Článek
Učitel už není autorita, ale obhájce svého rozhodnutí
Není výjimkou, že rodič po neúspěšné písemce napíše učiteli dlouhý e-mail: proč je známka tak nízká, proč jste nepřihlédla k okolnostem, proč jste dítěti nedala ještě jednu šanci. Učitel pak tráví hodiny tím, že vysvětluje, omlouvá se a obhajuje své rozhodnutí – místo aby učil.
Najednou nejde o znalosti, ale o „férovost“ podle rodiče. A tak se z učitele stává rukojmí, který ví, že pokud se ozve, čeká ho stížnost u vedení školy nebo přímo na inspekci.
Známka jako vizitka rodiče
Dřív známka vypovídala o žákovi. Dnes je v očích mnoha rodičů vizitkou celé rodiny. Špatná známka? Znamená to, že selhalo dítě – a s ním i rodič. A to si moderní rodič nechce připustit. Raději tedy hledá viníka venku: „Paní učitelka neumí vysvětlit.“ „Písemka byla moc těžká.“ „Proč nedáte víc času?“
Tak se vytrácí základní princip školy: že dítě sklízí, co zaselo.
Atmosféra strachu místo respektu
Výsledkem je paradox: místo aby škola učila děti zvládat chybu, zvládat neúspěch a poučit se z něj, hledáme cesty, jak chybu zamést pod koberec. Učitelé často raději známku zjemní, aby předešli konfliktu. Jenže pak se hroutí spravedlnost – děti začínají vidět, že výkon není rozhodující, ale síla tlaku rodičů.
Kdo se ptá na dítě?
V celé té hře o známky se často ztrácí to nejdůležitější – samotné dítě. Jeho schopnosti, jeho pokrok, jeho učení. Známka už není zpětná vazba, ale měna, o kterou se rodiče přetahují s učitelem. A dítě? To stojí uprostřed a učí se, že místo práce na sobě stačí mít rodiče, kteří to „vyřídí“.
Kam to povede?
Pokud tenhle trend nezastavíme, vychováme generaci, která se místo odpovědnosti naučí vyjednávat a obcházet pravidla. Učitelé budou jen figurky bez respektu a škola přestane být místem, kde se učí, ale kde se handluje.
A otázka pro vás, čtenáře: Má být známka výsledkem práce dítěte, nebo schopnosti rodiče „domluvit se“?
