Článek
Pamatuji si to naprosto přesně. Bylo mi patnáct, ležela jsem v posteli schoulená do těsného klubíčka s horkým termoforem na břiše a z ostré bolesti se mi dělalo fyzicky špatně. Zatímco zbytek třídy odjel na lyžařský výcvik, já polykala prášky a počítala minuty do chvíle, než zaberou. Máma mi tehdy pohladila zpocené vlasy a řekla větu, kterou slyšela snad každá z nás: „To k tomu patří, holka. Vydrž, to přejde.“
Vydržela jsem. Stejně jako moje spolužačka, která každý měsíc pravidelně dva dny chyběla ve škole a třídní učitelka nad jejími omluvenkami obracela oči v sloup. Stejně jako kamarádka, které gynekolog po letech zoufalých stížností doporučil, ať to „prostě tolik neřeší“. Skutečnou diagnózu dostala až dlouho po třicítce, když se jí nedařilo otěhotnět. Endometrióza.
Když mi to tehdy u kávy vyprávěla, nevěděla jsem, jestli mám plakat, nebo se vztekat. Nakonec jsem dělala obojí. Uvědomila jsem si, kolik tanečních, výletů a prvních rande jsme my ženy protrpěly nebo úplně zrušily jen proto, abychom nebyly za přecitlivělé chudinky. A začala jsem pátrat, odkud se v nás vlastně bere to vytrvalé přesvědčení, že ženská bolest k životu zkrátka patří a musíme ji tiše snést.
Děloha na toulkách
Stopa vede překvapivě hluboko do historie. Samotné slovo hysterie pochází z řeckého hystera, tedy děloha. Starověcí lékaři totiž věřili, že ženská děloha je neklidný orgán, který se po těle neustále toulá jako zatoulaná kočka. Když se zastaví u srdce, žena omdlévá. Když se usadí u krku, dusí se. Na vině byla vždycky ona.
Jak shrnuje přehled historie hysterie, který vychází z odborné studie v časopise Clinical Practice & Epidemiology in Mental Health, lékaři ženské potíže popisovali už ve druhém tisíciletí před naším letopočtem. Léčili je bylinami, sexem nebo naopak přísnou sexuální zdrženlivostí. Ve středověku se hysterie dokonce rovnou spojovala s čarodějnictvím. A v 19. století se jí zcela vážně věnovali slavní neurologové.
Hysterická neuróza mimochodem zmizela z amerického diagnostického manuálu až v roce 1980. Je to méně než pět desetiletí. Naše maminky tehdy chodily do školy.
Diagnóza sice zmizela z papírů, ale ten hluboko zakořeněný zvyk bohužel zůstal. Jak připomíná britský portál Patient.info, dědictví prastaré „bloudící dělohy“ podvědomě dodnes ovlivňuje, jak mnozí lékaři vnímají a hodnotí ženské příznaky.
Když v břiše prší a voda nemá kudy odtéct
Co je to vlastně ta endometrióza? Zkusím to popsat jednoduše, jak jsem to pochopila já.
Děloha je zevnitř vystlaná speciální sliznicí, která každý měsíc zesílí, a pokud neotěhotníte, při menstruaci se odloučí a odteče pryč. Při endometrióze ale začne tkáň velmi podobná děložní sliznici růst i mimo dělohu: na vaječnících, vejcovodech, střevech nebo rovnou na močovém měchýři. A chová se úplně stejně. S každým cyklem zbytečně bobtná a krvácí.
Představte si dům, ve kterém začne každý měsíc vydatně pršet do pokoje, který nemá vůbec žádný odtok. Voda stojí, těžce nasakuje do zdí, podlaha se kroutí a všechno se pomalu slepuje dohromady. Přesně takhle v břiše vznikají vleklé záněty, hluboké jizvy a srůsty. Proto to tolik bolí. Ne proto, že byste byly slabé nebo přecitlivělé.
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) trpí endometriózou zhruba 10 % žen v reprodukčním věku, což je celosvětově neuvěřitelných 190 milionů z nás. Na správnou diagnózu se přitom čeká v průměru 4 až 12 let. Britské zdroje uvádějí průměr sedm a půl roku od prvních příznaků. Za tu dobu dívka stihne vychodit gymnázium i bakalářské studium.
A nejde přitom zdaleka jen o fyzickou bolest. Odborníci z WHO jasně upozorňují, že endometrióza často přináší i obrovskou únavu, úzkosti a těžké deprese. Není divu. Když vám okolí i lékaři roky naznačují, že svůj stav zveličujete, začnete nakonec pochybovat samy o sobě. Říkáte si, jestli nejste prostě jen ufňukané. Právě včasná diagnóza může průběh nemoci výrazně zpomalit a ulevit od zbytečných příznaků. Každý takto ztracený rok, kdy pochybujeme o vlastním rozumu, je proto o to bolestnější.
Hysterie se jen převlékla
Možná si teď říkáte, že žijeme v jednadvacátém století, medicína je na vrcholu a dnes už je to s péčí o ženy určitě jinak. Ráda bych vám dala za pravdu.
V roce 2024 ale vyšla v časopise PNAS studie, která mě dost rozhodila. Vědci z USA a Izraele v ní podrobně prošli 21 851 záznamů pacientů z nemocničních urgentních příjmů a ukázalo se, že ženy dostávaly celkově méně léků proti bolesti než muži, a to i ve chvíli, kdy si stěžovaly na naprosto stejně silnou bolest. Sestry jim navíc bolest zapisovaly do karty o 10 % méně často a na pohotovosti strávily ženy v bolestech zhruba o 30 minut déle.
Pak přišel druhý pokus. Vědci dali více než stovce zdravotních sester naprosto stejný popis pacienta, který hodnotil svou bolest vysokým číslem 9 z 10. Lišilo se jediné: pohlaví. Když šlo o ženu, sestry její bolest odhadovaly jako slabší než u muže.
Autoři studie tento jev přesně pojmenovali jako „předpojatost přehánění ženské bolesti“. A co je na tom nejsmutnější? Nedopouštěli se jí jen muži. Úplně stejně podceňovali bolest u žen i samotné lékařky a sestry.
Hysterie tedy z medicíny tak docela nezmizela. Jen se převlékla do trochu modernějších a méně nápadných šatů.
Kdy už bolest není normální
Chci, abyste si z dnešního článku odnesly hlavně tohle: menstruace může být nepříjemná, ale rozhodně vás nemá pravidelně vyřadit z běžného života.Na endometriózu byste měly myslet pokaždé, pokud vás bolest každý měsíc srazí do postele, chybíte kvůli ní v práci nebo ve škole a běžné volně prodejné léky z lékárny vám vůbec nezaberou.
Podle gynekologa Martina Němce, kterého nedávno citoval server Novinky, patří mezi naprosto typické příznaky také ostrá bolest při sexu, dlouhodobá tupá bolest v podbřišku, potíže při stolici nebo močení v době menstruace a samozřejmě problémy s otěhotněním. Záludné je, že u některých žen se naopak endometrióza neprojeví žádnou bolestí vůbec.
Co tedy dělat? Než půjdete na další kontrolu ke gynekologovi, začněte si vést jednoduchý deník. Poctivě si zapisujte, kdy bolest přesně přišla, jak silná byla na vaší osobní stupnici od 1 do 10, co jste na ni vzaly za lék a jestli to aspoň trochu pomohlo. Lékař pak najednou nemá v ruce jen vágní tvrzení „pane doktore, docela mě to bolí“, ale tvrdý konkrétní záznam za několik měsíců. Nad papírem plným dat se už mnohem hůře mávne rukou.
A pamatujte: když vás váš gynekolog odbyde, máte naprosté právo chtít druhý názor. V Česku dnes naštěstí funguje hned několik specializovaných center přímo pro léčbu endometriózy. Léčba obvykle začíná šetrně hormony, a pokud úmorná bolest do tří měsíců neustoupí, přichází na řadu jiné možnosti, včetně laparoskopie (operace malými vpichy přímo přes břišní stěnu). Endometriózu bohužel zatím úplně vyléčit nejde. Bolest se ale rozhodně dá zkrotit a život s ní může být zase docela normální.
Pro naše dcery
Nedávno jsem si s leknutím uvědomila, že jednou možná budu sedět na kraji postele své vlastní dcery. Bude jí patnáct, bude ležet schoulená s horkým termoforem na břiše, na obličeji bude mít ten známý výraz a já budu mít na jazyku přesně tu starou konejšivou větu. „To k tomu prostě patří.“
Neřeknu ji. Zavřu pusu, zeptám se jí, jak moc to bolí a jestli to takhle bolí pokaždé. Možná ji pak rovnou vezmu ke specialistovi a budu sedět trpělivě vedle ní v ordinaci, aby ji už nikdo neodbyl.
Naše prababičky musely poslouchat nesmysly o tom, že jim v těle bloudí děloha. Naše mámy věřily tomu, že to prostě musí vydržet. My máme dnes poprvé v historii k dispozici data, přesná slova i odborníky, kteří nám věří.Využijme je. Pro sebe i pro dívky, které přijdou po nás. Vaše bolest není žádná hysterie. Je to varovný signál a vy máte plné právo na to, aby ho někdo konečně slyšel a bral vážně.
P.S.
Věřím, že nejvíce nás chrání znalosti. Rozdíl mezi „bolestí, která k tomu patří“ a nemocí, která potřebuje léčbu, může znamenat zbytečné roky utrpení, nebo včasnou pomoc. Ráda hledám studie a příběhy, které tenhle rozdíl ukazují srozumitelně a bez strašení. Jestli vám dává smysl číst texty, které berou ženské zdraví vážně, budu vděčná za vaši podporu.
