Článek
Strach, který míří špatným směrem
Když se mezi učiteli mluví o umělé inteligenci, většina z nás se bojí. „Co když nás nahradí?“
Jenže skutečná otázka nezní jestli, ale proč by to vlastně nemohla udělat.
AI neumí cítit. Nepozná úzkost dítěte podle pohledu. Nerozezná, že ticho ve třídě někdy znamená únavu, ne pozornost.
Ale dokáže připravit test, vysvětlit učivo i naplánovat hodinu — rychleji, přesněji a bez výmluv.
Zrcadlo, ne hrozba
Tohle není konec učitelství.
To je zrcadlo.
Ukazuje, jak moc jsme si ve školství zvykli přežívat.
Učit podle loňských příprav, aniž bychom se ptali, jestli to, co učíme, má pro děti ještě význam.
AI nekrade naši práci – jen odhaluje, že ji někdy děláme mechanicky.
Rozdíl mezi učitelem a mluvčím
Umělá inteligence nenahradí učitele, který učí člověka, ne předmět.
Dítě si nepamatuje, jaký mělo test z vyjmenovaných slov. Ale pamatuje si, kdo ho naučil věřit, že to zvládne.
Ti, kdo učí s empatií, nadhledem a opravdovým zájmem, mají před umělou inteligencí náskok, který nelze naprogramovat.
Ale ti, kdo jen „odučí“, zjistí, že s každou novou verzí chytrého softwaru ztrácí výhodu.
Ne konkurence, ale zkouška
AI nás nezničí. Jen prověří, kdo jsme.
Ukáže, kolik z nás jen přeříkává látku — a kolik z nás dokáže zapálit jiskru.
Školy nepotřebují víc tabulek, algoritmů ani projektorů.
Potřebují učitele, kteří dokážou být lidé.
Závěr
Umělá inteligence nás nenahradí.
Ale ukáže, jak málo z nás jimi opravdu je.
