Článek
Učitel už dávno není jen učitel
Učitel by měl učit, motivovat, vysvětlovat, inspirovat. Jenže to je jen zlomek reality. Denně vyplňuje plány, záznamy, hodnocení, dotazníky, hlášení, eviduje přítomnost, absence, známky, podpůrná opatření… Každý krok musí mít dokument. Když se něco stane, je důležité, aby bylo „papírově kryto“, jinak problém.
Výuka ustupuje, byrokracie vítězí
Oficiálně má škola vzdělávat. Ve skutečnosti se obrovská část času ztrácí v administrativní džungli. Učitelé večer doma nečtou nové knihy, aby obohatili výuku – místo toho vyplňují tabulky. Přitom právě čas a energie jsou to, co dětem nejvíc chybí.
Emoce učitelů: únava, frustrace, pocit zbytečnosti
Není nic horšího než sedět večer u počítače a vědět, že hodiny vyplňování nepomohou dětem ani o kousek. Učitelé to popisují ostře: „Papíruju, abych měl klid od inspekce. Ale děti tím nic nezískají.“ V dlouhodobém horizontu to vede k vyhoření, cynismu i odchodu z profese.
Proč je toho tolik?
Ministerstva a inspekce přidávají povinnosti, aby „měly data“. Rodiče žádají doklady, poradny posílají doporučení, která znamenají další papírování. Každý malý krok se musí evidovat. Výsledek? Čím víc papírů, tím méně opravdového učení.
Co s tím?
Otázka je jednoduchá: chceme učitele, kteří se utopí v administrativě, nebo učitele, kteří mají čas na děti? Pokud si stát neumí poradit bez desítek záznamů, měl by přiznat, že vzdělávání už není prioritou.
K diskuzi:
- Kolik procent práce učitele by mělo být skutečně učení?
- Měl by mít každý učitel administrativní podporu (asistenta, sekretářku)?
- A dokdy budeme předstírat, že papíry jsou důležitější než děti?
