Článek
Když syn dostal k narozeninám svítící hvězdičky na strop, byl to večer plný nadšení. Zhasli jsme, lehli si na koberec a dívali se na zelenkavou oblohu nad postelí. „Mami, jak to, že svítí?“ Vysvětlila jsem mu, že se přes den nabijí světlem z lampičky. A pak mi v hlavě naskočil úplně jiný příběh o svítící barvě. Ten šťastný konec nemá.
Než se vyděsíte: dnešní svítící hvězdičky, hodinky ani dětské hračky nejsou radioaktivní, září díky docela obyčejným látkám, které bezpečně pohlcují a odrážejí světlo. Před sto lety to ale bylo jinak. Tehdy svítilo radium a zaplatily za to především mladé ženy.
Proč o tom píšu? Protože jejich příběh má obrovskou dohru, která sahá až k nám. Dnes se totiž týká našich vlastních sklepů, ložnic a obýváků.
Lízni, namoč, maluj
Psal se rok 1917 a v americkém městečku Orange ve státě New Jersey našly mladé dívky práci snů. Malovaly číslice na ciferníky hodinek barvou, která ve tmě krásně svítila. Práce byla čistá, na tehdejší poměry nečekaně dobře placená a radium tehdy platilo za zázračnou novinku.
Dívky se naučily jednoduchý trik, aby byly číslice na malých hodinkách dokonale ostré. Štětec si stočily do špičky rty. Lízni, namoč, maluj. Znovu a znovu, celý den. Vedení továrny to obhajovalo tím, že se tak šetří čas i vzácná barva.
Dívky si zářící barvou z legrace malovaly i nehty a zuby, aby ve tmě svítily na rande. Neměly nejmenší tušení, že každý takový úsměv je kousek po kousku zabíjí.
Nejvíce mě zamrazilo u jednoho historického detailu. Chemici v továrnách se před radiem už tehdy chránili olověnými zástěnami, dlouhými kleštěmi a maskami. Dívkám u stolů nikdo nic takového nedal. Záměrně jim tvrdili, že je barva neškodná.
Kukaččí vejce v kostech
Pak to začalo. Dívkám se kývaly a nečekaně vypadávaly zuby, trpěly těžkou chudokrevností a lámaly se jim kosti. Některým se čelist doslova rozpadala zaživa, lékaři pro to později vymysleli název „radiová čelist“. Do roku 1927 zemřelo přes padesát mladých pracovnic.
Proč zrovna kosti? Radium se chemicky velmi podobá vápníku. Tělo si ho proto jednoduše spletlo a začalo ho poctivě ukládat do kostí. Funguje to jako kukaččí vejce v hnízdě. Pták ho poslušně zahřívá, protože vypadá jako jeho vlastní. Jenže z něj vyleze vetřelec, který všechny „sourozence“ z hnízda vystrčí. Radium se usadilo v kostře a odtud ji zevnitř léta neúprosně ozařovalo.
Dívky se ale navzdory vyčerpání nevzdaly. Novináři jim začali přezdívat Radium Girls, radiové dívky. V roce 1928 se pět z nich soudilo s mocnou firmou a vysoudily po 10 000 dolarech a doživotní rentu. Ani jedna si ale spravedlnost dlouho neužila, všech pět do svých třicátých let zemřelo.
Další skupina žen z Illinois vyhrála v roce 1938. Jedna z nich, Catherine Donohue, musela svědčit z lůžka, protože už neudržela hlavu. Zemřela v červenci téhož roku, bylo jí pouhých 35 let. Odškodnění nakonec dostala až její rodina. Jejich obrovská odvaha ale navždy změnila svět práce. Zaměstnanci od té doby mohou žalovat firmy za nemoci z povolání a zákony začaly skutečně chránit lidi, kteří pracují s nebezpečnými látkami.
Česká stopa vede do Jáchymova
Teď se vracíme domů. Radium totiž objevila slavná Marie Curie-Skłodowská a k jeho izolaci použila rudu z našeho krušnohorského Jáchymova. Jak připomíná server oEnergetice, právě jáchymovský smolinec stál na samotném začátku výroby radia, které se pak využívalo i ve zdravotnictví.
Radium vzniká z uranu, který je v různém množství rozptýlený v horninách pod našimi nohami. A radium se dál rozpadá na plyn, kterému se říká radon. Neviditelný, bez zápachu, bez chuti. Nenápadně prosakuje z podloží škvírami v základech rovnou do domů a hromadí se hlavně tam, kde se málo větrá.
Česko bohužel patří k zemím, kde je radon obrovské téma. Podle odhadu Státního zdravotního ústavu, který citoval deník E15, zemře u nás na rakovinu plic způsobenou radonem zhruba 900 lidí ročně. To je více, než kolik jich zahyne při dopravních nehodách. Nadprůměrným koncentracím je u nás vystavena asi třetina obyvatel.
Radon je podle světových zdravotníků hned po kouření druhou nejčastější příčinou rakoviny plic. Toto riziko se navíc týká i lidí, kteří v životě nedrželi cigaretu v ruce.
Co s tím můžeme udělat u nás doma
Teď ta dobrá zpráva. Na rozdíl od nic netušících dívek z dvacátých let minulého století máme dnes informace i chytré nástroje. A to podstatné nestojí ani korunu.
Stát totiž nabízí měření radonu zcela zdarma. Státní úřad pro jadernou bezpečnost vám pošle dva malé detektory, které necháte doma ležet zhruba dva měsíce během topného období. Jsou to nenápadné krabičky, nepotřebují elektřinu, nic nevyzařují a nijak doma nepřekáží. Děti si jich ani nevšimnou. Po vyhodnocení vám výsledek s doporučením přijde poštou. O měření si můžete říct v regionálních centrech SÚJB (Státní úřad pro jadernou bezpečnost) nebo na krajském úřadě.
Česká referenční úroveň je 300 Bq/m³ (becquerelů na metr krychlový, tedy jednotka, která říká, kolik radioaktivních přeměn proběhne za sekundu v kubíku vzduchu). Pokud ji váš dům dlouhodobě překračuje, vyplatí se jednat. Majitelé domů s povolením stavby z doby před 28. únorem 1991 mohou na nezbytné úpravy dostat od státu dotaci až 150 000 korun.
Na měření by měly myslet hlavně rodiny, které bydlí v rodinném domě nebo v přízemí a tráví hodně času v místnostech ležících přímo nad zeminou. Zvlášť na pozoru se mějte, pokud máte ložnici či dětský pokoj přestavěný v suterénu.
Do té doby pomáhá i obyčejné a poctivé větrání. Radon je těžký a drží se při zemi, takže nejvíce ho bývá ve sklepě a v přízemí. Krátké a intenzivní vyvětrání několikrát denně jeho koncentraci přirozeně sníží. Až budete kupovat starší dům, vždy se zeptejte na výsledky měření radonu – soudy už zvýšenou koncentraci uznávají jako skrytou vadu nemovitosti, kterou lze reklamovat.
Svítí jen jejich odkaz
Když jsem večer zhasínala synovi, chvíli jsem se s vděčností dívala na ty jeho zelené plastové hvězdičky. Napadlo mě, že ty statečné dívky z Orange byly tehdy jen o pár let starší než moje neteř. Chtěly si vydělat, trochu se parádit a žít normální život. Místo toho napsaly krutý kus historie, ze kterého ovšem těžíme dodnes.
Radon nevidíte, necítíte a nepoznáte ho podle žádného příznaku. Jediný způsob, jak se o něm dozvědět, je nechat ho změřit. Zabere to pár minut na telefonu a dva měsíce trpělivosti s malou krabičkou na skříni. Upřímně, pro mě to nakonec bylo mnohem jednodušší než zkusit objednat dítě k zubaři.
Hlavně nepropadejte panice. Radon neškodí ze dne na den, nebezpečný je až dlouhodobý pobyt ve velmi vysokých koncentracích. Máte tedy hromadu času v klidu zjistit, jak jste na tom. Jestli ale ve vašem domě nějaký radon číhá, je mnohem lepší o něm vědět a vyvětrat ho. Dívky od svítících ciferníků tu možnost neměly. My ji máme. A měli bychom ji využít.
P.S.
Věřím, že nejvíce nás ohrožují rizika, o kterých nevíme. Radium Girls neměly šanci se bránit, protože jim nikdo neřekl pravdu. My dnes víme, že radon existuje, a můžeme si ho zdarma změřit. Ráda hledám právě takové souvislosti mezi historií, vědou a naším každodenním životem. Jestli vám dává smysl číst texty, které proměňují znepokojivé informace v konkrétní kroky, budu vděčná za vaši podporu.
