Článek
Toto tvrzení je zčásti pravdivé. Důležité je právě slovo „zčásti“, protože lidová moudrost praví, že nejhorší lež je ta, která se podobá pravdě. A v tomto případě, jak to často bývá, je ďábel ukryt v detailu. Konkrétně v celé řadě detailů, které je nutné doplnit.
Především je nutné si ujasnit „minulost“. Země vznikla zhruba před 4 miliardami let, což je velmi, velmi dlouhá doba. Naštěstí můžeme více než tři miliardy s klidným srdcem vynechat, protože tehdejší atmosféra byla natolik odlišná od současné, že jakékoli úvahy o srovnávání klimatu jsou bezpředmětné. Takže zbývá zhruba posledních 700 milionů let. Pro toto období jsou k dispozici desetitisíce průzkumů a studií, které odhadují klima v minulosti na základě zjištěných teplot. Nejde o spekulace, existuje asi tucet sofistikovaných metod, které umožňují s přijatelnou přesností odhadnout ze vzorku sedimentu teplotu oceánu a potažmo spodní části atmosféry. Problém je především v tom, že směrem do minulosti jsou určení času a především místa zatíženy stále narůstající chybou (pramenící z toho, že povrch Země se dynamicky mění a díky deskové tektonice na něm neexistuje žádný „pevný bod“ (geografické ani geomagnetické póly zdaleka nejsou stabilní). Takže údaje z minulosti starší než 100–200 miliónů let jsou zjednodušeně řečeno nedostatečně přesné. Proto čteme v magazínech např. o „polárních dinosaurech“ nalezených na Aljašce nebo v Antarktidě (kteří do skutečně polárních oblastí mohli zavítat pouze během půlročního dne, pokud tam byly zdroje potravy, což po půl roku trvající tmě není příliš pravděpodobné) nebo o „Zemi jako sněhové (nebo ledové) kouli“ někdy před 700 miliony let, což je hypotéza, která je velmi pravděpodobně přehnaná, přestože značné zalednění je nesporné.
Zdálo by se tedy, že alespoň posledních 100 milionů let máme dostatek údajů. Často se uvádí, že v třetihorách bylo v Čechách tropické podnebí (což je pravda), ale zapomíná se dodat, že na Moravě a v Polabí bylo moře a Český masív byl o stovky kilometrů blíž tehdejšímu rovníku. Takže se srovnávají jablka a hrušky.
Za spolehlivé můžeme považovat údaje o klimatu za poslední cca 2 miliony let. Pro toto období je typické střídání populárních dob ledových a meziledových. Přestože rozložení kontinentů bylo velmi blízké současnému stavu, těžko lze mluvit o srovnatelných poměrech, protože hladina světového oceánu se pohybovala od zhruba +5 m do – 60 m ve srovnání s dneškem. Ale co je nejdůležitější: většinu těchto klimatických změn je možné vysvětlit periodickými změnami parametrů oběžné dráhy Země a jejich kombinací (excentricita, precese rotační osy, nutace atd.).
Zajímavá je situace kolem tzv. „malé doby ledové“ (její začátek kladou různí vědci do období mezi lety 1250 – 1650, její konec nastal mezi lety 1840 a 1900. Už toto rozpětí naznačuje, že ohraničení této události bylo hodně neostré, přestože je historicky doložena přímým pozorováním. Nicméně v nejchladnějším období v druhé polovině 18. století v zimě zamrzala Temže nebo Baltik. Shoda panuje v tom, že nešlo o globální ale regionální změnu. Pozoruhodné není jen to, že se vědecká komunita neshodne na příčinách (snížená sluneční aktivita, zvýšení sopečné činnosti, změny v oceánském proudění), ale především to, že jedna z teorií předpokládá vliv člověka.
Současná klimatická změna (která teprve začíná) je sice výsledkem působení mnoha faktorů podobně jako v minulosti, ale dramatický rozdíl je v rychlosti oteplování, který nelze vysvětlit jinak, než rostoucím obsahem skleníkových plynů v atmosféře za posledních sto let. A pokud jde o vliv skleníkových plynů na klima, je třeba připomenout, že často zmiňovaný „skleníkový efekt“ není hypotéza nebo teorie. Je to fyzikální jev, který je podložen platnou teorií a ověřen laboratorně, takže diskuze o jeho existenci nebo platnosti jsou neplatné. Až budou zase někteří komentátoři nebo politici argumentovat zdravým rozumem, který říká, že globální klima je natolik obrovský systém, že nemůže být ovlivněn lidskou činností, vězte, že se buď mýlí nebo neříkají pravdu.
