Článek
Tato dominanta Paříže měla původně zdobit Barcelonu. Ovšem tamní radní prohlásili, že je stavba drahá, věž nevkusná a milého Gustava Eiffela poslali o město, respektive o zemi dál. Tak se pan architekt rozhodl, že zkusí štěstí v Paříži. Tamní radnice po počátečních rozpacích souhlasila, ale stavba na počest světové výstavy a oslav stého výročí dobytí Bastily měla být pouze dočasná.
Když bylo v roce 1887 s jejím budováním započato, zvedla se mezi obyvateli francouzské metropole velká vlna odporu. Nazývali ji hrůzou a nevzhledným železným monstrem, které se do romantické Paříže vůbec nehodí. Zkrátka, zpočátku jim vůbec nepřirostla k srdci.
Věž o výšce 300 metrů složená z 18 tisíc dílů, vážící více než 10 tisíc tun, byla postavena za necelé dva roky a slavnostně otevřena za zvuku dělových salv 6. května 1889. Sloužila tehdy především jako vstupní brána na světovou výstavu. Přestože ji Pařížané nemilovali, byli zvědaví, co se uvnitř monstra skrývá, takže jen za první týden po otevření ji navštívilo téměř 30 tisíc lidí. A za první rok to byly dva miliony.
I poté měla stavba řadu odpůrců i mezi významnými osobnostmi. Kritizovali ji například spisovatelé Emil Zola, Alexander Dumas nebo Guy de Maupassant. Postupem času si na ni lidé začali zvykat a původně dočasná železná konstrukce se stala neodmyslitelnou součástí Paříže a jejím symbolem známým po celém světě.
Francouzský architekt inženýr Gustav Eiffel nebyl jen konstruktérem jedné věže, ale kupříkladu i autorem nosné kostry newyorské sochy Svobody. Také se podílel na budování Panamského průplavu, podle jeho návrhu byl postaven obloukový železniční most nedaleko Porta v Portugalsku či maják v Portoriku.
Do roku 1929 byla dominanta Paříže nejvyšší stavbou světa. Poté ji o 18 metrů přetrumfnul newyorský mrakodrap Chrysler Building. Mimochodem, dnes měří pařížská chlouba 324 metrů, neboť se na jejím vrcholu ještě tyčí anténa.
A proč vlastně nebyla zbourána, jak bylo původně plánováno? Protože začala fungovat i jako meteorologická stanice, rozhlasový vysílač a později centrum řízení letového provozu. A také se bohužel stala cílem zoufalců, kteří chtěli skoncovat se svým životem.
Sebevrazi se patrně nekochali výhledem, ale my, turisté se můžeme rozhlížet ze tří vyhlídkových plošin. První se nachází ve výšce 57 metrů a vyšlapeme na ni 345 schodů, přidáme-li dalších 359, ocitneme se na druhé plošině ve výšce 115 metrů. Samozřejmě můžete rovněž zvolit pohodlnou cestu výtahem, ale to není ono.
V prvním patře najdeme restauraci, kavárnu, směnárnu, kino nebo třeba poštu. Další restaurace je o patro výš. Ale ten nejlepší výhled na celou Paříž i okolí budete mít ze třetího patra ve výšce 274 metrů. Tam už opravdu schody nevedou a výtahem jste tam co by dup.
A kdyby se vám nechtělo cestovat až do Paříže, můžete se vydat na naši malou „Eiffelovku“ na Petřín. Pětkrát menší napodobenina slavnější dominanty Paříže byla slavnostně otevřena 20. srpna 1891, rovněž u příležitosti výstavy, konkrétně Jubilejní zemské. Jen budete muset vylézt na kopec po svých, neboť turisty oblíbená pozemní lanovka je nyní v rekonstrukci a má být zprovozněna příští rok.
Další zmenšené kopie Eiffelovy věže najdeme i v Tokiu, Las Vegas, čínském Shenzhenu či dokonce honduraské Tegucigalpě. Vidíte, původně nechtěli Eiffelovku ani v Paříži a teď ji chtějí po celém světě.
Ať už se vypravíte do metropole nad Seinou nebo nad Vltavou, přeji vám krásné zážitky a šťastné návraty.
Zpracováno na základě osobní návštěvy, výkladu průvodce Paříží a těchto materiálů: https://www.casopisstavebnictvi.cz/clanky-gustave-eiffel.html https://www.toureiffel.paris/fr
