Článek
V prosinci 1965 uzavřeli tehdejší vrcholní představitelé ČSSR a SSSR přísně tajnou dohodu o rozmístění jaderných zbraní na území Československé socialistické republiky. A vzápětí se začaly budovat rovněž přísně tajné podzemní prostory pro jejich uskladnění.
Jeden z těchto skladů, nacházející se v bývalém vojenském výcvikovém prostoru Jince u obce Míšov, se zachoval dodnes. Nesl název Javor 51. Další tajné podzemní skladiště Javor 52, bylo vybudováno ve vojenském výcvikovém prostoru Ralsko nedaleko Bělé pod Bezdězem a třetí, Javor 50, v Červeném Újezdu u Bíliny. Všechny tyto stavby byly naprosto totožné.
A stejná úložiště jaderných zbraní či jejich pozůstatky najdeme dodnes i v ostatních zemích Varšavské smlouvy: V Polsku, Maďarsku, bývalé DDR a Bulharsku. Rumuni na svém území jaderné zbraně neměli.
Do těchto skladišť byly naváženy jaderné hlavice z tehdejšího Sovětského svazu a sklady obsluhovány jejich vojáky. Takže na našem území se pohybovalo několik stovek příslušníků sovětské armády ještě dávno před okupací. V srpnu 1968 jich sem vtrhlo dalších 75 tisíc a od této chvíle až do jejich odsunu v roce 1990, do jaderných skladů noha Čecha nevkročila. Naše armáda neměla tušení, co se za zdmi tajných objektů, o nichž věděli jen stranické a státní špičky, vůbec děje.
Každý sklad sestával ze čtyř kójí, do nichž se vešlo celkem 120 jaderných hlavic pro střely krátkého doletu. Takže celkem jich mohlo být na našem území 360, přičemž jediná z nich by byla schopna zlikvidovat město velikosti Plzně.
Jaderné sklady podléhaly nejvyššímu utajení, ani ostraha netušila, co vlastně hlídá. Naproti tomu jejich nosičemi jsme se i chlubili. Například při vojenské přehlídce 9. května 1965. Mimochodem, tyto části jaderných zbraní jsme obdrželi ještě před vybudováním skladů pro hlavice.
A jak případné nasazení těchto zbraní mělo vypadat? Nedaleko každého skladu existovalo takzvané styčné místo, kam měly být na základě rozkazu přivezeny rakety, ty osazeny hlavicemi a do dvou hodin připraveny k použití. Odpalovací zařízení měli obsluhovat vojáci z dělostřeleckých armádních oddílů. Pro úplnost, tyto jaderné zbraně patřily sovětům, kteří by je v případě válečného konfliktu vydávali naší armádě. Ta o nich kromě ministra obrany a náčelníka Generálního štábu, neměla ani tušení.
Zato sovětští vojáci, kteří sklady obsluhovali, ještě léta po svém odsunu s nostalgií vzpomínali na roky strávené u nás, jezdili k nám a potvrzovali, že v těchto tajných podzemních prostorách se opravdu jaderné hlavice skladovaly.
V blízkosti městečka Bělá pod Bezdězem se nacházel objekt Javor 52. Přestože jsem nedaleko bydlela, o jeho existenci jsem neměla nejmenší tušení, stejně tak jako ostatní lidé žijící v okolí. Dověděli jsme se o něm až v roce 1990 v souvislosti s odsunem okupačních vojsk. Po jejich odchodu byly všechny tyto objekty předány Československé armádě. Javor 51 byl nějakou dobu využíván Českou národní bankou jako depozit neplatných mincí a v roce 2012 tu bylo zřízeno muzeum.
Přítomnost jaderných zbraní na území Československa potvrdil i armádní generál Miroslav Vacek a velitel Střední skupiny sovětských vojsk.
Doufejme, že tato kapitola naší historie je navždy uzavřená a žádná podobná se nikdy neotevře.
Zpracováno na základě těchto materiálů: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/213452801400018/ https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/akce-javor-sklady-jaderne-munice-v-ceskoslovensku.A171124_111258_vojenstvi_erp https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/tajne-sklady-jadernych-zbrani-v-ceskoslovensku-hledali-reporteri-ct-38835
