Článek
Na webu píšou, že se můžete zaregistrovat do evidence uchazečů o zaměstnání i online, tak to zkusíme. Ano, opravdu to funguje, ale osobním návštěvám úřadu se stejně nevyhnete. Při online registraci, po ověření, že vy jste opravdu vy, přes bankovní nebo e-identitu, vyplníte dotazník, přiložíte své curriculum vitae a odešlete jedním kliknutím.
Paráda, řeknete si, registraci mám za sebou. Jenže ono tomu tak docela není, neboť se vám záhy ozve kontaktní pracovnice (používám femininum, jelikož mužů zde najdete pomálu) a pozve vás na schůzku. Předáte jí zápočtový list od posledního zaměstnavatele a doklad o nejvyšším ukončeném vzdělání. A dostanete dotazník! Ano, čtete správně. Tentýž, který jste vyplňovali online, tentokrát vyplníte růčo na papíře, respektive formuláři. Nějak nepobírám… Pak obdržíte průkazku, která se nazývá „Kontaktní karta klienta“, a měli byste si do ní psát termíny návštěv. Ve výsledku je úplně jedno, kam si je zapíšete, jestli do mobilu, do hlavy nebo na papír. Za mě bych průkazku zrušila úplně, případně zřídila elektronickou.
A co dál? Paní referentka vám vytiskne 1 až 2 nabídky pracovních pozic z databáze ÚP podle vašeho vzdělání, praxe a požadavku. Teda možná, někdy taky nenajde vůbec nic, tak vás alespoň pozve na příští návštěvu za měsíc. Vlastně ne, není to všechno, ještě vás bude lanařit do různých programů, počínaje kurzem počítačové gramotnosti pro klienty digitální technikou nepolíbené až po program pro starší a pokročilé kategorie 55+ s názvem „Věk není překážkou“.
A právě ten mě zajímá, tak se na něj podíváme podrobněji. Počítám, že bude obsahovat například přednášky psychologů, besedy s psychoterapeuty, které zvýší vaše sebevědomí v případě stého odmítnutí potencionálním zaměstnavatelem nebo dodají trpělivosti, když protistrana zaujímá pozici mrtvého brouka. Taky třeba bude zahrnovat přednášky odborníků na komunikaci, vystupování na veřejnosti a naučí vás, jak prodat vše, co ve vás dříme. Hm, to jsem se sakra přepočítala. Program spočívá v tom, že místo jedné úřednice se o vás budou starat dvě. První, zmiňovaná v úvodu, vám bude nadále vyhledávat a tisknout nabídky práce z databáze úřadu, druhá z různých internetových pracovních serverů. Nebudu je jmenovat, aby to nebyla reklama, ale určitě jste o nich již slyšeli. No, to si můžu najít sama, kvůli tomu nemusím chodit na pracák, že? A procento lidí, kteří nemají počítač, internet nebo alespoň chytrý telefon a neumí se pohybovat v online prostoru, je v kategorii práceschopného obyvatelstva mizivé.
Jediné plus tohoto programu spočívá v tom, že je dotován z prostředků Evropské unie, takže když se vám podaří sehnat práci, může váš zaměstnavatel obdržet dotaci na část vaší mzdy po dobu šesti měsíců. Tak jsem nelenila a vyzkoušela, jak to funguje v praxi: Oslovila jsem 30 firem různých velikostí od malinkých s.r.o. až po nadnárodní společnosti s nabídkou možnosti získání dotace z prostředků EU. A výsledek? Ozvaly se mi 3 s prakticky totožnou odpovědí: „Děkujeme za váš zájem a nabídku. Vhodnou pracovní pozici pro vás nemáme, ani žádnou zřizovat nebudeme.“
Tady jsme nepochodili, tak co nám pracák ještě nabízí? Rekvalifikaci. A dokonce vám ji zaplatí! A ještě budete po dobu studia pobírat takzvaný příspěvek při rekvalifikaci, který bývá vyšší, než podpora v nezaměstnanosti. Seznam nabízených rekvalifikací najdete na webu ÚP. Vypadá to lákavě, ale má to háček, přesněji řečeno háčky: Nikdo vám nezaručí, že ve vybraném oboru opravdu seženete práci. Z nabídky mne zaujala rekvalifikace na počítačového grafika. K této profesi jsem přičichla v redakci inzertního časopisu a reklamní agentuře, takže vím, co obnáší. A teď se dostáváme ke druhému háčku: Za dva týdny, respektive 10 pracovních dnů po 8 vyučovacích hodinách, se nikdo počítačovou grafiku pořádně nenaučí, ta se studuje 4 roky. Ledaže by tento obor již ovládal a potřeboval pouze příslušné osvědčení. A rekvalifikace na počítačového programátora? Totéž v bledě modrém. Taky mne zaujal kurz pilota dronu. Tady nedokážu posoudit, jestli je možné naučit se ovládat bezpilotní letoun za 80 hodin včetně teorie a hlavně vůbec netuším, kdo by mne v této profesi zaměstnal.
Takže, chcete-li získat další profesní glejt do sbírky, pak OK, ale hledání práce vám rekvalifikace příliš neusnadní. Ledaže byste se rekvalifikovali na některou z nedostatkovým profesí, třeba elektrikáře, instalatéra, pokrývače nebo obráběče kovů.
Výsledný obrázek si sestavte sami, já už ho mám: Řada mých přátel, známých a bývalých kolegů alespoň jednou v životě ztratila práci, ale na pracáku ji nikdo nenašel.
