Článek
Maturita měla být zárukou, že student je připravený vstoupit do další etapy života. Jenže dnes připomíná spíš dávno neaktualizovaný software: funguje, ale brzdí. A když se podíváme, jak maturitu dělají nejlepší vzdělávací systémy světa, je těžké se nezeptat – proč pořád zůstáváme pozadu?
1) Česká maturita je široká a mělká. Svět jde naopak do hloubky.
U nás musí student předvést trochu všeho.
Jinde to dělají jinak: méně předmětů, ale skutečně do hloubky.
A-levels (UK):
3–4 předměty. Totální ponor. Analýzy, eseje, kritické myšlení.
IB:
Povinné minimum + vlastní profil. A k tomu silný důraz na dovednosti.
Česko: všechno trochu → nic pořádně.
2) Dominují testy. A ty testují hlavně paměť.
Didaktický test z češtiny je typická ukázka.
Krátké úlohy, jedna správná odpověď, minimum psaní, minimum argumentace.
Ve světě je to přesně naopak:
- dlouhé odpovědi,
- eseje,
- práce s delšími texty,
- analýza,
- aplikace na reálných situacích.
Student tam musí prokázat, že rozumí – ne že si pamatuje.
3) Nejslabší místo české maturity: hodnocení slohů a ústních zkoušek
Roky trvající problém: nekonzistentní hodnocení.
Dva hodnotitelé dají stejný textu úplně jiný výsledek.
V zahraničí?
Externí hodnotitelé.
Standardizované postupy.
Stejná kritéria pro každého studenta.
Tím se eliminuje to, co u nás dělá maturitu loterií.
4) U nás maturita nic neříká o studijním profilu. Jinde je klíčovým dokumentem.
Na české maturitě student neukáže, že je výborný biolog, analytik nebo budoucí právník.
Jen „splnil“.
Naopak:
- IB je přijímací standard pro top univerzity.
- A-levels přesně říká, na co je student připraven.
- Estonsko nebo Finsko váží závěrečné zkoušky s konkrétními výstupy dovedností.
ČR: univerzity stejně dělají vlastní přijímačky.
Tím maturitu shazujeme sami.
5) Nejlepší země investují do psaní a projektů. My pořád jedeme na testy.
IB i A-levels mají až 50 % hodnocení z:
- projektů,
- dlouhodobé práce,
- průběžného výkonu.
U nás? Jednorázová zkouška. Jedno dopoledne, které rozhodne o všem.
To je model, který dnes opouští většina moderních systémů.
6) V čem jsme zaseknutí: maturita je rituál, ne nástroj
Česká maturita se brání změně, protože tu nejde jen o výstup.
Je to tradice, rituál, „kýbl, kterým musí projít každý“.
Jenže svět jde jinudy.
Zkoušky mají být nástrojem přípravy, ne povinností.
7) Co bychom měli udělat hned zítra
1) Umožnit studentům specializaci
Méně předmětů, zato do hloubky.
Můžeš být vynikající chemik bez toho, aby tě zabila literatura.
2) Zvýšit podíl psaní a argumentace
Eseje, práce s textem, komentáře.
Dovednosti, které využije každý.
3) Zavést externí hodnocení
Bez toho nebude maturita nikdy férová.
4) Přidat projekty
Student by neměl dokazovat vše v jednom dni.
5) Změnit účel
Maturita musí být profilová.
A vysoké školy musí z jejího výsledku něco poznat.
A ta nejdůležitější otázka je jednoduchá:
Chceme maturitu 21. století?
Nebo nám vyhovuje zkouška, která zkouší svět, který už neexistuje?
