Článek
Historie rukopisu, který dostal název podle svého nálezce Wilfrida Voynicha, je stejně tajemná jako kniha sama. Jejím prvním prokázaným vlastníkem byl pražský alchymista Jiří Bareš. Po jeho smrti, v druhé polovině 17. století přešla na základě závěti do rukou rektora Univerzity Karlovy Jana Marka Marciho. Posledním známým vlastníkem byl německý učenec Anthanasio Kircher, který se stejně jako předchozí pánové pokoušel rozluštit neznámé písmo. Ani jemu se to nepovedlo a od té doby není další osud tohoto záhadného obsáhlého rukopisu zmapován.
Až v roce 1912 ho objevil v jedné italské jezuitské knihovně knihkupec a antikvář Woynich, podle něhož dostala záhadná kniha název.
Její obsah se pokoušejí rozluštit i současní badatelé a vědci pomocí moderních metod. Kromě textu obsahuje řadu kreseb rostlin, ale i nahých žen, koupajících se v kádích. Součástí rukopisu jsou i mapy a různé plánky. Na rozluštění textu si vylámala zuby i řada předních odborníků na šifry.
Dokonce se mezi odbornou veřejností objevily názory, že se jedná o novodobý padělek, písmo je smyšlené, text nic neznamená a autor si prostě z vědců a badatelů jenom tak vystřelil. Toto tvrzení však odborníci popřeli. Pomocí radiokarbonové metody prokázali, že rukopis pochází skutečně z 1. poloviny 15. století.
Teorií, co je obsahem tohoto spisu, který je uložen v Beineckově knihovně vzácných tisků při Yaleově univerzitě, najdeme mnoho. Podle některých badatelů knihu sepsali středověcí alchymisté a obsahuje návody na zázračné lektvary. Naproti tomu například americký botanik Arthur Tucker se přiklání k názoru, že se jedná o herbář. Kresby rostlin jsou podle něj podobné obrázkům z tzv. Badianova kodexu a byliny údajně pocházejí ze střední Ameriky.
S naprosto odlišným názorem přichází britský vědec Gerard Cheshire. Na základě studia symbolů v rukopise se domnívá, že ho vytvořily dominikánské jeptišky v protorománštině, jazyce, který se kdysi dávno používal na západním pobřeží Itálie. A kniha je prý souborem návodů na bylinné koupele a péči o zdraví a tělo. Tato teorie má však značné trhliny. Žádný jiný spis v protorománštině se nedochoval, podoba jazyka není známa a tudíž nelze určit, že kniha je psaná zrovna tímto jazykem. A Cheshire písmo nerozluštil, jedná se tedy pouze o domněnky.
Tento záhadný rukopis nenechá spát ani české badatele a záhadology. Již řadu let se jím zabývá spisovatel, scénárista a záhadolog Arnošt Vašíček. A má také svoji teorii. Podle něho je autorem tajemné knihy lékárník Angelo z Florencie, který působil na dvoře Karla IV. A kromě toho byl tento Ital členem tajného bratrstva Šat Bhai, působícího v Indii a odtamtud prý pochází i neznámý jazyk, kterým je toto dílo sepsané.
Zkrátka, co badatel, vědec či záhadolog, to jiný názor.
V roce 2018 se ve světových médiích objevily palcové titulky, které hlásaly, že je záhada Voynichova rukopisu konečně rozluštěna. Údajně jí přišel na kloub Greg Kondrak z univerzity v Alabamě, který dospěl k závěru, že je kniha napsána ve starohebrejštině. Ovšem tento badatel nikdy překlad textu nepublikoval. A nedokázali ho přeložit ani sami znalci tohoto jazyka. Takže opět pouze další domněnka.
Rozluštit záhadné písmo a účel Voynichova rukopisu se lidstvu dosud nepodařilo. Dokáže to umělá inteligence? Na to si budeme muset asi ještě nějakou dobu počkat.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://www.denik.cz/veda-a-technika/pul-tisicileti-zahad-odhaleno-badatel-pry-rozlustil-text-voynichova-rukopisu-20200516.html?utm_source=google&utm_medium=cpc&utm_campaign=21-25-denik-dane&utm_id=22299381240&gad_source=1&gclid=Cj0KCQjwqIm_BhDnARIsAKBYcmuEJAPCA_P6o9wKXB_NgZYcO6aTQwMkNrzb0oGhWe-ylvIVA-grYXIaAsNpEALw_wcB
https://www.poznatsvet.cz/cestovani/voynichuv-rukopis/?utm_source=google&utm_medium=cpc&utm_campaign=DSA&utm_source=google&utm_medium=cpc&utm_campaign=DSA&utm_id=21048207018&gad_source=1&gclid=Cj0KCQjwqIm_BhDnARIsAKBYcmumC3HV74MQhmYZIW7GpwIyugiI-d2f1UKALJbRM2L5aoqUHwM33MgaAlMSEALw_wcB
https://youtu.be/__CI6-fjbsU?si=gg9jxhsEgKFGKyyX
