Článek
Málokdo však ví, co všechno jí předcházelo.
První blok jaderné elektrárny ležící 100 km severně od Kyjeva kousek od hranic s Běloruskem, byl uveden do provozu v roce 1977, postupně mělo přibýt dalších pět. Již od počátku však provázela provoz elektrárny řada problémů.
V roce 2020 odtajnila ukrajinská vláda tisíce stran dokumentů, z nichž vyplynulo, že pouze od ledna 1978 do prosince 1982 zde došlo k 27 haváriím a 87 závažným poruchám zařízení. Z toho k 5 haváriím a 16 poruchám jen za rok 1982.
A nejen to, velké problémy provázely již samotnou výstavbu. Jednalo se o jednu z prvních jaderných elektráren, budovaných netradičním způsobem pomocí takzvaného modulárního systému, takže rám reaktoru nebyl celý zalit betonem. To by však nevadilo, pokud by stavbaři odvedli kvalitní práci.
Jenže velmi spěchali a také si asi potřebovali ulít nějaký ten materiál. Na stavbu byl totiž použit značně nekvalitní beton a mezi jednotlivými díly se záhy objevily praskliny a mezery. Experti prokázali, že pokud by byl použit beton vysoké kvality, která odpovídá příslušným normám a stavební práce provedeny správně, střecha reaktoru by se po výbuchu nezřítila dovnitř.
Ale zpět k haváriím, které předcházeli té největší na světě. K nehodě s únikem radiace došlo již krátce po spuštění prvního bloku elektrárny, v roce 1978. Samozřejmě se o ní nikdo nedozvěděl.
Ještě závažnější havárie postihla elektrárnu 9. září 1982. Při rutinní bezpečnostní zkoušce došlo k úniku páry z ventilačního potrubí. A v důsledku poklesu tlaku k rozsáhlému úniku radiace. První reaktor byl na určitou dobu odstaven a zaměstnanci, kteří nebyli očitými svědky, se o havárii ani nedozvěděli. Stejně tak vedení společnosti zatajilo její příčiny. Aby se nic nedostalo na veřejnost, dohlížela přímo na místě KGB.
Po havárii byla zvýšená radiace naměřena v okruhu 10 kilometrů, na některých místech přesahovala normu i 100 krát. A pouhé 3 kilometry od elektrárny se nacházelo padesátitisícové město Pripjať, postavené pro zaměstnance a jejich rodiny. Samozřejmě, že se nikdy žádné informace z mnoha havárií a úniků radiace k obyvatelstvu nedostaly. Jakmile by pracovníci vynesli ven jakoukoliv zmínku, nejen, že by okamžitě přišli o práci, ale čekalo by je ještě něco mnohem horšího.
A teď se dostáváme k inkriminovanému 4. reaktoru, který musel být dle příkazů shora uveden do provozu do konce roku 1983. Všichni zainteresovaní pracovníci byli pod nesmírným tlakem, protože stavba měla skluz. Finišovalo se opravdu v šíleném tempu a práce probíhaly nepřetržitě 24 hodin denně 7 dnů v týdnu. A aby se jeho spuštění stihlo, nebyly provedeny všechny povinné bezpečnostní zkoušky. To podle odborníků také hrálo roli v katastrofě, která se stala o tři roky později.
Zkrátka, tato jaderná elektrárna představovala časovanou bombu a bylo jen otázkou času, kdy se stane opravdu něco katastrofálního.
A představte si, že za rok po největší jaderné katastrofě v dějinách lidstva, byly zbylé tři bloky Černobylské jaderné elektrárny opět uvedeny do provozu a pracovaly až do roku 2000. V roce 2016 byl dohotoven nový sarkofág, který kryje zničený reaktor. Jeho výstavba stála více jak 2 miliardy euro a měl by vydržet 100 let. Bohužel nedávno jeho plášť poničila ruská raketa. K úniku radiace naštěstí nedošlo.
Doufejme, že o haváriích jaderných elektráren budeme už navždy pouze číst v historických análech a jaderná reakce bude využívána jen k mírových účelům.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://www.radiosvoboda.org/a/29280147.html
https://youtu.be/6aEP9OK8Ytg?si=ZqftSevyyoI4CV8w
https://youtu.be/Bedh-Ni2Hm0?si=f_N4UIo79OmqOHJI
