Článek
Je všední den večer. Už jste si dávno odlíčily řasenku, oblékly to nejpohodlnější pyžamo, co doma máte, a těšíte se, jak se s hrnkem horkého čaje a novým dílem oblíbeného seriálu zaboříte do gauče. Vtom se vám na zápěstí agresivně rozvibrují chytré hodinky. Displej neúprosně hlásí: 8 942 kroků.
Co uděláte? Pokud jste jako já a miliony dalších žen, pravděpodobně si s tichým povzdechem obujete bačkory, vstanete a začnete nesmyslně kroužit mezi kuchyní, chodbou a obývákem, jen abyste na malém svítícím displeji viděly to magické, pěticiferné číslo. Deset tisíc. Zlatý grál zdraví. Propustka k pocitu, že jsme pro sebe dnes udělaly dost.
Znáte ten pocit viny, když znavené po celém dni padnete do postele jen s osmi tisíci kroky? Připadáte si, jako byste celý den nedělaly vůbec nic. Jako by se vaše tělo zlomyslně chystalo přes noc uložit každé sousto včerejší večeře přímo do problematických partií. Je to frustrující pocit.
Dřeme, hlídáme si jídelníček, dokážeme po nesmírném úsilí zhubnout pár kil, ale udržet si tu novou váhu a nespadnout zpět se často zdá být nadlidský úkol. Jako by nám ty hodinky a fitness aplikace spíše vládly, než aby nám sloužily.
Mám pro vás ale jedno obrovské, osvobozující tajemství. A ruku na srdce, uleví se vám teď podobně, jako když si po celodenním nošení úzkých lodiček konečně zujete boty. Dlouhé roky jsme se totiž společně honily za pouhým přeludem.
Magické číslo, které spadlo z čistého nebe
Kde se vůbec ten nedotknutelný kult 10 000 kroků vzal? Představte si napjaté ticho ve vědecké laboratoři, kde špičkoví lékaři desítky let měří lidský metabolismus a po vyčerpávajících rovnicích jim vyjde právě tohle krásně kulaté číslo… Zní to logicky, viďte? Pravda je ale mnohem, mnohem prozaičtější a možná vás tak trochu rozzlobí.
Nebyla za tím totiž žádná věda. Byla to prachobyčejná reklama.
Před olympijskými hrami v Tokiu v roce 1964 vyrobila japonská společnost Yamasa první komerční krokoměr. Nazvali ho „Manpo-kei“, což v překladu neznamená nic jiného než „měřič deseti tisíc kroků“. Proč vybrali zrovna tohle číslo? Znak pro 10 000 v japonštině (万) připomíná kráčejícího člověka.
Byla to jen brilantní marketingová kampaň, která se celému světu na půl století zaryla do podvědomí.
Zatímco my jsme po večerech doháněly kroky kolem jídelního stolu v obavách o svou štíhlou linii, plnily jsme vlastně jen dávný sen šikovného japonského reklamního textaře.
Konec jojo efektu: Věda konečně promluvila
A teď se konečně dostáváme k tomu hlavnímu. K tomu zvratu, který mě samotnou donutil přehodnotit celé mé dosavadní každodenní snažení. Když jsem před pár dny s šálkem kávy procházela nové závěry publikované na respektovaném vědeckém portálu ScienceAlert, musela jsem si ten odstavec přečíst dvakrát.
Odborníci se totiž zaměřili na to vůbec nejtěžší, s čím bojujeme – na fázi, kdy už máte nějaké to kilo dole a ze všech sil se snažíte zabránit onomu zákeřnému, plíživému návratu váhy (ano, mluvím o tom prokletém jojo efektu, který potrápil snad každou z nás). V článku jsou zpracovány závěry z randomizované kontrolované studie, jež je v medicíně považována za absolutní zlatý standard.
A víte, na co vědci přišli? K tomu, abyste spolehlivě zabránily opětovnému nabírání na váze, vůbec žádných 10 000 kroků nepotřebujete. Zvládnete to s mnohem příjemnějším číslem. Stačí jich 8 500.
Přesně tak. Osm a půl tisíce. Účastnice výzkumu, které si svou novou váhu dokázaly úspěšně udržet a vyhnout se nechtěnému návratu kil, se během udržovací fáze držely v průměru na krásně dosažitelných 8 241 krocích denně.
Profesor El Ghoch, jeden z hlavních autorů tohoto průlomu, to říká naprosto jasně: zvýšení aktivity na zhruba 8 500 kroků je jednoduchá a především dostupnástrategie, jak si svou linii s přehledem uhlídat. Odpadá tak potřeba drastických tréninků, které z nás akorát vysávají energii.
Proč je méně někdy více
Možná si říkáte, že rozdíl patnácti set kroků není zase tak obrovský. Ale ruku na srdce, v praxi všedního dne to znamená klidně patnáct až dvacet minut méně nuceného pochodu v ten nejméně vhodný čas. Znamená to, že běžná každodenní aktivita – ranní cesta na autobus, pobíhání kolem dětí, nákup a krátká odpolední procházka se psem nebo toulání po obchodech s kamarádkou – vám zkrátka a dobře naprosto stačí.
Taky v tom často plavu. Jsou dny, kdy jsem po práci tak vyčerpaná, že jsem ráda, když zvládnu cestu od počítače k lednici a přesunu se do vany. Únava je reálná. Tlak na to být bezchybnou matkou, milující partnerkou a dokonalou profesionálkou nás už tak denně válcuje. Pokud nám tvrdá věda konečně dává takovouto velkorysou „slevu“, je nesmysl se bičovat dál a neulevit si.
Co si z toho odnést pro náš další den:
- Pohyb má být radost, ne trest: Nemusíte každý den křečovitě drtit limity na displeji. Běžte se projít ven, protože svítí sluníčko, dýchá se vám dobře a chcete si vyčistit hlavu, ne proto, že vás terorizuje váš náramek.
- Konzistence vždy vítězí nad extrémy: Zlaté pravidlo zdraví zní, že je mnohem lepší plynule ujít 8 500 kroků každý den, než se jeden den vybičovat k 15 000 krokům a další tři dny se kvůli namoženým svalům ani nepohnout.
- Vypněte ty stresující notifikace: Vaše hodinky jsou váš tichý asistent a sluha, nikoliv váš krutý pán. Nenechte kus plastu a elektroniky, natož starý reklamní trik, rozhodovat o vaší náladě a sebehodnotě.
Milé čtenářky, buďme k sobě o něco laskavější. Pokud máte za sebou opravdu náročný den a vaše chytré hodinky večer ukazují jen osm tisíc kroků, s naprosto čistým svědomím a pocitem vítězství se natáhněte na gauč a pusťte si ten seriál. Děláte to zkrátka skvěle a věda vám právě dala oficiální, s láskou podepsané povolení k odpočinku. Vaše tělo totiž nepotřebuje nesmyslná marketingová čísla. Potřebuje především vás – odpočaté, klidné a s upřímným úsměvem na tváři.
P.S.
Věřím, že největší sílu nad svým tělem i váhou nezískáme slepým následováním algoritmů, ale v momentě, kdy pochopíme skutečné potřeby naší biologie a přestaneme se bičovat za vymyšlená čísla. Abych mohla i nadále bourat mýty o „nutné dřině za každou cenu“ a psát o tom, jak si udržet jasnou mysl a jiskru díky vědě a selskému rozumu, potřebuji vaši pomoc. I drobný příspěvek je pro mě hřejivým signálem, že moje práce dává smysl a že vás baví odkrývat pravdu o tom, co naše tělo skutečně potřebuje.
