Článek
nás?“
1. Ticho po zvonění
Zatímco politici mluví o digitalizaci a reformách, ve sborovnách zůstává ticho. Zmizeli mladí, kteří měli přinést změnu. Starší táhnou systém, který už dávno nefunguje, jenže místo podpory slyší, že „musí být flexibilní“.
Za těmi slovy se skrývá únava. A tichý odchod.
2. Učitelé neodcházejí kvůli dětem. Odcházejí kvůli systému.
Děti mají rádi. Ale systém je semílá. Neustálé papírování, požadavky rodičů, tlak na výkon, kontrola bez důvěry.
Učitelé nejsou vyhořelí z výuky — ale z nesmyslů kolem ní. Z pocitu, že nikomu na jejich práci doopravdy nezáleží.
3. Generační propast, která se prohlubuje
Mladí vidí, jak to ve školách vypadá, a jdou jinam. Ti starší zůstávají, protože cítí zodpovědnost — ale i oni mají své limity.
Ztrácíme střední generaci, tu, která měla být mostem mezi zkušeností a inovací. A s ní mizí naděje, že se něco přirozeně promění zevnitř.
4. Až odejdou i ti poslední
Kdo zůstane? Budou to lidé, kteří učí, protože nemají jinou možnost.
A tam někde se láme budoucnost školství. Protože bez učitelů, kteří věří v to, co dělají, se žádná reforma nezachytí.
Škola může mít tablety, aplikace i moderní metodiky. Ale pokud ve třídě stojí unavený člověk, který přestal věřit, je to všechno k ničemu.
