Článek
Uprchlíci, většinou ženy s malými dětmi, se ocitli v cizí zemi, často s veškerým svým majetkem v několika taškách.
Naše humanitární centra praskala ve švech pod náporem potřebných trvanlivých potravin, hygienických potřeb i oblečení, které darovali jak velké firmy, tak i lidé, kteří mají hluboko do kapsy. U nás v sokolovně jsme už neměli špagety, konzervy, rýži a toaleťák ani kam dávat.
Jako houby po dešti se vyrojily stovky charitativních fondů, dlužno podotknout, že i těch podvodných. Zkrátka, vždy se najdou hyeny, snažící se zbohatnout na cizím neštěstí.
A my, obyvatelé české kotliny, známí ve světě svojí štědrostí a ochotou pomáhat lidem v nouzi, jsme se mohli přetrhnout. Na účtech charitativních organizací přibývaly miliony, řada lidí se srdcem na dlani poskytla uprchlíkům i bydlení. Svět zíral, co dokáže jedna malinká zemička uprostřed Evropy.
Čas plynul a najednou jako když utne. Nadšení ochablo a chuť pomáhat napadené zemi a její armádě zůstala jen těm nejvytrvalejším a lidem, kteří mají na Ukrajině přátele, jako třeba já.
Uprchlíky, které jsme před časem vítali s otevřenou náručí, začali někteří našinci nenávidět a prohlašovat, že tu nebudou živit nějaké přivandrovalce. Vážení, je tomu přesně naopak, oni živí nás, naše seniory a nemakačenky, žijící ze sociálních dávek. Drtivá většina přišedších z Ukrajiny totiž dávno pracuje a mnohdy za tak mrzký peníz, za který vy byste nedělali ani minutu. Tak mi řekněte, co vám na těchto skromných a pracovitých lidech vadí? Oni se nezměnili, změnili jste se vy.
Putin nedostal Kyjev za tři dny ani za tři měsíce a nedostane ho ani za tři roky. Válka trvá již více jak tisíc dnů.
A těch tisíc dnů se obyvatelé okupované a denně bombardované země, kteří museli opustit své domovy, snaží začít nový život v cizině, učí se jazyk a pokoušejí se sehnat pracovní uplatnění ve svém oboru, aby nemuseli s vysokoškolským vzděláním nádeničit v montovně.
Tisíc dnů se bojí o své blízké, kteří museli zůstat na Ukrajině, o své partnery, syny a otce, kteří bojují na frontě nebo o své rodiče, kteří by již tak dalekou cestu nebyli schopni absolvovat.
Tisíc dnů mají strach o své příbytky, pokud ještě vůbec nějaké mají a o svá hospodářství nebo živnosti, které z důvodu bezpečnosti museli opustit.
Myslím, že nikdo z vás by nechtěl být v jejich kůži, tak jim tuto svízelnou situaci ještě víc neztěžujte.
Toužíte-li po tom, aby se co nejdříve vrátili domů, můžete jim k tomu pomoci. Jak? Jednoduše, podpořte finančně ukrajinskou armádu, aby válka brzy skončila, tak jako to dělám já od jejího počátku. Můžete přispět do některého z mnoha charitativních fondů či dobročinných sbírek, například na platformě Donio, prostřednictvím organizace Člověk v tísni, a podobně.
Chcete-li, aby vaše peníze sloužily dobré věci co nejdříve, můžete je poslat přímo konkrétnímu útvaru nebo brigádě ukrajinské armády. Ty pořádají sbírky na konkrétní účely, například na nová auta, drony, spací pytle a další vybavení. Kontakty s čísly účtů najdete na sociálních sítích a dají se bez problémů ověřit.
Z ukrajinských fondů mohu doporučit dobročinný fond „Vrať se živý“ (Повернись живим), do něhož přispívám prostřednictvím sbírek, které organizuje kapitán největšího letounu světa, pan Dmytro Antonov. Tento ohromně charismatický člověk se srdcem na pravém místě právě vyhlašuje již třetí sbírku. V první jsme společně s leteckými fanoušky z celého světa vybrali více jak 3 miliony hřiven na bezpilotní průzkumné letouny, v minulé sbírce přes 3,5 milionů hřiven na bezpilotní letouny Shark a nyní budeme sbírat finanční prostředky na mobilní řídící pult. Máte-li chuť se připojit, veškeré podrobnosti najdete na kapitánově youtube kanálu Dmytro Antonov.
Tato válka není záležitostí jednoho národa kdesi na východě Evropy, nýbrž nás všech. A je třeba udělat vše proto, aby se za chvíli válečné scény neodehrávaly i na našem dvorku.
