Článek
A smutné je, že hlavní podíl viny na tom nesou jejich rodiče, případně prarodiče. Ostatně, posuďte sami.
Je krátce po půl osmé a před školou, respektive školičkou (pouze I. stupeň ZŠ) a v přilehlých ulicích větší zácpa než v Praze v pátek odpoledne. Pohled na pomalinku sunoucí se vozidla připomíná situaci před občerstvením McDrive: Auto se školákem zajede až těsně ke vchodu a ten či ta vystoupí, většinou zírajíc do mobilu, udělá dva kroky a je uvnitř. A tak stále dokola, dokud poslední žáček nezmizí v útrobách školy.
Úplně jiná podívaná se mi naskytne o pár set metrů dál. Potkám malou skupinku těch nejmladších žáků. Ano, jdou opravdu pěšky, baví se a cestou dělají blbosti stejně jako my kdysi před lety. Ti jsou přespolní, do školy jezdí autobusem a od zastávky jdou ještě kilometr do kopce. To je paradox, co? Místní dětičky, které bydlí doslova za rohem, si vozí zadky v autě a kynou a kynou. Stejná cesta je samozřejmě čeká i domů, kam by pohodlně došly pěšky maximálně do deseti minut.
Namítnete, a co bezpečnost, co kdyby dítě někdo přepadl, obtěžoval, či dokonce srazil autem? Drtivá většina z nich nemusí přecházet žádnou frekventovanou ulici a u nás na malém městě či spíše větší vesnici, se žádné kriminální delikty nedějí. A pro bezpečnou cestu dětí do školy tu dělají maximum. Kupříkladu u přechodů pro chodce ráno hlídkují příslušníci městské policie.
Ještě nahlédneme do večerky v těsném sousedství školy. V pravé poledne jsou jejími jedinými návštěvníky pouze děti. A nákupy? Klasika: Energetické nápoje, chipsy a přeslazené tyčinky. Přitom v prodejně najdeme i pestrý sortiment kvalitního ovoce, ale to děcka vůbec nezajímá.
A odpoledne jdeme za školu na multifunkční, perfektně vybavené, veřejnosti přístupné hřiště. A pozor! Dokonce tam někdo je! Parta kluků tak kolem deseti let hraje fotbal. No jo, jenže když přijdu blíž, zjistím, že to nejsou Češi, nýbrž Ukrajinci. České děti sedí opodál na lavičce a taky si hrají, na mobilu.
Nemusíte své potomky bezpodmínečně nutit ke sportu, když je nebaví nebo pro něj nemají vlohy. Tudy cesta nevede, vhodnější bude přimět je k běžnému pohybu a pozměnit životní styl.
Stačí kupříkladu obyčejná procházka do přírody, spojená s bojovou hrou, výšlap na hrad místo odpoledne v nákupním centru, plavání v přehradě místo válení se doma u bazénu a dovolená s polopenzí místo all inclusive ve stylu „sněz, co se do tebe vejde, když jsme si to zaplatili“. Mimochodem, takový pobyt na čerstvém vzduchu spojený s trochou pohybu vás povzbudí víc, než energetický nápoj.
Čísla, uváděná dětskými lékaři a odborníky na hubnutí, jsou opravdu alarmující: Polovina dětí mezi 11. a 13. rokem věku má problémy s nadváhou, u teenagerů mezi 13 a 17 lety je to každý čtvrtý. Pediatři se dokonce setkávají s dětmi, jejichž hmotnost značně přesahuje 100 kilogramů, což je opravdu na pováženou. Ono se ani není čemu divit, když problémy s nadváhou má 60 % celé české populace a toto číslo rovněž roste.
A ruku v ruce s obezitou jde diabetes, vysoký krevní tlak a srdeční choroby, které kdysi bývaly u dětí opravdu vzácností. Tady už nejde jen o estetickou záležitost. Tak mějte na paměti zdraví svých dětí, dokud je čas!
Zpracováno na základě vlastních poznatků a tohoto materiálu: https://youtu.be/89T9sF-E94U?si=n6PqM_kUWRiIIGO8
