Článek
„Dobrý večer, paní učitelko, Honzík zapomněl, co bylo za úkol z matiky. Můžete mi to rychle vyfotit a poslat? Díky!“
Čas na displeji: 22:14. Den: Neděle.
Tohle není ojedinělý výstřelek. Je to nový standard, se kterým se my u katedry potýkáme čím dál častěji. Digitální technologie nám měly práci ulehčit, ale místo toho nás uvěznily v nekonečné „pracovní době“, která nekončí odchodem ze školy, ale až ve chvíli, kdy padneme únavou do postele.
Učitelka jako „zákaznický servis“
V moderní společnosti se ze vzdělávání stal produkt a z rodiče „zákazník“. Jenže v tomhle obchodním vztahu se zapomnělo na jednu podstatnou věc: učitelka je člověk, ne aplikace.
Když mi napíšete v deset večer, neřešíte jen úkol. Podprahově mi vzkazujete: „Váš soukromý život mě nezajímá. Jste tu pro nás a naše pohodlí.“ Je to toxické očekávání, které nás pomalu, ale jistě pálí zaživa. Pocit, že musím být neustále na příjmu, abych nebyla za tu „nepříjemnou“, je vyčerpávající víc než celá dopolední výuka v zaplněné třídě.
Proč neodpovídám? Protože učím vaše děti zodpovědnosti
Moje mlčení po pracovní době není arogance. Je to nutnost. A vlastně i pedagogický záměr.
Pokud Honzíkovi vyfotím úkol v neděli v noci, co ho tím učím? Že když se na něco vykašle, máma to vyžehlí jedním e-mailem a učitelka to „poslušně“ vyřeší. Učíme děti, že hranice druhých lidí nic neznamenají a že servis je tu od toho, aby napravoval jejich chyby.
V pondělí ráno pak ve třídě vidím děti, které jsou unavené, protože jejich rodiče byli do noci ve stresu z úkolů, které se měly řešit v pátek odpoledne. Je to začarovaný kruh, ve kterém jsme všichni obětí neschopnosti vypnout telefon.
Digitální stalking jako cesta k vyhoření
Právě tento neustálý digitální stalking je jedním z hlavních důvodů, proč pedagogové opouštějí své profesi. Nejsou to jen platy nebo náročné děti. Je to ten pocit, že vám nikdo nedovolí zavřít dveře a prostě jen být.
Moje ložnice není konzultační místnost. A můj volný čas je to jediné, co mě drží nad vodou, abych se na vaše děti mohla v pondělí ráno znovu upřímně usmát a dát jim maximum své energie.
Malá prosba na závěr
Drazí rodiče, zkuste to dneska jinak. Až se pozdě večer zjistí, že něco chybí, nechte to být. Svět se nezboří kvůli jedné chybějící stránce v sešitě. Naučte své děti nést následky jejich zapomnětlivosti a mě nechte odpočívat.
Protože učitelka, která si umí hlídat své hranice, je pro vaše dítě mnohem lepším vzorem než vyčerpaná loutka, která se hroutí pod lavinou nočních notifikací.
