Článek
První, co nezaujatého pozorovatele překvapí, je skutečnost, že válce na Ukrajině se v Rusku nesmí říkat válka. Že jde o válku, je zřejmé úplně ze všech možných úhlů pohledu. Tažení pravidelných armádních jednotek na cizím území s nasazením veškeré vojenské techniky není nic jiného než válka na 100 %. „Speciální operací“ bylo snad možné nazvat předchozí obsazení Krymu neoznačenými vojenskými jednotkami nebo dotování separatistů zbraněmi i posilami. Ovšem pro Rusko je nutné válku označit za speciální operaci. Snaží se tak uchránit vlastní obyvatelstvo před hanbou, která zemi náleží za zákeřné napadení souseda (bez ultimáta nebo vyhlášení války). A chrání své obyvatele natolik silně, že jednotlivce, kteří operaci nazvou pravým jménem, jednoduše izoluje od společnosti.
Někteří politikové opakovaně tvrdí, že válka „nemá vojenské řešení“. Z čistě logického pohledu je takové tvrzení absolutní nesmysl. Z hlediska pravdivosti výroků platí (bez ohledu na výsledek), že válka (vojenské řešení) = vojenské řešení. Skutečnost je tedy opačná: válka má pouze vojenské řešení, což je porážka jedné nebo vyčerpání obou stran. Je překvapivé, kolik posluchačů takový řečník přesvědčí o bludu, který je srovnatelný s tvrzením že 2 + 2= 22.
V minulých válkách bylo pravidlem, že vojenská síla se používala především ke zničení vojenské síly nepřítele (i když respektování civilistů nebylo nikdy prioritou žádné armády). Ruské útoky na Ukrajině, kde se prolomení fronty ani po letech nedaří, se však soustředí na civilní cíle a infrastrukturu s tragikomickým vysvětlením, že nepřítel je zbaběle používá jako ochranné štíty. Přitom prokázané vraždění civilistů ruskými jednotkami prohlašuje Rusko za výmysl. Tomu možná věří propagandou zmasírovaní občané striktně izolovaní od nezávislých informací. Těžko se jim divit, když u nás, kde jsou dostupné informace i ruská propaganda, dávají někteří zásadně přednost propagandistickým „vysvětlením“ válečných zločinů a ignorují ověřené informace. Je sice pravda, že např. teroristé v Gaze měli tunely přednostně pod nemocnicemi, aby získali větší ochranu, ale to je znak asymetrické partyzánské války. Taková situace na Ukrajině zatím nenastala.
Vrcholem absence logiky jsou pak „významná jednání“ s agresorem, která už půl roku nikam nevedou, resp. oslabují jeho značnou mezinárodní izolaci. Určitou „logiku“ lze nalézt v tvrzení, že předchozí kritika a sankce válku nezastavily, je tedy v pořádku začít jednat. Jenže předchozí izolace a podpora napadeného postup na frontě v podstatě zastavila a bez přímé vojenské podpory severní Koreje a Íránu by Rusko obtížně vyvíjelo tlak. Takže pokračování, a hlavně přitvrzování sankcí by možná už dnes vedlo k ukončení bojů. Naneštěstí velmoc vedená momentálně zmateným starcem se příliš logicky nechová. Přestože historie prokázala mnohokrát, že taková jednání jsou pro agresora jen zdržovací manévr, pokouší se opakovaně uzavřít dohodu, o kterou agresor prokazatelně nestojí. Z neúspěchu jednání pak obviní všechny zúčastněné kromě sebe. „Logicky“.
