Článek
Znáte to naprosto přesně. Venku se začíná oteplovat, sluníčko svítí a děti nadšeně mluví o tom, jak se těší do bazénu a k moři. Vy se ale v duchu hroutíte. Vyrazíte do obchodního centra koupit si nové plavky, protože ty loňské už vám prostě nesedí. Vlezete do té miniaturní kabinky a nad hlavou se vám rozsvítí to příšerné, ostré, bílé zářivkové světlo, které nemilosrdně zvýrazní i ten nejmenší pór na vaší kůži.
Oblečete si spodní díl bikin, podíváte se do velkého zrcadla a polije vás horko. Vidíte jizvu po císaři, povolenou kůži na břiše, strie, celulitidu na stehnech. Vidíte tělo, které sice odnosilo a porodilo děti, ale které vám najednou připadá tak strašně cizí. Rychle se zase obléknete, odejdete z obchodu s prázdnou a domů si nesete obrovský batoh viny, smutku a pevného rozhodnutí, že od zítřka držíte tu nejpřísnější dietu na světě a do srpna zkrátka musíte zhubnout, jinak se u vody ani nesvléknete z vytahaného trička.
Sama to moc dobře znám. Léta jsem strávila tím, že jsem na koupališti seděla na dece zabalená v obří osušce a vymýšlela si výmluvy, proč zrovna teď do té vody s dětmi jít nemůžu. Bála jsem se pohledů ostatních. Bála jsem se, že mě budou soudit.
Zjistila jsem ovšem, že klíčem k sebevědomí není měsíční detox o vodě a salátu, ale laskavý restart naší psychiky. A dá se to zvládnout za magických 21 dní.
Iluze dokonalosti: Proč nenávidíme své tělo
Než se pustíme do samotného záchranného plánu, musíme si uvědomit, proti komu vlastně bojujeme. Nejsme to my samy. Je to obrovský průmysl, který nám od puberty tvrdí, že si letní radovánky musíme „zasloužit“ dokonalou postavou.
V psychologii se v poslední době stále více mluví o konceptu takzvané tělesné neutrality (Body Neutrality). Na rozdíl od hnutí Body Positivity, které nás mnohdy tlačí do toho, abychom své tělo neustále milovaly a oslavovaly (což je často nerealistické a vyvolává to jen další stres), tělesná neutralita říká něco mnohem úlevnějšího: Vaše tělo není ozdoba. Je to nástroj.
Nástroj k tomu, abychom mohly žít, milovat, dýchat a cítit teplé slunce na kůži. Nemusíme bezmezně milovat každý svůj faldík, ale musíme k tělu přestat přistupovat s nenávistí.
Naše dcery a synové nepotřebují matku s dokonalým břichem z obálky časopisu. Potřebují matku, která se s nimi směje ve vlnách a nestojí opodál jen proto, že se stydí za svá stehna. Vaše děti totiž vaši celulitidu nevidí. Vidí jen to, jestli jste s nimi, nebo ne.
21denní psychologický restart: Krok za krokem
Proč zrovna 21 dní? Odborníci tvrdí, že zhruba tři týdny trvá lidskému mozku, než začne přepisovat staré nervové dráhy a vytvoří si nový, zdravější zvyk. Rozdělila jsem tento proces do tří týdnů a slibuji vám, že pokud je dodržíte, do těch plavek letos vklouznete s úsměvem.
Týden 1: Nelítostný digitální úklid
To, co neustále vidíte, formuje to, co cítíte. Pokud váš Instagram a Facebook přetéká vyhlazenými, vyretušovanými těly dvacetiletých fitness modelek bez dětí, váš mozek si logicky řekne, že to je normální stav a vy jste naprosto selhala.
- Váš úkol: Projděte si sociální sítě a nemilosrdně „odmítněte sledování“ u kohokoliv, u koho cítíte byť jen zrnko pochybností o sobě samé. Naopak začněte sledovat normální mámy, reálná ženská těla, účty o sebelásce a psychologii. Vaše „normálno“ se musí rekalibrovat.
Týden 2: Přepisování vnitřního jazyka (funkce, ne forma)
Tento týden je o tréninku vaší vnitřní řeči. Jakmile se přistihnete, že se před zrcadlem kritizujete („Mám hrozné břicho.“), okamžitě, nahlas a vědomě tu větu přepište na to, jakou má vaše tělo funkci.
- Váš úkol: Když vás napadne: „Moje stehna jsou tlustá a plná celulitidy,“ řekněte si raději: „Moje nohy jsou nesmírně silné. Udržely mě v těhotenství a teď díky nim můžu běhat za svými dětmi po pláži.“ Zní to zpočátku možná jako trapné klišé, ale neuroplasticita mozku je prokazatelná. Opakovaná, laskavá tvrzení po pár dnech skutečně sníží vaši vnitřní úzkost.
Týden 3: Terapie vzpomínkami (z pohledu vašich dětí)
V posledním týdnu opustíme zrcadlo a přesuneme se do hlavy našich dětí. Vytáhněte stará alba ze svého vlastního dětství. Podívejte se na fotky své mámy nebo babičky z koupaliště. Zkoumáte na těch fotkách z devadesátek, jestli měla vaše máma povolenou kůži? Ne. Vzpomínáte na to, jak vám koupila zmrzlinu a učila vás skákat šipku.
- Váš úkol: Uvědomte si, že pro své děti tvoříte ty samé vzpomínky právě teď. Když se schováte pod ručník, vaše dítě si bude pamatovat smutnou, odmítavou mámu na břehu. Když ale do té vody s úsměvem hupsnete, stvoříte vzpomínku plnou ryzí radosti.
Letos to zkusíme jinak. Odmítám se nechat dál připravovat o radost z léta jen proto, že moje tělo vypadá, jako by v něm vyrostl a narodil se nový lidský život (což je mimochodem ten vůbec největší zázrak ve vesmíru!).
Kupte si plavky, které vám sedí teď, v této velikosti, a neslibujte si naivně, že do nich ještě zhubnete. Oblečte si je, zvedněte bradu, vezměte děti za ruku a běžte rovnou do té vody. Zasloužíte si to horké slunce na své kůži úplně stejně jako kdokoliv jiný. Krásné a svobodné léto!
P.S.
Díky, že čtete! Doufám, že se letos na tu deku posadíte s mnohem lehčí hlavou a bez té obří osušky kolem pasu. Pokud vám tento 21denní plán pomohl najít odvahu vklouznout do plavek a užít si léto s dětmi naplno, budu moc ráda za vaši finanční podporu. Odkaz najdete níže.
