Článek
Ale dosáhnout této nejvyšší hokejové mety bylo pro mladíky z východního bloku absolutně nemožné.
Aby se jejich sen stal skutečností, museli nejprve emigrovat. Co je na nelehké cestě za svobodou potkalo a jaké překážky museli zdolat, než se jim splnil největší sen? To si povíme právě teď. Ale ještě předtím zabrousíme do 50. a 60. let minulého století a připomeneme si dětství budoucích legend a dobu, v níž vyrůstali.
Marián, Peter a Anton se narodili Stanislavu a Františce jako třetí, čtvrtý a pátý syn. Kompletní rodina čítala 8 členů, po pěti zástupcích mužského pohlaví se nakonec rodiče dočkali i dcery. V panelákovém bytě na bratislavském sídlišti bývalo hodně těsno, ale živo a vládla tam láskyplná atmosféra. Otec Stanislav, inženýr zabývající se projektováním vodních elektráren, se netajil svým antikomunistickým postojem a pokrokovými názory a ve stejném duchu vychovával své děti. Maminka Františka se starala o početnou rodinu a zajišťovala chod domácnosti.
A kde se u tří bratrů vzala láska k hokeji? Tenkrát ještě v zimě mrzlo, sídlištní hokejoví nadšenci každý rok polévali plácek mezi paneláky a vytvářeli tak improvizované kluziště. Tam se místní chlapci den co den honili za pukem a vévodila jim právě bratrská trojka Šťastných. Hoši měli soutěživého ducha a rodiče záhy rozpoznali jejich talent. A tak začali hrát hokej v bratislavském mládežnickém klubu.
Nejstarší z trojice Marián, ročník 1953, se nejlépe cítil na pozici pravého křídla a zůstal jí věrný po celou dobu své kariéry. O tři roky mladší Peter obsadil post středního útočníka a na levém křídle hrál nejmladší Anton. Tak se začala psát historie nejslavnějšího bratrského hokejového útoku na světě. Historie, která začala na bratislavské sídlištní louži a vyvrcholila za tou velkou, v nejslavnější hokejové lize na planetě Zemi. Ale cesta na hokejový Olymp byla dlouhá a trnitá, ostatně posuďte sami.
Jako začínající sportovci bratři čím dál tím více vnímají negativa socialistického zřízení a cítí se sešněrováni zákazy a příkazy. Čím jsou úspěšnější a občas se dostanou na západ, tím častěji si uvědomují obrovské rozdíly mezi dvěma světy, světem svobody a totality.
Postupem let hrají v reprezentaci, na mistrovství světa i olympiádě. Ale nemohou si vybrat klub, o zahraničním angažmá ani nemluvě. Ano, žijí si určitě lépe, než drtivá většina občanů tehdejšího Československa, mají nové prostorné byty, auta, která v té době také nejsou samozřejmostí, ale chybí jim to nejdůležitější, svoboda rozhodování. Stát se o vrcholové sportovce stará, chce si tím pojistit, aby nezdrhli. Jenže v případě bratrů Šťastných a dalších, kteří je následovali, se papaláši přepočítali. Ale nepředbíhejme.
Možná si řeknete, vždyť hokejoví reprezentanti jezdívali na západ i za totality, tak tam mohli rovnou zůstat. Jenže ono to tak jednoduché nebylo. Byli hlídáni estébáckými agenty doslova na každém kroku. Příslušné orgány měly o jejich pohybu absolutní přehled, kam se hrabe Google!
Marián, Peter i Anton vědí, že tudy cesta nevede, přesto se nevzdávají. Roky plynou, ale bratři stále věří, že si v nejprestižnější hokejové lize na světě zahrají. A v srpnu 1980 se začíná jejich sen pomalu naplňovat. Československá hokejová reprezentace odjíždí na přípravný turnaj do rakouského Innsbrucku. A tam se Peter s Antonem konečně odhodlají k činu (Marián se turnaje neúčastní). Již pár let zpátky dostali nabídku hrát za Quebec Nordique, tak volají prezidentovi tohoto kanadského klubu a hlásí, že jsou připraveni.
Šéf klubu společně s personálním ředitelem tedy nelení, sednou na první letadlo do Evropy a na druhý den jsou v Insbrucku. A společně s bratry začínají snovat plány, jak se co nejdřív a hlavně nenápadně dostat do Vídně na kanadskou ambasádu, aby mohli emigranti požádat o politický azyl v kolébce ledního hokeje. Funkcionáři, kteří náš národní tým doprovázejí, začínají něco tušit, protože Peter s Antonem zmizeli z hotelu. Jenže než se vzpamatují, bratrská dvojice společně se zástupci kanadského týmu je již na cestě do Vídně.
Estébáci se ještě pokoušejí zabránit odletu spoje do Montrealu, ale marně. Jenže aby nešlo všechno tak hladce, objeví se nečekaný problém. Peter chce vycestovat i se svojí manželkou, která je v osmém měsíci těhotenství a z těchto důvodů ji nechtějí pustit na palubu letadla. Nekonec se šéfům hokejového klubu a zástupcům kanadského velvyslanectví podaří palubní personál přesvědčit, a tak všichni tři vzlétnou vstříc svému americkému snu.
A co Marián? Ten spolu s manželkou a třemi dětmi zatím zůstává v Bratislavě a přemýšlí, jak se dostat za svými bratry. Nachází se ovšem ve velmi svízelné situaci, neboť po útěku bratrů je bedlivě střežen státní bezpečností. Nemůže však s útěkem otálet, jelikož je nejen vyloučen z reprezentace, ale komplet odstaven od vrcholového hokeje. Potřebuje se dostat do Kanady dříve, než ztratí formu. Jenže jak, když je stále sledován? Musí špehy nějak obelstít. A tak začne rekonstruovat dům a kupovat nový nábytek, aby to vypadalo, že se chce v Bratislavě opravdu usadit natrvalo a na žádnou emigraci nepomýšlí.
Jenže opak je pravdou. Zároveň s rekonstrukcí rodinného sídla plánuje útěk, a to do nejmenších detailů. V roce 1981 společně s rodinou odjíždí na dovolenou do Maďarska. Do země, která je součástí východního bloku, nepotřebuje žádné vízum a soudruzi mu v návštěvě socialistického státu nemohou bránit. Odtud je poměrně snadné dostat se do Jugoslávie, která tvoří jakýsi předěl mezi východním a západním blokem. A ta vydá rodině Šťastných přesně to, co potřebují, tranzitní víza do Rakouska. Odtud volá Marián, stejně jako před rokem Peter, šéfovi Quebec Nordique, který rodině okamžitě pomůže a za pár dnů se všichni tři excelentní hokejoví útočníci se svými rodinami mohou radovat ze setkání.
Všichni tři bratři záhy získávají kanadské občanství a pak už jim nic nebrání postavit útočnou řadu v týmu Quebec Nordique a žít si svůj sen. Peter je hned v první sezóně vyhlášen nejlepším nováčkem NHL, Anton za úvodní sezónu nastřílí 39 branek a když se k nim následující rok přidá Marián, vytvoří legendární bratrskou trojici, která se stane postrachem soupeřů.
Peter odehrál v NHL více jak 1100 zápasů a stal se jedním z nejproduktivnějších hráčů 80. let. Svoji hvězdnou kariéru ukončil v roce 1995. Marián byl nucen odejít z profesionálního ledu o několik let dříve kvůli vážnému zranění, ale hokeji zůstal věrný dál. Anton po skončení kariéry v NHL přesídlil do Švýcarska, kde se rovněž věnoval hokeji na vrcholové úrovni.
Všichni tři bratři během působení v NHL představovali dokonalý tým v týmu. Pasovali k sobě jako dílky puzzle a ukázali, že evropští hráči se v Americe rozhodně neztratí, naopak vyniknou. Vytřeli zrak všem pochybovačům a kombinací talentu, odvahy a vytrvalosti se dostali až na samý vrchol. A ten nejbláznivější klukovský sen dokázali proměnit ve skutečnost.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/jrkz4IDsPS0?si=zSmSaffhMeSeLgDZ
Peter s Antonem utekli, Marián měl problémy s StB. Nakonec se bratři Šťastní zapsali do historie NHL | iROZHLAS - spolehlivé zprávy https://share.google/3NTmqQAjODzZrEExf
Žili byli bratři tři… Sourozenci Šťastní se v NHL postarali o neopakovatelný majstrštyk - Sport.cz https://share.google/auomtcQL3avISGs0Q
