Článek
Znáte ten pocit, kdy se váš chytrý telefon zničehonic zasekne? Aplikace padají, obrazovka nereaguje a procenta baterie mizí před očima. Přesně víte, co v tu chvíli musíte udělat. Prostě ho úplně vypnete, necháte chvíli být a následně provedete tvrdý restart. Systém se sám promaže, srovná a telefon rázem běží jako nový.
Přesně takhle se často cítí náš organismus. Je zavalený každodenními úkoly, chronickým stresem, nedostatkem spánku a… neustálým zpracováváním potravy.
Zkuste si na chvíli představit tu nejoblíbenější a nejrušnější restauraci ve městě. Kuchyně jede na plné obrátky, kuchaři se potí u ploten od časného rána do pozdní noci. Nestíhají ani utírat pracovní plochy, natož aby protřídili staré zásoby ve spíži, vyměnili opotřebované pánve nebo důkladně vyčistili odpady. Objednávky se totiž hrnou bez sebemenší přestávky. Teprve ve chvíli, kdy restaurace na pár dní úplně zavře, může nastoupit úklidová četa, vyhodit zkažené suroviny a pečlivě vyleštit podlahy.
Naše tělo funguje na naprosto stejném principu. Od chvíle, kdy ráno sníme první kousek pečiva, až po večerní skleničku vína u televize, jede naše trávicí „kuchyně“ v nepřetržitém provozu. Jenže my jí tu pomyslnou zavíračku nedopřejeme téměř nikdy. Energie, kterou bychom mohli využít k opravě buněk a hojení tkání, se tak permanentně plýtvá na trávení dalších a dalších svačinek.
Co kdybych vám ale řekla, že existuje naprosto přirozený způsob, jak naordinovat vlastním buňkám luxusní wellness pobyt spojený s generálním úklidem? Na sociálních sítích, v populárních podcastech o biohackingu, ale i mezi uznávanými lékaři se v poslední době skloňuje jeden překvapivě starý fenomén. Mnohými je dokonce označován za ten vůbec nejlepší lék na světě.
Řeč je o terapeutickém, dvaasedmdesátihodinovém půstu. Ano, slyšíte správně. Tři dny pouze o čisté vodě.
Ruku na srdce, i mně se při té představě zpočátku dělaly mžitky před očima. Já, která začínám být nervózní už ve chvíli, kdy se mi oběd posune o pouhou hodinu? Jenže jakmile pochopíte tu fascinující biologickou symfonii, která se ve vašem nitru po odložení příboru naplno rozehraje, všechno vám najednou začne dávat dokonalý smysl.
Co se děje za zavřenými dveřmi aneb půst hodinu po hodině
Naše tělo je mistrovské dílo evoluce. Není zdaleka tak křehké a rozhodně se nezačne hroutit jen proto, že mu odepřete ranní croissant. Naopak. Jakmile vyčerpá zásoby glykogenu (cukru uloženého v játrech a svalech), plynule přepne na záložní zdroj paliva.
- Po 12 až 24 hodinách: Tělo si uvědomí, že potrava nepřichází, a hladina inzulinu prudce klesá. Pomyslně se tak otevírají dveře do vašich tukových zásob. Játra začínají vyrábět ketony – vysoce efektivní alternativní zdroj energie pro mozek získávaný právě z tuků. Vaše mysl se v této fázi začíná neuvěřitelně čistit a zbystřovat.
- Po 24 až 48 hodinách: Nastupuje hormonální zázrak. Jak ukazují endokrinologické výzkumy, hladina HGH (lidského růstového hormonu) raketově stoupá. Tento hormon funguje jako štít – chrání svalovou hmotu před rozpadem a zároveň urychluje spalování tukových zásob. Vaše tělo totiž evolučně předpokládá, že potřebujete sílu a bystrost k ulovení další potravy, a tak vás doslova nabije energií.
- Po 48 až 72 hodinách (Zlatý grál půstu): Tady konečně přichází ten pravý důvod, proč celým tímto procesem procházíme. Naplno se spouští mechanismus zvaný autofagie.
Termín autofagie pochází z řečtiny (auto = sám, phagein = jíst) a znamená doslova „sebepojídání“. Představte si ji jako mikroskopického Pac-Mana, který neúnavně pobíhá vaším krevním řečištěm a požírá staré, poškozené a nefunkční buňky, zmutované proteiny, viry i nahromaděné toxiny.
Jde o naprosto dokonalou buněčnou recyklaci. Podle výzkumů má tento proces zcela zásadní vliv na prevenci neurodegenerativních onemocnění a prokazatelně zpomaluje stárnutí. Tělo zkrátka tráví svůj vlastní biologický odpad, aby se uzdravilo, přežilo a omládlo.
Kde děláme nejčastěji chybu? (Není to v nedostatku vůle)
Zní to jako zázrak, viďte? Tak proč se do podobných půstů nepouštíme všichni a pravidelně? Jak velmi trefně zaznívá z úst světových odborníků na výživu: Lidé při dlouhých půstech neselhávají proto, že by neměli dostatek silné vůle. Selhávají proto, že do nich vstupují naprosto fyziologicky nepřipravení.
Sama se v tom občas nevyznám, respektive kdysi jsem udělala stejnou chybu. Živě si pamatuji svůj úplně první pokus. Pro třídenní půst jsem se rozhodla zcela impulzivně v neděli večer, těsně poté, co jsem k večeři spořádala obrovskou pizzu a zapila ji sladkou limonádou. Následující den se proměnil v učiněné peklo. Třeštila mi hlava, klepaly se mi ruce a měla jsem pocit, že každou chvílí omdlím.
Tajemství úspěchu totiž spočívá v důkladné přípravě:
- Zkroťte sacharidy: Minimálně dva dny před plánovaným začátkem výrazně omezte jednoduché cukry, přílohy a pečivo. Naopak zvyšte příjem zdravých tuků a kvalitních bílkovin. Tělo díky tomu mnohem plynuleji „překlapne“ z metabolismu cukrů na pálení tuků bez drastických abstinenčních příznaků a energetických propadů.
- Minerální záchrana: Během prvních dnů ztratíte velké množství vody a s ní organismus opustí i klíčové elektrolyty (minerály jako sodík, draslík a hořčík, bez kterých tělo nedokáže správně fungovat). Pokud vás začne bolet hlava, s největší pravděpodobností za to nemůže hlad, ale chybějící sůl. Špetka kvalitní mořské či himálajské soli rozpuštěná ve sklenici vody se tak stane vaším nejlepším přítelem.
- Zaměstnejte hlavu: Skutečný fyziologický hlad přichází ve vlnách. Trvá zhruba dvacet minut, a pokud jeho nápor překonáte, napijete se bylinkového čaje nebo se půjdete projít, prostě odezní. Ten nejtěžší boj totiž svádíme s vlastní psychikou a starými návyky – jsme zvyklí jíst z nudy, ve stresu nebo jen proto, že zrovna nastal čas oběda.
Velké finále: Jak půst s grácií a bezpečně ukončit
Pokud celých 72 hodin odpočinku dotáhnete do úspěšného konce, máte můj obrovský obdiv. Váš imunitní systém právě prošel kompletním restartem a zánětlivé procesy v těle klesly na absolutní minimum. Ale pozor – to zdaleka nejnebezpečnější na dlouhodobém půstu je paradoxně chvíle, kdy jej přerušujete.
Váš trávicí trakt celé tři dny tvrdě spal. Nemůžete ho proto zničehonic šokovat tím, že do něj pošlete dvojitý cheeseburger s obří porcí hranolků. Způsobili byste si nesnesitelné křeče, trávicí potíže a v krajním případě i nebezpečný metabolický šok.
Půst musíte přerušit s maximální něhou a ohleduplností ke svému tělu. Úplně ideální je začít šálkem poctivého, silného vývaru z kostí. Poté doporučuji počkat hodinu nebo dvě a dát si pouze malou porci lehce stravitelné dušené zeleniny s kouskem avokáda. Naslouchejte svému organismu, on vám sám velmi jasně napoví, co v danou chvíli potřebuje a zvládne zpracovat.
Milé čtenářky, mým cílem rozhodně není, abyste teď okamžitě odložily svačinu a ze dne na den začaly drasticky hladovět. To v žádném případě. Spíše doufám, že vám tento drobný vhled do tajů naší biologie přinesl trochu té zasloužené fascinace nad tím, jak dokonale fungujeme. Naše těla disponují neuvěřitelnou vrozenou inteligencí a dokážou se velmi efektivně uzdravovat sama. Stačí jen, když jim k tomu občas vytvoříme vhodné podmínky a prostor.
Možná pro začátek úplně postačí vynechat zítřejší těžkou večeři nebo posunout první ranní jídlo o pár hodin později. I ten sebemenší trávicí odpočinek se počítá. Uvidíte samy, jak rychle se vám vaše „vnitřní restaurace“ odvděčí příkladnou čistotou a zcela novým přívalem životní energie. Držím vám palce!
P.S.
Věřím, že skutečnou moc nad svým zdravím a stárnutím nezískáme bezhlavým nákupem předražených doplňků stravy z lékárny. Získáme ji až v momentě, kdy naplno pochopíme, jak neuvěřitelné samoopravné procesy dokáže naše vlastní tělo odemknout – a to jen díky naprostému trávicímu tichu a klidu. Abych mohla i nadále bourat mýty o nevyhnutelném chátrání s přibývajícím věkem a přinášet vám další články o tom, jak si pomocí vědy a selského rozumu udržet jasnou mysl i fyzickou sílu, potřebuji vaši podporu. I drobný finanční příspěvek v hodnotě jedné kvalitní kávy je pro mě hřejivým signálem, že má práce dává smysl a že vás baví společně se mnou odkrývat pravdu o tom, co se skutečně děje v hlubinách našich buněk. Odkaz na podporu najdete níže. Děkuji vám!
