obří investice (a jejich vlády jsou proto ze srdce nenáviděny rostoucí částí voličstva), ale výsledky se globálně projeví za mnoho let během nichž se bude situace zhoršovat.
Odpůrci temných předpovědí zpravidla argumentují populárním knězem-ekonomem Malthusem, jehož temná „teorie“ se údajně nikdy nesplnila (ve skutečnosti stála za koncem řady civilizací v minulosti). Podle těchto vypravěčů Malthus tvrdil, že lidstvu dojdou zdroje, což se nikdy nestalo, takže jeho teorie není správná. Jenže Malthus ve skutečnosti pouze tvrdil, že pokud populace poroste rychleji než zdroje, pak „někdy v budoucnu“ tyto zdroje nevyhnutelně dojdou. Toto tvrzení tedy není teorie, ale „pouhá“ matematická zákonitost. Malthus sice uvažoval především o nesouladu růstu populace a hektarových výnosů, ale platí to obecně. Stejně tak platí, že dojdou fosilní zdroje, protože jsou neobnovitelné, ale nastane to až za desítky let, takže je to nulové téma.
Jediná naděje lidstva ohledně klimatu spočívá v technologiích, které by dokázaly odstranit část skleníkových plynů (konkrétně miliardy gigatun, které tam lidstvo za poslední století „uložilo“). Takové technologie zatím v potřebném měřítku nejsou a během několika let nejspíš nebudou (je to podobné jako s fúzními reaktory, které odstraní problém radioaktivního odpadu – jsme jen krůček od jejich zavedení, ale už dlouhá desetiletí). Když k tomu připočteme „běžné“ globální hrozby (migrace, extremismus, virtuální peníze kryté jen spotřebovanou energií, znečištění nejen prostředí, ale i našich vlastních těl, vzestup autoritativních systémů, které komunikují jen konfrontačně), tak těžko říct, že budoucnost bude zářivě světlá.
