Článek
Do cílové destinace však nikdy nedoletí. Pojďme se na průběh letu a havárii, jejíž příčiny nebyly nikdy objasněny, podívat podrobněji.
Na palubě stroje, který obdržely ČSA před pouhými třemi měsíci a má nalétáno jen 766 hodin, se nachází 60 pasažérů (z toho 36 občanů Československa) a 8 členů posádky. První část letu do Shannonu probíhá naprosto klidně a bez jakýchkoliv problémů. Po doplnění paliva se letoun opět zvedá a míří přes oceán.
Kolem půlnoci přistává na drsném kanadském severu, ale vítá ho příznivé počasí. Je zataženo, 9 °C, dohlednost 24 km a vítr pouhých 13 km za hodinu. Kromě dotankování paliva se v Ganderu rovněž střídají posádky a cestující využívají hodinu a půl k občerstvení v letištní hale. A také tu přistupuje jeden pasažér, což nebývá obvyklé, neboť se jedná pouze o technické mezipřistání. Oním člověkem je pracovník kubánské letecké společnosti.
Do kokpitu usedá velice zkušený dvaapadesátiletý kapitán Bačovský, který má na svém kontě více jak 17 000 nalétaných hodin, z toho přes 5 000 právě na tomto typu letounu. Druhý pilot také není žádný nováček, za kniplem strávil více než 10 000 hodin. Kromě pilotů tvoří posádku ještě navigátor, radista, palubní inženýr a tři letušky.
V 1 hodinu a 40 minut po půlnoci vzlétá Il-18 k poslední etapě cesty. Ve vzduchu se však udrží jen 30 vteřin, dosáhne výšky pouhých 40 metrů a s přídí sklopenou dolů se v rychlosti 360 km/hod. řítí k zemi. Do ní naráží ve vzdálenosti 1 200 metrů od konce ranveje a ještě několik set metrů se setrvačností klouže po zemi, naráží do všeho, co mu přijde do cesty a rozpadá se na tisíce kousků. Zároveň s jeho destrukcí dochází k výbuchu a požáru, který je živen tisíci litry leteckého paliva z plných nádrží.
Vzhledem k tomu, že k havárii došlo v těsné blízkosti letištní plochy, byly záchranné složky na místě téměř okamžitě. Přesto v okamžik nárazu zahynulo 33 lidí včetně obou pilotů. Později v nemocnici zemřeli další čtyři, mezi nimi i pasažér, který přistoupil až v Ganderu. Na zemi naštěstí nikdo zraněn nebyl, neboť letoun dopadl těsně za letištní plochu do neobydlené oblasti.
Nutno vyzdvihnout naprostou profesionalitu všech záchranářů a rychlost zásahu, díky níž tuto hrůzně vypadající nehodu přežilo jakoby zázrakem 32 lidí.
Okamžitě po uhašení požáru a ukončení záchranářských práci se rozběhlo vyšetřování. Na místo katastrofy dorazili i naši odborníci, mezi nimi například vynikající letec RAF František Fajtl či velice zkušený vojenský pilot Jaroslav Dvořák.
Il-18 byl vybaven pouze jednou černou skříňkou, a sice zapisovačem letových údajů, který bohužel nefungoval. Tudíž vyšetřovatelé mohli vycházet pouze z ohledání trosek a výpovědí svědků. A ty se značně rozcházely. Podle palubního inženýra Rákose došlo k požáru v předním zavazadlovém prostoru ještě ve vzduchu. Rovněž přeživší letuška Jana Čepková vypověděla, že před pádem letounu slyšela obrovskou ránu připomínající výbuch.
Stejně rozporuplné jsou i výpovědi pasažérů a pozorovatelů na zemi. Někteří tvrdí, že letoun padal k zemi již hořící, jiní jsou přesvědčeni, že požár a výbuch nastaly v důsledku nárazu do země, což potvrdili po podrobném prozkoumání trosek i vyšetřovatelé.
Co tedy mohlo být příčinou náhlého pádu letadla? Odborníci se zaměřili na hmotnost letounu a zjistili, že maximální povolená byla překročena přibližně o 190 kg. Což prakticky nehraje roli a příčinou pádu to být nemohlo. Dále zjistili, že piloti stahli klapky dříve, než měli. Tento úkon sice provedli v nižší výšce, ale při správné rychlosti, tudíž ani tento manévr nemohl být sám o sobě ani současně s mírně překročenou hmotností příčinou havárie. Vyšetřovatelé provedli řadu simulací a letových zkoušek a tyto možnosti s jistotou vyloučili.
Trochu světla do vyšetřování vnesl palubní inženýr, který si vzpomněl, že kapitán těsně před pádem hlásil nemožnost ovládat výškovku a údajně s ní marně zápolil i druhý pilot. Tak se vyšetřovací komise zaměřila na tuto oblast. Po důkladném ohledání trosek však zkonstatovala, že všechny přístroje včetně řízení pracovaly správně.
Zbývá jediné, a sice chyba pilota. Po zatažení klapek je nutno mírně přitáhnout knipl k sobě a zvednout tím příď. V tomto případě však svědkové na zemi zaznamenali, že nos letadla naopak směřoval dolů. A jakmile letoun příliš sklopí příď, sníží se vztlak, což znamená, že se stroj neudrží ve vzduchu a spadne.
K chybě mohla přispět i naprostá tma, neboť přibližovací světla za koncem dráhy byla vypnutá. A někdy se piloti místo na přístroje, v tomto případě na umělý horizont, spoléhají na vlastní vjemy, které často dokážou klamat. Ale že by se dopustila školáckých chyb tak zkušená posádka? To se ani nechce věřit.
Vyšetřování se táhlo rok a půl a příčina nehody nebyla nikdy stanovena pro nedostatek důkazů.
O tomto leteckém neštěstí je známo poměrně málo a nepomohou nám ani tehdejší média, neboť strana a vláda se jako vždy snažila tuto havárii ututlat. V socialistické společnosti se přeci nic takového nemůže stát a sovětské stroje nepadají. Velice stručně se o ní zmínil pouze deník Svobodné slovo.
V roce 2015 byla na místě havárie na památku obětí odhalena pamětní deska.
Dnešní moderní letadla jsou vybavena sofistikovanými přístroji a systémy, které dokážou spoustě havárií zabránit, ovšem lidskou chybu stoprocentně eliminovat nelze. Přesto je letecká doprava stále tou nejbezpečnější. Tak neváhejte a vzhůru do oblak!
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://web.kurzy.cz/wiki/w/index.php?title=Let_%C4%8CSA_523&oldid=15986805
https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/tragicky-let-csa-ma-v-kanade-pamatnik-prezivsi-vzpominaji_347710.html#gsc.tab=0
https://www.idnes.cz/technet/technika/letadlo-csa-havarie-zari-1967.A120925_120009_tec_technika_sit
https://www.denik.cz/ze_sveta/v-kanade-byl-odhalen-pamatnik-obetem-nehody-letounu-csa-z-roku-1967-20150630.html
