Článek
Před osmdesáti lety chtěl Hitler vybudovat čistou říši. Německo mělo být homogenní, výjimečné, zbavené jinakosti. Plynové komory, deportace, masové vraždy – vše s jediným cílem: ovládnout a „vyčistit“ Evropu.
Dnes je situace jiná. Německo se po válce stalo vzorným žákem Západu. Vzalo na sebe břímě kolektivní viny, přijalo odpovědnost, snažilo se být morálně dokonalé. A čím víc se chtělo distancovat od minulosti, tím víc se posouvalo k opačnému extrému.
Příchod tureckých gastarbeiterů v 60. letech byl ekonomickým rozhodnutím. Ale v roce 2015 přišlo něco jiného: morální rozhodnutí. Kancléřka Merkelová pronesla památné „Zvládneme to“ – a hranice se otevřely statisícům migrantů z Afriky, Blízkého východu a Asie.
Deset let poté. Co ukazují fakta?
Zvládli to?
Statistiky ukazují opak:
– Nárůst kriminality ve vybraných oblastech.
– Desítky znásilnění a vražd spojených s migranty.
– Vznik paralelních společností.
– No-go zóny, kde se německá policie bojí zasahovat.
– Nárůst islámského radikalismu a kulturní konflikty ve školách.
Původní obyvatelstvo se bojí něco říct, aby nebylo označeno za xenofobní. Média mlčí, nebo mlží. Politici se tváří, že problém neexistuje – nebo ho relativizují.
Přitom jde o zásadní otázku: Může demokracie přežít, když přestane chránit sama sebe?
Je to karma – nebo sebemrskačství?
Tahle situace není karmická v duchovním slova smyslu. Ale je to politický důsledek minulosti, kterou si Německo nedokázalo zpracovat jinak než přehnanou vstřícností.
Země, která kdysi páchala genocidu ve jménu čistoty, dnes toleruje rozklad vlastních hodnot ve jménu otevřenosti.
Země, která vnucovala ideologii násilím, dnes přijímá cizí ideologie ze strachu z obvinění.
Z Německa se stal pokusný vzorek pro celý Západ: Jak moc lze popřít vlastní identitu, než se systém zhroutí?
Otázky, které zůstávají
– Je otevřenost skutečně odvahou – nebo jen jinou podobou slabosti?
– Může se vůbec říct nahlas, že integrace selhala?
– A pokud ne, co to vypovídá o stavu demokracie?
– Je tohle cena za minulost – nebo úplně nová chyba?
Co si myslíš ty?
Je Německo obětí vlastní minulosti?
Je migrační krize selhání politiky, nebo pokračování terapie viny?
A především – kdo bude nést odpovědnost, až tahle iluze definitivně praskne?
