Článek
A jedna letecká katastrofa se dokonce dočkala filmového zpracování v televizním seriálu Sanitka. Ale nepředbíhejme, vezmeme to popořádku od konce druhé světové války.
Z předválečné éry si připomeneme pouze jednu, asi tu nejznámější leteckou nehodu, při níž zahynul Tomáš Baťa. Tím nešťastným dnem byl 12. červenec 1932 a takto o této obrovské ztrátě informovala tehdejší média: „V úterý časně ráno v 6 hodin při odletu do Švýcar zřítilo se na Baťově letišti v Otrokovicích letadlo. Pilot Brouček zemřel ihned. Tomáš Baťa byl těžce zraněn a zemřel cestou do nemocnice.“ Tolik první zpráva, zveřejněná následující den po katastrofě v novinách Národní politika.
Ještě tentýž měsíc byly v tisku zveřejněny podrobnosti této tragédie a její pravděpodobná příčina. Nad letištěm v ono ráno panovala hustá mlha a povětrnostní podmínky neumožňovaly vzlet. Proto byl start letounu typu Junkers F-13 o hodinu a půl odložen. Mezitím rádiová služba na letišti zjistila, že povětrnostní podmínky cestou mají být dobré. A tak Baťa na pilota naléhal, aby vzlétl, ten odmítal, neboť věděl, že za těchto podmínek je vzletový manévr velice nebezpečný. Nicméně pan továrník mu to přikázal. A tím si podepsal ortel smrti. Letadlo se ve 150 km rychlosti zřítilo, roztříštilo na tři kusy a příď se zaryla do země.
Spekulovalo se o několika možných příčinách nehody. Jasné je, že hlavním faktorem bylo nepříznivé počasí a velice špatná viditelnost. Podle jedné verze se měl pilot vyhýbat elektrickému vedení a zavadil přitom o roh budovy. Další hovoří o ztrátě orientace a pokusu o nouzové přistání.
Paradoxem je, že Tomáš Baťa zahynul na svém pozemku pár metrů od své továrny a smrt si způsobil sám svým riskantním rozhodnutím.
Podobné případy leteckých nehod, kdy vysoce postavený činitel bez jakéhokoliv pilotního vzdělání vydal nesmyslný příkaz, čímž způsobil tragédii a smrt desítek lidí, známe i z novodobé historie.
Vraťme se však na území bývalého Československa a do 5. března 1946, kdy při přistávacím manévru v pražské Ruzyni havaroval dopravní letoun ČSA Junkers J-52/3m, letící z Paříže s mezipřistáním ve Štrasburku. Kapitán letounu Karel Balík, bývalý elitní pilot RAF při čtvrtém pokusu o přístrojové přistání za snížené viditelnosti přistál mimo ranvej. Když se dotkl koly země, přidal plyn pro vzlet. Bohužel letoun narazil podvozkem do silnice, poté zavadil o stromy a spadl na dno retenční nádrže, čímž se vzňal. Zahynulo osm z jedenácti cestujících a ze čtyř členů posádky přežil pouze druhý pilot. Vyšetřovatelé určili jako příčinu nehody chybu pilota a nedostatečné technické vybavení letiště.
Příčinou další letecké havárie bylo opět špatně počasí a minimální viditelnost. Hustá oblačnost se stala osudnou pro letoun Aero C-3D s tříčlennou posádkou a třemi cestujícími, zástupci československého leteckého průmyslu. Ti se 20. srpna 1948 vypravili z pražských Kbel na jednání do Liberce. Posádka se dostala do mraků, které se často drží kolem Ještědu a ztratila orientaci. Letoun se zachytil o stromy na severozápadním svahu, zřítil se na zem, rozlomil na několik kusů a začal hořet. Z šesti osob na palubě přežil jediný, letecký konstruktér Václav Brabec.
Nyní se přeneseme do roku 1954. 12. leden byl typický zimní den, padal sníh a v Hostivici u Prahy se stala jedna z nejtragičtějších leteckých nehod na našem území. Letoun ČSA Avia AV 14 (Iljušin II 14M), mířící do Ostravy se krátce po startu zřítil. Ze 14 cestujících a 4 členů posádky nepřežilo 13 lidí.
Za příčinu této tragédie lze označit opět nepříznivé povětrnostní podmínky společně s chybou kapitána, který se rozhodl pro vzlet nevyužít celou délku ranveje, přestože byla pokryta deseticentimetrovou vrstvou sněhu. Tudíž nebylo možné dosáhnout potřebné vzletové rychlosti. Letadlo se sice od země odlepilo, ale naklonilo doleva, přerazilo železný sloup elektrického vedení, zřítilo se k zemi a krátce po dopadu se vzňalo.
Vyšetřovací komise rovněž zjistila řadu nedostatků v organizaci provozu na letišti i v předletové přípravě posádky a letounu, u níž nebyl přítomen palubní mechanik. A co je zarážející? Letadlo vůbec nemělo být provozováno, neboť bylo ze stabilizátoru odmontováno odmrazovací zařízení. Byly by tak ušetřeny životy čtyř členů posádky a devíti pasažérů.
K nehodě naprosto stejného typu letounu téže letecké společnosti došlo o osm let později, přesně 10. října 1962 v Újezdu u Brna. Jednalo se o letadlo na pravidelné lince z Košic do Prahy s mezipřistáním v Brně-Tuřanech. Dispečer z tamějšího letiště dal pilotovi pokyn k sestupu do 600 metrů, později do 300 metrů. Ten ale za minimální viditelnosti v husté mlze výšku ani kurz nedodržel a při rychlosti 230 kilometrů v hodině ve výšce 280 metrů narazil pravým křídlem do kopce Špidlák, letadlo se zabodlo do svahu a začalo hořet. A to pouhých šest kilometrů jihovýchodně od ranveje tuřanského letiště.
Nehodu nepřežilo 10 z 38 pasažérů a tři ze čtyř členů posádky. Ostatní cestující utrpěli těžká zranění. A příčiny? Opět chyba pilota v kombinaci s nepříznivými povětrnostními podmínkami.
A do třetice všeho zlého. Opět stejný typ letounu ČSA a opět říjen. Tentokrát 11. den tohoto měsíce v roce 1968 a nehoda v obci Ptice u Kladna. A aby těch shod nebylo málo, tak rovněž linka Praha – Košice.
Vzlet zprvu probíhal zcela standardně a posádka nehlásila žádné potíže. Letadlo však vystoupalo podle svědků jen do výšky asi 200, maximálně 300 metrů, posléze se začalo odchylovat od kurzu a ztrácet výšku. U obce Ptice, pouhých 7 kilometrů od Ruzyňského letiště, bylo tak nízko, že hrozil střet s elektrickým vedením. Aby se mu piloti vyhnuli, začali prudce stoupat, čímž ztratili potřebnou rychlost, letadlo se vymklo kontrole, přešlo do strmého pádu, roztříštilo se a začalo hořet.
Vyšetřovatelé zjistili, že letounu těsně před havárií vysadil pravý motor nebo značně poklesl jeho výkon, což může mít ve fázi vzletu a stoupání fatální následky. Zkušení piloti by si však s takovou situací měli umět poradit. Tak proč došlo k této tragédii, při níž zahynulo 10 cestujících a všichni 3 členové posádky z celkového počtu 40 lidí na palubě? A počet obětí mohl být ještě vyšší, naštěstí nehodu zpozorovalo mnoho svědků a ti okamžitě zavolali pomoc.
Toto byla jedna z mála nehod, jejíž příčinou nebylo špatné počasí. Kromě již zmiňované závady motoru byli viníky členové posádky, kteří se dopustili mnoha chyb. Bylo také zjištěno, že kapitán před letem požil alkohol a pro druhého pilota a radistu byl toto první let po mnohaleté pauze, pilot usedl za knipl dokonce po 17 letech!
O dva roky dříve došlo k největší letecké katastrofě na území území Československa, co se týče počtu obětí. Stalo se tak 24.11.1966 v bratislavské čtvrti Rača krátce po vzletu letounu Iljušin II-18B bulharsko-sovětské letecké společnosti. Ten měl namířeno ze Sofie do Berlína s mezipřistáním v Budapešti a v Praze. Jelikož Ruzyňské letiště nepřijímalo z důvodu nepříznivého počasí, byl let odkloněn do Bratislavy, kde měl počkat, až se počasí umoudří. A tak se i po několika hodinách stalo a Iljušin vzlétl směr Praha. Bohužel tam nikdy nedoletěl.
Piloti se z dodnes neznámých důvodů odchýlili od kurzu a namířili si to přímo proti horskému masívu, který se zvedá za Bratislavou. Jejich let trval pouhé dvě minuty, než v pětisetkilometrové rychlosti narazili do zalesněného úbočí vrchu s příznačným názvem Sakrakopec. Letoun se po nárazu roztříštil a vznítil. Tuto nehodu nikdo ze 74 pasažérů ani 8 členů posádky nepřežil.
Přesná příčina této katastrofy nebyla bulharskými vyšetřovateli nikdy stanovena. Zpráva tuzemské vyšetřovací komise hovoří o chybě pilotů, kteří nedodrželi stanovený kurz a svoji roli mohlo sehrát i nepříznivé počasí.
O další havárii letounu cizí letecké společnosti, která se udála v lednu 1972 poblíž Srbské Kamenice a letušce, která přežila pád z 11 kilometrů, jste určitě všichni slyšeli. Podrobnosti si povíme příště. Stejně tak se dozvíte zajímavé informace o letecké nehodě v Praze Suchdole, která se stala námětem jednoho dílu televizního seriálu Sanitka nebo o havárii letadla ČSA u jezera Zlaté Piesky v Bratislavě.
Dnes jsou nehody dopravních letounů opravdu výjimečným jevem a letecká doprava je bezesporu tou nejbezpečnější. A jistě tomu tak bude i nadále, neboť na zvýšení její bezpečnosti se neustále pracuje.
Zdroje informací:
https://zlin.estranky.cz/clanky/tomas-bata–jan-antonin-bata/tomas-bata---prvni-posledni-zprava.html
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/smrtici-sakrakopec-unikatni-fotografie-z-nejvetsi-letecke-ne/r~5ad6b3024c5711ecb02dac1f6b220ee8/
http://www.leteckabadatelna.cz/havarie-a-sestrely/detail/456/
https://www.slavnostisvobody.cz/aktuality/2020/75-let-od-tragicke-smrti-pilota-karla-balika/
http://www.leteckabadatelna.cz/havarie-a-sestrely/detail/260/
