Článek
Nedávno jsem psala o jednookém kapitánovi Carlosu Dardanovi, který bravurním manévrem zachránil všechny pasažéry i Boeing 737 a bez jediného škrábnutí přistál po výpadku obou motorů na travnatém náspu na pozemku NASA.
Dnes vás seznámím s pravděpodobně největším zázrakem v historii letecké dopravy. Přenesme se tedy do 22. listopadu 2003 do iráckého Bagdádu. Zde se právě chystá ke vzletu posádka nákladního Airbusu A300 společnosti DHL, dopravující poštu americkým vojákům. Tvoří ji osmatřicetiletý kapitán Eric Gennotte z Belgie, na postu druhého pilota mu sekunduje devětadvacetiletý Steeve Michielsen, rovněž Belgičan a pozici palubního inženýra zastává čtyřiapadesátiletý Mario Rofail ze Skotska.
V tu chvíli posádka absolutně netuší, že pár kilometrů od nich operuje teroristická skupina a chystá se zaútočit na první letadlo, které uvidí. Spolu s nimi se poblíž Bagdádu pohybuje i skupina francouzských novinářů, kteří zprvu nevěří chvástání teroristů, že útočí na letadla a právě teď se chystají jedno sestřelit. Po chvíli zjistí, že to myslí vážně, ovšem nemohou vůbec nic podniknout, jelikož teroristé jsou na rozdíl od nich ozbrojeni.
Airbus A300 se odlepuje od země a rychle stoupá, neboť piloti vědí, že v této zemi není bezpečno ani půl roku po válce a pod 3000 metrů výšky se mohou stát obětí útoku. Zanedlouho po startu ovšem ztrácí kontrolu nad řízením letounu a vůbec netuší, co se děje. Vzápětí hlásí palubní inženýr ztrátu dvou hydraulických systémů a za pár okamžiků vypadává i poslední třetí a letoun se tím pádem stává neovladatelným.
Bez hydrauliky nemůže posádka nijak ovlivňovat výšku a směr letu, náklon letounu, nevysune klapky ani sloty…. Zkrátka jediné, co funguje, jsou motory. Představte si to, jako kdybyste řídili auto a někdo vám ve vysoké rychlosti ukradl volant. Přesně tak na tom je teď posádka nákladního Airbusu.
A záhy zjišťují, že jim hoří konec levého křídla, což potvrdí i dispečeři na věži bagdádského letiště. Ano, terotisté se trefili raketou právě tam, narušili vedení hydraulické kapaliny a její ztráta vedla k výpadku všech hydraulických systémů. A aby problémů nebylo málo, z roztržené nádrže v křídle velice rychle uniká palivo.
Možná se teď ptáte, jak je možné, že nedošlo k výbuchu? Výbušné jsou pouze páry z leteckého paliva, kapalné nevybouchne. A jelikož byly nádrže úplně plné, palivo se nemohlo odpařovat.
Ale vraťme se zpět do kokpitu, kde je pilotům jasné, že tuto kritickou situaci musí okamžitě řešit. Mimochodem, výpadek všech hydraulických systémů je velice ojedinělým jevem a jak se s ním vypořádat, se piloti nikde na světě neučí ani netrénují na trenažéru. Nepočítají s ním ani žádné příručky, které mají posádky k dispozici pro případ nenadálých událostí. A proč? Protože se takto poškozené letadlo nedá ovládat a všechny předchozí pokusy vždy skončily katastrofou.
Naše posádka se přesto nevzdává, hlásí problém dispečerům na věži a žádá o povolení k návratu. Na letišti jsou okamžitě v pohotovosti všechny záchranné složky.
Letoun nekontrolovaně nabírá výšku až do 3800 metrů, pak prudce klesá, opět stoupá a stále dokola. Piloti přemýšlí, jak znovu získat kontrolu nad řízením, protože takhle se ve vzduchu dlouho neudrží, a hlavně tímto způsobem nepřistanou. Nabízí se jediné řešení, uřídit letoun pouze pomocí pák tahu motorů, automobilovou terminologií řečeno, přidáváním a ubíráním plynu.
Do této doby tuto metodu nikdo úspěšně nepoužil, ale nic jiného posádce nezbývá než to prostě zkusit. Musí přesně vystihnout, o kolik v tom kterém okamžiku zvýšit či snížit tah motorů, aby dokázali udržet správnou výšku. A nemají moc času, neboť z poškozené nádrže velice rychle uniká palivo. Snaží se co nejrychleji dostat na letiště a vymyslet, jak přistát.
A vyvstává další problém. Jelikož ztratili část levého křídla, letadlo má tendenci naklánět se na levou stranu. Tudíž kromě výšky musí vyrovnávat i stabilitu zvýšením výkonu levého motoru.
Mezitím, co posádka zápolí s řízením, teroristé vystřelují druhou raketu, neboť si všimnou, že letoun, který chtěli zničit, je stále ve vzduchu. Tentokrát naštěstí minou.
Hořící letoun vidí i piloti amerického vojenského vrtulníku letícího opodál a potvrzují posádce, že jim nehoří motor, ale konec křídla. Posádka poškozeného Airbusu má letiště nadohled a palubní inženýr ručně vysouvá podvozek. Bohužel vysunutí podvozku opět rozhodilo stabilizovaný letoun tak, že znovu začal nabírat výšku a ztrácet rychlost. Piloti musí okamžitě reagovat, jinak by to byl jejich konec.
Po chvíli se jim skutečně podaří stroj stabilizovat, dispečeři letiště jim uvolňují obě přistávací dráhy a zároveň je ujišťují, že záchranné složky jsou v plné pohotovosti.
První pokus o přistání se nezdařil, letoun je příliš vysoko a blízko, proto se posádka rozhodne manévr přerušit a pokusit se o nemožné znovu. Mezitím však požár zachvátil již téměř celé křídlo a také se piloti obávají, že jim dojde palivo. Druhý pokus proto musí uskutečnit co nejdříve. Tentokrát se jim povede dostat stroj níž a srovnat s dráhou. V tom přichází nečekaný poryv větru zleva a letoun doslova odhazuje. Naštěstí mají k dispozici obě dráhy, tak místo na plánovanou levou se musí pokusit přistát vpravo.
Řídící na věži vidí, že má letoun příliš vysokou rychlost, přibližně o 100 km víc než je běžné a mají obavy, že nevydrží podvozek a nebude jim stačit délka ranveje. Ale nedá se nic dělat, stroj se právě dotknul země a není cesty zpět. Řítí se po ranveji šílenou rychlostí a podvozek opravdu nevydrží. Vybočí z dráhy, boří se do písku a světě div se, zastavuje.
Naši hrdinové to dokázali! Jako jediní v historii letectví zvládli úspěšně přistát s poškozeným hořícím neřiditelným dopravním letadlem, které přišlo o všechny hydraulické systémy. Klobouk dolů! Všichni tři obdrželi nejvyšší vyznamenání, jaké může civilní pilot dostat.
A co dodat závěrem? Ať už se nikdy žádná posádka neocitne v jejich kůži.
Zpracováno na základě těchto materiálů:
https://youtu.be/Co55C9_UKBE?si=NbykmgGKoYwbAEo_
https://youtu.be/1J19m2AsD3U?si=I0fycvlXD6OwU-BO
