Článek
Ještě donedávna platilo, že odklad školní docházky byl v mnoha případech téměř automatický. Stačilo doporučení, domluva, někdy jen pocit, že „by to dítěti prospělo“. Výsledkem bylo, že do první třídy nastupovalo velké množství sedmiletých dětí a Česká republika se dlouhodobě řadila mezi země s nejvyšším podílem odkladů v Evropě.
To byl problém.
Ale odpověď systému na něj dnes vypadá jako pohyb ode zdi ke zdi.
Když bylo odkladů příliš
Dlouhodobá data ukazovala, že zhruba pětina dětí nastupovala do školy s odkladem. Ne vždy proto, že by byly skutečně nezralé. Často hrály roli obavy rodičů, tlak okolí, srovnávání s ostatními nebo snaha „dát dítěti výhodu“.
Systém byl benevolentní.
Školy i poradenská zařízení fungovaly spíš jako potvrzovatelé rozhodnutí než jako skuteční regulátoři.
Výsledkem byla:
- vysoká nejednotnost mezi školami
- posunutí průměrného věku prvňáků
- třídy plné dětí s velmi rozdílnou úrovní vyspělosti
Z pohledu státu bylo jasné, že tohle není dlouhodobě udržitelné.
Nová pravidla: kyvadlo se přehouplo
S novelou školského zákona se pravidla výrazně zpřísňují. Odklad už není automatický, ale podmíněný:
- posouzením školského poradenského zařízení
- doporučením odborného lékaře specialisty nebo klinického psychologa
- vyřízením všeho v přesně daném období zápisu
Zároveň se ruší možnost dodatečného odkladu po nástupu do první třídy.
Formálně dává změna smysl.
Prakticky ale vzniká nový problém: odklad se stává obtížně dostupný i pro děti, které ho skutečně potřebují.
Chybí střední cesta
Dříve bylo možné odklad získat téměř vždy.
Teď hrozí, že ho nezískají ani děti, u kterých by byl odborně i lidsky opodstatněný.
Systém opět pracuje plošně:
- místo individuálního posouzení
- místo citlivého přechodu
- místo podpory dítěte v konkrétní situaci
Výsledkem může být nástup do školy pro děti, které nejsou vývojově připravené, ale „na papíře projdou“.
A učitelé to poznají jako první.
Dopad na školy a učitele
První třídy budou ještě pestřejší než dřív. Rozdíly mezi dětmi se nezmenší, jen se přesunou jinam. Učitelé budou pracovat s větším rozpětím:
- dětí, které by dříve měly odklad
- dětí, které jsou kognitivně připravené, ale emočně ne
- dětí, které systém „protlačil“, protože nebyl jiný nástroj
Současně se od škol očekává, že tuto situaci zvládnou bez výrazné systémové podpory. Asistenti, menší počty dětí nebo metodická pomoc ale nepřicházejí automaticky s novelou zákona.
Odklady nebyly jen problém. Byly i pojistkou
Je důležité říct jednu věc nahlas:
Ano, odkladů bylo příliš.
Ale odklad byl také bezpečnostní ventil systému, který neuměl pracovat s různorodostí dětí jinak.
Místo jeho proměny přichází jeho omezení.
Otázka tedy nestojí tak, zda odklady omezit.
Otázka zní, co nabídnout dětem, které teď odklad nedostanou, ale přesto ho potřebují.
Co teď chybí nejvíc
Největší slabinou změn není jejich směr, ale jejich jednostrannost.
Chybí:
- mezistupeň mezi „odklad ano“ a „odklad ne“
- reálná podpora prvních tříd
- důvěra v profesionální úsudek škol a učitelů
- systém, který by nefungoval jen restriktivně, ale i podpůrně
Bez toho hrozí, že se problém jen přesune – z statistik do tříd.
Otázky, které by měly zaznít
Bylo odkladů příliš? Ano.
Je správné je regulovat? Pravděpodobně ano.
Je správné jít z jednoho extrému do druhého? To už tak jisté není.
Zkušenosti rodičů a učitelů se budou v příštích letech výrazně lišit. A právě teď je prostor o tom mluvit.
Jak to vidíte vy?
Je nový systém spravedlivější, nebo jen přísnější?
A kdo v něm nakonec ponese největší důsledky?
