Článek
Všechno musí být „zábavné“
V posledních letech mám pocit, že se ze škol stává místo, kde se hlavně nesmí nikdo nudit.
Děti musí být neustále motivované, zaujaté, pohlcené. Každá minuta má být zábavná, hravá a smysluplná.
Ale svět takhle nefunguje — a nikdy nefungoval.
Když se dítě naučí, že všechno, co má hodnotu, musí být příjemné, vyroste z něj dospělý, který při první překážce utíká.
Protože práce, vztahy i život sám nejsou permanentní „flow“.
Škola není Disneyland
Někteří rodiče dnes čekají, že škola bude kombinací Montessori, psychoterapie a tábora v přírodě.
Jenže škola nemá bavit. Má učit.
A učení je někdy těžké, nepohodlné, dokonce i nudné — a to je v pořádku.
Dítě, které se umí soustředit i tehdy, když se mu nechce, má do života větší výhodu než to, které zná jen zážitky a chválu.
Pohodlí není totéž co bezpečí
Často slyším větu: „Nechci, aby se ve škole trápil.“
Ano, děti nesmí být ponižovány nebo stresovány. Ale „nechci, aby se trápil“ dnes často znamená „nechci, aby se snažil“.
Jenže růst vždycky bolí trochu.
Bez určité dávky nepohodlí se žádný člověk neposune.
A škola, která se bojí dítěti říct „zkus to znovu“, mu vlastně škodí.
Učitel jako bavič
Učitelé dnes tráví víc času přemýšlením, jak hodinu udělat atraktivní, než tím, co dítě naučí.
A když se dítě nudí, problém má učitel.
Jenže nuda není porucha pozornosti. Je to prostor, kde se učíme čekat, přemýšlet a hledat vlastní zájem.
Závěr
Nechceme z dětí roboty. Ale nechceme z nich ani prince a princezny, které ztrácí motivaci, jakmile se svět přestane točit kolem nich.
Škola nemá být wellness centrum.
Má být tréninkem života.
