Článek
Ale rozhodně nejsem zastáncem názoru, že se ho děti musí povinně učit již od první třídy nebo dokonce od školky. Jednak mám alergii na slovo „povinně“ a zdaleka nejsem jediná. Pamatuji totiž dobu totalitní, kdy u nás vládl rudý bratr komunista a povinně jsme museli chodit do pionýra, na brigády a do prvomájového průvodu.
Vše, co děti musí dělat odmala povinně, se jim brzy zprotiví. Naopak, mají-li možnost volby, vyberou si, co je baví a zvolený předmět nebo činnost jim půjde o poznání lépe. Nehledě na to, že pěti, šestileté děti mnohdy neumí mluvit ani česky, postrádají slovní zásobu, vyjadřovací schopnosti jsou na bídné úrovni a často zápolí s logopedickými vadami. Nedovedu si představit, jak by přitom zvládaly ještě další jazyk.
Ideální je výchova ve vícejazyčné rodině. Ale ne každý má to štěstí jako například moje spolužačka od první třídy a dlouholetá kamarádka Romana. Její otec byl Čech, maminka Němka, doma mluvili česky a německy, a tak oba jazyky považovala za svoji mateřštinu a ovládala je úplně stejně.
Také je prokázáno, že čtrnáctidenní pobyt v cizině mezi rodilými mluvčími, je pro děti podstatně přínosnější než rok biflování cizího jazyka ve školních lavicích. A ze zahraničních pobytů se navíc vrátí bohatší o nevšední zážitky a nové kamarády, s nimiž mohou v cizojazyčné konverzaci pokračovat. Rozhodně bych jazykové pobyty upřednostnila například před lyžařským výcvikem. Pokud se děti tomuto sportu věnují odmala, lyžovat umí a kdo ne, za týden se to stejně nenaučí.
Nyní se vrátíme z ciziny zpět domů, podíváme se na naši mateřštinu a trochu do historie. V 70. letech minulého století bylo běžné, že nám rodiče nebo prarodiče četli, učili nás básničky a společně jsme zpívali. Naše generace tuto tradici při výchově potomků ještě dodržovala. A dnes? Velmi často slýchám: „Tu máš mobil a hraj si!“ Ano, dítě se zaručeně zabaví a máte od něj na chvíli pokoj. Ale to je všechno, výchovný účinek veškerý žádný.
A ani s přibývajícím věkem se situace kdovíjak nezlepší. Rodiče bývají dlouho v práci, děti online a komunikace se zúží na otázky: „Co bylo ve škole? Máš hotový úkoly?“ Potomek cosi zamumlá, aniž by zvedl hlavu od displeje a jede dál. A když se někdy zvedne a jde ven, sedne si na lavičku ke svým kamarádům a všichni se dál hrbí nad svými mobily, pohrouženi do tajemného světa jedniček a nul, s nezbytnou kapucí na hlavě, aby se dokonale izolovali od okolního světa a jeden od druhého. A veškerá komunikace se smrskne maximálně na pozdrav.
A co třeba taková povinná četba? Za mých mladých let musel i ten, koho čtení nebavilo, přelouskat nějakou tu knížku, aby měl ponětí, o čem je. Dnes se nemusí namáhat, obsah si jednoduše vygooglí a tím si slovní zásobu zrovna moc nerozšíří.
Komunikace v mnohých rodinách silně vázne a školka to nespasí, tudíž si myslím, že prvňáčci budou mít dost starostí s češtinou. Tak jim nepřidělávejte další s povinným cizím jazykem a dejte jim možnost volby, ať tu nemáme opět nový „mus“.
