Článek
Jejich přepravu zajišťuje prostřednictvím malých letounů z aeroklubů a od soukromých vlastníků. Dvoučlenné posádky dopravují zdravotnický materiál především do východní Evropy, a to bez nároku na odměnu.
V rámci této mise startuje 22. dubna 1992 z francouzského města Lens 12 letounů na první etapu letu, do německého Erfurtu. Zde se rozdělí a následující den má 6 z nich pokračovat do Běloruska, 3 do Rumunska a 3 do polských Katovic. A právě o posledně jmenovaných bude nyní řeč.
Odlet z Německa komplikuje nepříznivé počasí. Přes střední Evropu, konkrétně přes Sasko, Čechy a Polsko přechází směrem k východu okluzní fronta spojená s nízkou oblačností, srážkami a mlhou. Panují naprosto nevhodné podmínky pro let, neboť tako malá letadla nejsou vybavena takovými sofistikovanými systémy jako velká dopravní a let za snížené viditelnosti a nepříznivých povětrnostních podmínek pro ně představuje značné riziko.
Ráno stihne vzlétnout pouze jeden stroj. Další odlety jsou odkládány a čeká se, až fronta přejde. V tu chvíli nikoho nenapadne, že by ji letadla mohla dohonit. Ale nepředbíhejme.
Je 23. dubna 13 hodin 17 minut a naše skupina konečně startuje. Počasí je opravdu na hraně či spíše za hranou. Pilot letounu, který má trojici strojů velet, hlásí po půlhodině letu řídícímu letového provozu v Drážďanech zhoršující se povětrnostní podmínky a čím víc letí na východ, tím více se počasí kazí. Ano, letouny dohonily okluzní frontu, o níž se posádky domnívaly, že už je dávno pryč a nemůže je nijak ohrozit.
Počasí se natolik pokazilo, že vedoucí pilot skupiny ztrácí orientaci a tak se všechny tři stroje odchylují od stanoveného kurzu na jih a kopírují naše hranice. Patrně ani neví, že českou hranici s Německem a Polskem tvoří v těchto místech hřebeny Jizerských hor, dosahující výšky přes tisíc metrů. Formace letí v mracích, z nichž se dostane ve výšce pouhých 100 - 150 metrů nad terénem v oblasti Bílého Potoka nedaleko Hejnic. To ovšem netuší, že se momentálně nachází v údolí, obklopeném ze tří stran vysokými kopci, jelikož v mlze nejsou vidět.
Všechny 3 letouny asi 10 minut krouží nízko nad údolím, piloti vůbec nevědí, kde jsou a hledají nějaký orientační bod. Vedoucí formace se rozhodne pro návrat na náhradní letiště a začne stoupat do potřebné výšky 4 000 stop, což je 1 219,2 metru. Tuto instrukci předává rádiem i zbylým dvěma posádkám Cessny a Piperu. Ale někde se stane chyba. Oba dva letouny sice začnou také stoupat, ale až o hodnou chvíli později a to se jim, respektive jejich posádkám stane osudným.
Jak jsem se již zmínila, údolí je lemováno vysokými kopci a právě na svahu jednoho z nich, Smědavské hory, skončí tragicky pouť prvního z dvojice, letounu Piper. O několik vteřin později a pár metrů výše naráží do hory i Cessna.
Vedoucímu skupiny se podaří hory přeletět. Ale nedaří se mu navázat rádiové spojení se zbylými dvěma posádkami. Přes značné problémy nakonec v 15 hodin a 55 minut úspěšně přistává v Drážďanech. Předtím ještě informuje řízení letového provozu o ztrátě spojení se svými kolegy a žádá o vyhlášení pátrání po nich.
To se záhy rozbíhá a trvá až do pozdních večerních hodin, bohužel bezúspěšně. Mezitím obdrží pátrací skupiny informace od obyvatel Bílého Potoka, kteří spatřili letouny naposledy a viděli, jak krouží nad jejich vesnicí. Poté zmizely v mracích a údajně byly slyšet rány připomínající náraz a zvuky lámajících se větví a stromů.
České a německé pátrací složky nasazují do akce vrtulníky Mi-2 a Mi-8, kterým pomáhá armádní Mi-17. Ráno se připojují i polští záchranáři se svým vrtulníkem. Pátrači stále doufají, že by mohl být někdo ze čtyř lidí ještě naživu. Bohužel, krátce před osmou hodinou ranní je všem jasné, že tuto tragickou havárii nemohl nikdo přežít. Posádka našeho vrtulníku Mi-2 totiž nachází trosky obou havarovaných letounů, které jsou rozesety téměř po celém svahu.
Vrtulník v těchto místech nemohl přistát, proto byla skupina záchranářů vysazena jinde a na místo musela dojít asi kilometr pěšky. Ostatně, stejně nebylo koho zachraňovat. Všichni čtyři členové posádek silou nárazu vylétli ven i se sedačkami a podle pozdějšího ohledání zemřeli okamžitě.
A co závěry vyšetřovací komise? Odborníci zjistili, že piloti měli potřebnou kvalifikaci a byli poměrně zkušení, rovněž tak letouny byly po technické stránce naprosto v pořádku. Avšak nebyla provedena dostatečná navigační příprava a rozhodnutí o návratu na záložní letiště bylo přijato pozdě.
Jako hlavní příčiny této tragické havárie označili vyšetřovatelé nedodržení stanovených meteorologických podmínek pro let za viditelnosti, nesprávné rozhodnutí velitele o pokračování letu, ztrátu orientace a odchýlení se od stanovené trasy.
Jelikož se jednalo o zahraniční letouny a posádky, naše státní letecká inspekce doporučila francouzskému leteckému úřadu přijmout opatření dle vlastního uvážení.
Tak smutně skončila humanitární mise, která měla pomoci druhým.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1091682868-osudove-okamziky/403235100081038/
https://www.denik.cz/regiony/vyroci-tragedie-pad-letadel-jizerske-hory-smedava-2022.html
https://genus.cz/regiony/liberecko/letadla-s-francouzskou-humanitarni-pomoci-se-roztristila-o-smedavskou-horu-bude-to-uz-tricet-let-n538635.htm
